Článek
Jdu na nákup s tím, že koupím něco k večeři. A jako správný spořivý člověk mrknu na to, co je v akci. Díky ní můžu nejen ušetřit, ale také si koupit produkty, které bych za plnou cenu odmítnul. A protože v průběhu jednotlivých týdnů je v akci skoro všechno, můžu mít pestrý jídelníček za dobrou cenu.
Můžu koupit neomezené množství?
To, že je něco v akci, ještě neznamená, že si toho můžu koupit, kolik chci. Jak bývá zvykem, mnoho zboží je vykoupeno těmi, co přišli přede mnou – často těmi, kteří čekali před obchodem už ráno, aby se mohli u regálů porvat o pár ušetřených korun. Někdy mám ale štěstí a i akčního zboží je dost. To přináší radost, která ale rychle vyprchá.
Obchod je komerční subjekt, má svá pravidla, a nikdo mu do nich nemá co mluvit. Může si tedy určit, kolik kusů zboží jednotlivým zákazníkům prodá. A je zcela na vůli obchodu, zda to bude posuzovat individuálně, nebo nastaví pevná pravidla.
Odběr možný jen v obvyklém množství
Málokdo to tuší a málokdo to respektuje, ale v obchodech, kde nakupuji, je běžné, že odběr produktů je možný jen v obvyklém množství. V takovém, které běžná domácnost rozumně spotřebuje. Můžeme se samozřejmě hádat, co je to „běžná domácnost“ a co je to „rozumná konzumace“. Ale opět jsme u toho, že obchod je soukromý subjekt a je zcela na něm, jaká pravidla si nastaví. Líbit se nám to sice nemusí, ale nemáme právo do toho obchodu zasahovat.
Jen konkrétní počet kusů
U žádaného akčního zboží jsme si už zvykli, že na regálu, u cenovky, je uvedeno, kolik kusů si můžeme vzít. Přesto jsou lidé, kteří to zkouší obejít a u pokladny se vymlouvají, že o omezení nevěděli nebo že si nevšimli. Jiní na to jdou fikaněji. Jdou do obchodu několikrát za sebou a větší počet kusů koupí postupně, v několika nákupech. Další vyrazí se svými dětmi, rodiči nebo prarodiči a u pokladny začnou nákup dělit, aby každý měl předepsaný počet kusů.
Ale pozor, není to jen o té cedulce u zboží. Limit na akční zboží může být stanoven i v „obchodních podmínkách obchodu“ nebo v „nákupním a reklamačním řádu“. Na webových stránkách obchodního řetězce se tak můžete setkat s informací, že: „Odběr je možný jen v obvyklém množství (tj. max. 6 ks na osobu a den, trvanlivé mléko max. 24 ks na osobu a den, lahvové pivo max. 40 ks na osobu a den, není-li uvedeno jinak).“
Kdo bude o hladu?
24 kusů mléka a 40 piv – to jsou vcelku benevolentní podmínky odběru. Ale co pečivo? Pokud není uvedeno jinak, tedy pokud není napsáno, že si můžu vzít méně nebo více, měl bych jako slušný kupující respektovat to, co je uvedeno online. Tedy si vzít maximálně 6 kusů akčního pečiva. Pro čtyřčlennou rodinu, která chce pořádnou večeři, je to trochu málo.
Co teď? Risknout to a koupit těch rohlíků přece jenom víc? Nebo nakoupit různé druhy pečiva? Nebo to prostě neřešit? Jistě, třetí možnost je správná. Zároveň ale ukazuje jasnou absurditu pravidel, která sice existují, ale nikdo o nich ani neví, ani je nedodržuje.