Článek
Musím se přiznat, že na počátku té naší současné evropské války jsem nemohl ani spát. Když nad naší vesnicí hučely v první dny války ve čtyři hodiny ráno dvě spojenecká těžká letadla a mířila na východ, obával jsem se nejhoršího. Nakoupil jsem jodové tablety, obvazy a léky do zásoby, také dostatek dek a začal řešit energetickou soběstačnost a testovat měniče z autobaterie pro napájení plynového kotle.
Osobně považuji každou válku za nejhorší možné neštěstí. Mlýnek na maso z lidí. Půjdete dopředu, zastřelí vás cizí. Dezertujete, zastřelí vás vlastní. Nechcete do války, chytí vás a máte smůlu. Hodně výstižně celou tu absurditu všech válek popsal český film „Bláznova kronika“, který je dle mne nadčasový. Války vždy eskalují, války zničí všechno, války žerou životy, války končí, až když dojde potrava pro kanóny a tím nemyslím střelivo.
Ponechám stranou fakt, že zlu se nemá ustupovat, že agresora je vždy potřeba zastavit a že je správné umřít za správnou věc, nežli žít v hanbě či ponížení. To je věc názoru a odhodlání každého člověka. Je nutné si uvědomit, že lidský život vždy byl a bude cena nejvyšší. Nějaká maminka se odmalička piplá se svým dítětem, učí ho první krůčky, učí ho mluvit, upřímně ho miluje. A pak, jednoho dne, mu někdo na té či oné straně dá do ruky samopal a řekne, že na druhé straně je zlo a neexistuje jiná možnost, než jít bojovat a ten člověk se odpaří, jako by nikdy nebyl. Snad jednou budou válčit roboti a nebudou zabíjet lidi. A ta strana, které dojdou roboti jako první, tak uzná, že prohrála a lidé mezitím budou chodit do práce a žít si své životy a pak si jen převléknou kabáty a budou se modlit k symbolům té strany, která zvítězila. Ale zůstanou živí. Ta budoucnost je ale zatím stále ještě velmi vzdálená.
Osobně si myslím, že pokud na Zemi neútočí mimozemšťani a netouží vyhladit lidstvo, ale pokud jsou na obou stranách lidské bytosti a krutost a vyhlazování populace není norma, ale jen namátkové excesy zoufalců a pomatenců, tak přeci není nutné umírat. Mám za to, že války jsou dílem špatného odhadu a neschopnosti vůdců, kteří nedokáží reálně vyhodnotit, zda vyhrají či prohrají a zda mají dost síly při vyjednávání. Protože se schopnostem jedné či druhé strany nevěří, musí se síly měřit válkou. To je prostě špatně. Přitom stačilo tak málo. Předem jasně a otevřeně říct, co kdo udělá a jak to bude a jakými silami kdo disponuje.
Válečné hry, kdy týmy nejlepších mozků hrají měsíc nad stolem a mapami za jednu či druhou stranu, operují s tím, co má kdo k dispozici, snaží se eliminovat chyby a nakonec dokáží přijít s informací, kdo vyhrál a kolik to koho stálo, jsou tu právě proto, aby skutečná válka nebyla nutná. I v tomto ohledu mne šokovalo, když na počátku této války se v podstatě ukázalo, že je naprosto nepřijatelné si i jen v myšlenkách zkusit hrát tu hru za „špatnou“ stranu.
Zajímalo mne to, jak to dopadne. Mám nastudováno nespočet válečných knih. Dvě třetiny se týkají východní mentality, kde dvacet milionů mrtvých za triumfální vítězství je bráno jako přijatelná cena a kde má každé dvacáté město nějaký metál typu „město hrdina“ a pyšní se desetitisíci mrtvých či sebeobětováním v libovolné válce. Platí obecná poučka. Když přijedete někam, kde jsou ohromné sochy mečů nebo jiné symboly zjevně odkazující na krev a agresivitu a oběti, tak nelze čekat nic dobrého, žádnou úctu k životu. Kde se vzhlíží k zabíjení, tam je problém.
Proto existuje diplomacie. Práce diplomata je domluvit se s každým. Ne se snažit někoho urazit, někým pohrdat, vytahovat se s tím, že s někým jednat nebudu, protože je takový a makový a já ho svou arogancí a přehlížením potrestám. Když občas čtu, že diplomaté malých zemí se chovají spíše jako poštěkávající psíci, tak si říkám, že buď jde o zaplacené divadlo a nebo nebyl pochopen princip diplomacie. Samozřejmě jsou důležité hranice, za kterými už je někdo ďábel a nelze s ním jednat. Ale pokud jde o velké státy, které historicky existovaly, je s nimi dlouhodobá zkušenost, v podstatě jen udržují kontinuitu a historicky existovat budou, pak je krajně nezodpovědné s nimi nejednat a nepokusit se vzájemně přiblížit k nějakým kompromisům. Třeba i nepříjemným, ale ve výsledku vše, co zachrání lidské životy, tak dává smysl.
Vím, že spousta lidí si říká, jak se vůbec opovažuji tvrdit, že lidský život má větší cenu než nějaká hranice a patník o pár kilometrů jinde, dál, blíž nebo jiná víra. Ale stačí si tu otázku položit jinak. Opravdu někdo chce obětovat svůj jedinečný život za něco, co bude nejpozději za sto let zase jinak? Dnes vyznáváme jedny hodnoty, za sto let nad námi prapravnuci budou nad učebnicemi dějepisu shovívavě kroutit hlavou. Umírání ve válce dává přece smysl jen tehdy, pokud by vás nepřítel zabil i tak. Možná i tehdy, pokud by vám měl nutit hodnoty, které rozvrátí rodinu, zahubí potomstvo a znemožní vám život s nějakými jistotami, ale i to se dá skousnout a přizpůsobit se. Všechny víry i ideologie jsou dělány pro lidi, na každou se dá zvyknout. Většině planety stejně nic jiného nezbývá, ten se narodil tady, jiný jinde, všechno mu vysvětlí ve škole, co má říkat a co si má myslet. Ale proč se kvůli tomu zabíjet?
