Článek
Nevím, jak to funguje v restauračních kuchyních a co je tam standardem, ale já doma, když se mi něco nepovede, tak to na talíř prostě nedám. Maximálně si to sním sám, doma nad dřezem, ale zcela určitě bych něco nepovedeného nedal rodině ani návštěvě. V hospodách je to asi jiné, protože už několikrát se mi stalo, že se jídlo nedalo jíst a musel jsem ho vracet: připálené, přesolené, jednou dokonce i syrové. Tohle by na talíř nikdo dát neměl.
Jedna kuřecí kapsa
Objednal jsem si jídlo, na které jsem měl chuť – kuřecí kapsu a hranolky. Ano, vím, není to ani nic zdravého, ani nic výživného, ani dietního. Ale když jsou chutě, tak proč si to nedat, že? Těšil jsem se, jak si pochutnám, ale když mi potom jídlo přistálo na stole, nezmohl jsem se na reakci.
Osmažená, obalená kuřecí kapsa vypadala ještě tak nějak v pohodě. Hranolky ale ne – jako by byly smíchané části nedodělaných s těmi, které byly naopak spálené, černé. Vzal jsem nůž, řízl do masa a zjistil, že ani to není v pořádku. Čert vem, že sýr nevytékal, ale ono ani maso nebylo prosmažené, bylo syrové. Tohle bylo nejen nepoživatelné, ale i zdraví nebezpečné.
Chci to vrátit
Když jsem viděl tu hrůzu na talíři, naznačil jsem číšníkovi, aby přišel ke mně ke stolu, že mám problém. Ukázal jsem mu, že maso je syrové a hranolky jsou buď nedodělané, nebo spálené; že jídlo je prostě nepoživatelné a že ho chci vrátit. On ho bez jakékoli omluvy popadl a odnesl do kuchyně. A já nevěděl, co se bude dít.
Po chvíli se vrátil a sdělil mi, že kuchař uznává svou chybu a omlouvá se. No, ještě aby ne. Ale raději bych byl, kdyby se to nestávalo. Následně se mě číšník zeptal, zda budu chtít novou porci, jiné jídlo, nebo si nedám nic. Už jsem chtěl odpovědět, ale potom přišla ta věta, která mě překvapila a šokovala. A já ji nemůžu dostat z paměti.
Nic si tu nedávejte
A potom se číšník rozhodl, že mi něco doporučí. Ne jiné jídlo – on mi doporučil, abych si tady nedával nic. Prý je místní kuchař nový, tohle není jeho první vrácené jídlo a všichni z personálu pochybují o tom, že umí vařit, nebo zda je vůbec vyučený. Tahle věta mi vyrazila dech, ale na druhou stranu jsem byl moc rád za upřímnost, že mi to řekl, jak to je.
Požádal jsem tedy o účet za pití a rozhodl se, že se půjdu najíst raději jinam. A číšník mi přitakal, že to bude asi nejlepší vzhledem k jejich kuchaři na aktuální směně. Opouštěl jsem lokál a v hlavě mi to pořád šrotovalo. Je dobře, že mi to řekl upřímně – možná mě zachránil od žaludečních problémů. Co ale nechápu, je fakt, jak může někdo do restaurace přijmout člověka, který neumí vařit?
