Článek
M26 Pershing zvaný Eagle 7
V prvním příběhu, který popisuje vniknutí 3. americké obrněné divize, přezdívané Spearhead (hrot kopí), do Kolína nad Rýnem, jsme opustili osádku tanku M26 Pershing, jemuž se familiárně říkalo Eagle7, v okamžiku, kdy zlikvidoval Panther IV na ulici Christophstraße. Při této vzájemné přestřelce kulomety obou tanků byl zasažen projíždějící civilní Opel P4, v němž zahynul řidič a spolujezdkyně byla smrtelně zraněná. Z předešlého vyprávění je známo, že se jednalo o Kathi Esser, jejíž osud později vedl k pátrání po její totožnosti na základě dostupných filmových záznamů a k setkání obou veteránů, kteří v době bitvy nosili odlišné uniformy.
Tím však příběh posádky z amerického tanku nekončí. Očekával je souboj mnohem náročnější a takový, který je i tank Pershing proslavil. Na celé západní frontě se amerických tanků M26 Pershing pohybovalo 20, z toho ve 3. obrněné divizi pět. Ale pouze jeden patřil k 32. obrněného pluku, zařazen u roty E. Vzhledem k odlišnému tvaru i výbavě Pershingů, na rozdíl od standardně používaných tanků typu M4 Sherman, patřil tento tank k poněkud neočekávanému kusu techniky v americké armádě, což se jako moment překvapení v závěru války hodilo a ráže jeho děla o průměru 90 mm jej stavěla na úroveň Pantherů s ráží 75 mm.
Eagle 7: Duel u Kolínské katedrály
Fotomontáž souboje tanků Pershing vs. Panther u kolínské katedrály podle fotografie Jima Batese.
Zatímco se Clarence Smoyer s Eagle 7 pohyboval po ulici Christophstraße, u kolínské katedrály sv. Petra čekal na americkou armádu nepřátelský Panther. Tomu velel zkušený oberleutnant Wilhelm Bartelborth z Panzer Brigade 106, který svůj tank ukryl v ústí tunelu hlavního nádraží, přímo proti ulici Komödienstraße, po které se směrem k němu blížila skupina tanků Sherman z roty F.
Americké tanky Panthera vidět nemohly, ulici zúžily trosky domů, což se velitelskému tanku stalo osudným. Dobře mířenými zásahy jej Panther znehybnil, dalšímu Shermanovi poškodil pásy. Z velitelského Shermana byli řidič a nabíječ na místě mrtví. Velitel tanku Karl Kellner sice z tanku vyvázl spolu s přeživší posádkou, ale střela mu urvala nohu pod kolenem. Na následky zranění později zemřel.
Panther se mezitím přemístil do blízkosti katedrály na nedalekou křižovatku ulic Marzellenstraße a Komödienstraße. Odtud kontroloval příjezd ze dvou stran, což byla pro Američany komplikace. Vysílat Shermany do přímého souboje nemělo smysl, neobstáli by. Proto padlo rozhodnutí přivolat osádku Eagle 7, jejich Pershing mohl situaci rozhodnout. Ten se mezitím pohybovalo ulici Gereonstraße, která je souběžná s Komödienstraße a pokračoval dál po navazující ulici An den Dominikanern, dokud téměř nedosáhl křižovatky této ulice s ulicí Marzellenstraße. Velitel Pershingu, štábní seržant Robert Early, obhlédl situaci pěšky a nabídl vojenskému kameramanovi Jimu Batesovi, aby se ukryl v budově soudu (dříve budova Německé pracovní fronty), která stála na křižovatce a odkud vše mohl nafilmovat. Zdálo se, že německý tank stále očekává útok z Komödienstraße , kam měl i natočený kanon.
Pershing se pomalu dal do pohybu na pozici křižovatky Marzellenstraße a An den Dominikanern. Jenže zkušený německý velitel Panthera byl i na tohle připraven a posádka amerického tanku náhle hleděla přímo do ústí děla nepřátelského tanku na sotva několik desítek metrů. Ale Panther nevystřelil. Jeho velitel Bartelborth zastavil střelce s tím, že si nebyl jistý, zda jde o nepřátelský tank. Očekával přítomnost M4 Shermana, tanku, který měl typický trojúhelníkový profil podvozku a ve srovnání s M26 Pershing byl i vyšší a užší. Konstrukce M26 Pershingu mohla být, se svým nižším podvozkem, mohutnější věží i kanonem, pro Němce zaměnitelná s jejich Panthery. To se Bartelborthovu Pantheru stalo osudným.
