„Dejte si to bojové plemeno na vodítko,“ obořil jsem se na starší pejskařku

Procházka v lese má být o pohodě, relaxaci, a když jdete s dětmi, má být také o poznávání a učení. Rozhodně by neměla být o strachu z toho, že vás napadne pes bojového plemene, který na povely své majitelky nereaguje. Tento text patří všem, kteří by se nad sebou a svým psem měli zamyslet.

Les je místo, kde můžeme sportovat, odpočívat, čistit si hlavu a poznávat přírodu. Je přístupný pro každého. Kdo sem vkročí, měl by se ovšem chovat ohleduplně – nejen k přírodě, ale i k ostatním návštěvníkům. Když jdu do lesa s rodinou, neničíme nic, neodhazujeme odpadky a rozhodně nekřičíme. Nechceme rušit ani zvířata, ani ostatní milovníky přírody.

Ne každý má ale podobnou filozofii. Stačí se v lese rozhlédnout a často vidíte poházené obaly od cukrovinek, lahve, nebo dokonce hlučící děti, že je hluk jak na pouti. A k tomu ještě neohleduplní pejskaři, kteří si myslí, že v lese mohou všechno. Tak to tedy ne.

Jdeme si lesem, povídáme si a najednou se proti nám vyřítí pes. Staford, který se žene naším směrem. V dálce vidím jeho postarší paničku, která volá: „Stůj,“ ale pes ji neposlouchá. Co teď? Utíkat nemá smysl, tak beru syna do náručí a rychle se stavím za strom, abych mezi sebou a psem vytvořil aspoň nějakou překážku.

Pes zpomalí, párkrát zaštěká a začne kolem nás pobíhat. Z dálky slyším jeho majitelku, jak volá, že se nemusíme bát, že je hodný, nekouše a že má děti rád. To mě moc neuklidňuje – pes rozhodně nevypadá mírumilovně ani klidně. Stojím připravený reagovat, držím syna u sebe, aby se na něj pes nedostal. Krve by se ve mně nedořezal.

Paní konečně doklopýtala až k nám. A nemá se k tomu, aby psa pořádně zvládla. „Dejte to bojové plemeno na vodítko, nebo běžte pryč,“ říkám dost ostře. Znovu mi tvrdí, že se nemusím bát, protože její pes je hodný. Jeden pohled stačí, abych jí dal najevo, že mě tahle odpověď neuspokojuje. Dává psa na vodítko, ale když vidím ten tenký provaz a paní, která ho drží, mám obavy, že jediný pohyb psa stačí, aby vodítko bylo k ničemu.

Nezajímají mě její řeči, že pes nikdy nikomu nic neudělal, že bojová plemena neexistují. Vidím neznámého psa, který běží proti mně, a nemám jistotu, co udělá. V dané situaci by měl pes být pod dozorem.

Chápu, že milovníci psů budou své mazlíčky stále obhajovat. Ale zkuste si to na vlastní kůži, když se k vám po ulici rozběhne nějaký hromotluk s mávajícími pěstmi, který křičí něco nesrozumitelného. Jak zareagujete? Budete mít srdce až v krku – to je přirozená reakce. Stejně reaguje člověk, na kterého běží nebojácný a zjevně neovladatelný pes.

Les je fajn, pes je fajn. Když ale jdete se svým čtyřnohým mazlíčkem do lesa, respektujte, že tam jsou i jiní lidé. Pokud pes neposlouchá, měl by být na vodítku. Nelze spoléhat na to, že „je hodný a nikdy nic neudělal.“ To, že se to zatím nestalo, neznamená, že se to stát nemůže.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bojov%C3%A1_plemena_ps%C5%AF, https://cs.wikipedia.org/wiki/Americk%C3%BD_staford%C5%A1irsk%C3%BD_teri%C3%A9r