Vždy, když čtu ty příběhy z války, kde krutost vede a nejde před tím utéct, tak je mi strašně smutno. Tolik lidí, normálních slušných pracovitých lidí, kteří se musí proměnit v nemilosrdné barbary a vraždit. To, co je v normálních časech nehorší zlo a jde se za to do vězení, tak je náhle normou. Ti nejhorší psychopaté a lidé bez svědomí jsou adorováni jako vzor a ti nejlepší, protože mají nejlepší výkony a žádný soucit. Na všech stranách fronty. Nevím jak vy, ale já bych nikdy v životě nechtěl zabít člověka. Jakéhokoliv člověka. A když si představím, že přijde lístek „dostavte se“ a někdo mne převlékne do uniformy a vysvětlí, že ti druzí jsou zlo, tak je mi špatně.
Neustále se opakuje, jak „kritické myšlení“ a „samostatnost v rozhodování a analýza“, jak právě toto je klíčová kompetence, kterou má podporovat vzdělávací systém. Jak je žádoucí, abychom se všichni orientovali v tom, co jsou dezinformace a co je pravda. Bohužel právě válka je tím, co informace pokřivuje a v rámci propagandy se vždy všechny strany předvádějí, kdo více zapracuje. Cílem jsou ti, kdo žádnou analýzou a schopnostmi rozpoznat, že jsou manipulováni, nedisponují. Je nesmírně frustrující, když člověk věc bere velmi vážně a opravdu kvalifikovaně si měsíce dělá analýzu, co bude dál a o co jde a kam to povede. A najednou potkáte aktivistu libovolné strany, který vás s jistotou ve stylu fanatiků okamžitě zařadí k nepřátelům, protože neodříkáváte povinnou mantru a máte vlastní rozum, znalosti a rozhled. Musím říct, že takové okamžiky jsou velmi nepříjemné a zpochybňují, zda to společnost s tou hodnotou vlastního myšlení a samostatnosti myslí vážně. Zda nejde jen o alibismus, protože se ví, že většina je snadno ovlivnitelná, neověřuje, není kritická a nikdy nebude schopná odolat sofistikované manipulaci a naprosto chladnokrevně se s tím kalkuluje a pracuje. Třeba to vidím moc kriticky, ale bylo to poučné a zavzpomínal jsem na mládí, kdy se vlastní názory také moc netolerovaly. Můžete je mít, ale ponesete si následky. Možná se mi to teď jenom zdálo.
Naštěstí jsou snad již tyto vypjaté doby za námi. Do úvah na téma válka se vrací rozum i racionalita a všichni marně přemýšlí, jak z toho ven. A mně došla jedna velmi podstatná věc. Mnohem lepší by bylo, pokud by žádná válka nikdy nebyla. Kdyby vznikl nějaký vážně míněný kompromis, třeba pod pohrůžkami silou všech zúčastněných stran, ale bez toho, aby lidé umírali. Na začátku jsme měli za nepřítele relativně technicky zaostalého souseda, který, jak se ukázalo, pořádně neznal západní techniku a neměl proti ní obranu. Dnes je tam sice částečně vyčerpaná velmoc, která ale již má proti našim zbraním recepty a vyvíjí vlastní produkty, které jsou syntézou těch našich i jejich. Nedávno jsem viděl zásah Patriotu za jízdy raketou Iskander-M. Pokud to nebyl podvrh, z mého pohledu je to vážné. Spousta vojenských tajemství se touto válkou odkryla a navíc tím, že celkově obětí včetně zraněných je dle mne reálně přes milion, tak bude velmi těžké, aby někdo zapomněl a bude tu extrémní zášť desítky let a zaděláno na další válku, jen co doroste další generace vedená k fanatismu a nenávisti.
Podle mne nás čeká další velmi dlouhá a velmi drahá studená válka, která se může kdykoliv změnit ve válku horkou. Zkušeností je spousta a bude se jen čekat na nejpříhodnější okamžik. Podle mne před pár lety ta situace nebyla ani zdaleka tak fatální a šlo to odbýt jen nějakými drobnostmi a dobrou vůlí ze všech stran. Nyní už dobrou vůli nikdo spoustu let mít nebude. A je to škoda. Kdyby fungovali diplomaté tak, jak mají, nemuselo se to stát. Stačilo zastrašovat slovně. A ne říkat někomu, kdo má všude sochy tanků a děl, že na něj uvalím ekonomické sankce, to je prostě pozvánka do války. Nedovedu si to vysvětlit.
Ale nejvyšší cenu zaplatili úplně normální lidé, kteří žili na špatném místě ve špatnou dobu. Tátové od rodin, ti kdo měli smůlu. Četl jsem příručku pro ženy navrátivších se vojáků, kde se doporučuje: „Jakmile začne být muž neklidný, tak změnit téma hovoru nebo raději přestat mluvit úplně“. Ty hrůzy nekončí na bojišti a tím, že se člověk vrátil. První díl filmu „Rambo - první krev“ je právě o tomto, kdy se značná část navrátilců již nikdy nebude schopna přizpůsobit normálnímu životu a přivede do neštěstí spoustu dalších lidí. Válka je prostě zlo a nejde to nijak obhájit. Nikdy se to nemělo stát a je to veliké neštěstí.