Řidič Pershingu William McVey měl rozkaz vjet do křižovatky, zastavit, dát Smoyerovi čas na výstřel a zacouvat. Jenže ten intuitivně vycítil, že daný moment překvapení hraje pro ně, každé zdržení nahrává nepříteli a pokračoval v pohybu dál. Clarence Smoyer mezitím zamířil a vystřelil na Panthera v pohybu a už tento první zásah do motoru jej učinil boje neschopným. Posádka tanku se dala na útěk. Ti, kteří to měli ke svým nouzovým východům blíž, měli štěstí. Druhá Smoyerova střela byla likvidační, přímo pod věž tanku, po třetí Panther vzplál. Hned po první střele část německé posádky unikla, těsně před druhým zásahem se o to pokusili další. Zachránili se čtyři z pěti, jeden později zemřel na rozsáhlé popáleniny. Mezi zbývajícími přeživšími byli velitel německého tanku.
Spearhead : z Normandie až k Labi
Podle útržek vzpomínek Clarence Smoyera se dá proniknout i do zákulisí cesty vojáka, který byl nejen v boji vystaven smrti, a i banální a nečekaná událost jej mohla stát život. A navíc – v osádce tanku byli závislí jeden na druhém a museli pracovat jako tým.
Dva týdny po vylodění v Normandii přistála na pláži i jeho jednotka. I po těch čtrnácti dnech stále plavala v moři těla mrtvých amerických vojáků, což zapříčinil příliv, který je vrhnul zpět k pobřeží.
Jeho první tank byl M4 Sherman a on začínal na pozici nabíječe. Když byl původní střelec povýšen na velitele jiného tanku, doporučil Smoyera na svoji pozici, na které od srpna 1944 zůstal až do skončení války.
První zranění přišlo, když lezl do věže zaparkovaného tanku. Nečekaný dělostřelecký granát tank poškodil jen nepatrně, ale způsobil i tak, že byl nepojízdný. Smoyer utrpěl otřes mozku. Tato zbloudilá střela vyřadila celý motor tanku a ten musel být vyměněn.
U Mons ztratili velitele tanku Paula Fairclotha, který se pokoušel pomoci posádce jiného obrněného vozidla. Dopad minometného granátu mu urval nohu a na následky i dalších zranění zemřel. Novým velitelem osádky tanku se stal Robert Early. S ním dostali i nový tank Sherman s lepším vybavením a stali se velitelským tankem čety.
Po německém protiútoku v Ardenách, kde příliš do bojů nezasáhli, obdrželi výše zmíněný tank M26 Pershing. Vyznamenali se ve dvou tankových duelech v Kolíně nad Rýnem a pokračovali směrem k Labi. Ne všechny vzpomínky tohoto válečného veterána byly nutně smutné, někdy i lehce usměvavé.
Vzpomíná na asistenta řidiče jiného tanku, který chtěl neustále budit dojem drsného chlapíka. Při jedné příležitosti, kdy si šel spolu s řidičem tanku nasbírat klestí a vzal si i samopal, se mu šla vzdát skupina německých vojáků. Drsňák zpanikařil a utíkal vyděšeně od Němců pryč s tím, že útočí. Zajatce přivedl řidič z tanku, ozbrojený jen sekyrou.
U Paderbornu se dostali do nepříjemného střetu s protitankovou jednotkou. I když po zásahu opustili tank, tak zjistili, že není nijak vážně poškozen. Znovu do něj nasedli a dokončili svoji misi, při které osvobodili svoje ukryté spolubojovníky, osádky jiných tanků, které o své stroje přišli v bitvě.
Clarence Smoyer obdržel Purpurové srdce za zranění, které mu způsobil minometný granát ještě v Normandii. Za duel tanků u kolínské katedrály získal Robert Early, velitel Pershingu Eagle 7, bronzovou hvězdu po skončení bojů o město, zbytek osádky v roce 2019. Tohoto vyznamenání se osobně dožil jen Clarence Smoyer. Zemřel 30. září 2022 ve věku 99 let.
Zdroje:
