Zneužívání označení „bojové plemeno“ by mělo být trestné, jinak se to lidi neodnaučí

Včera jsem se pohádala o čest své psa naživo a po přečtení článku, na který reaguji, můžu pokračovat i online. Jako majitelku osmileté kříženky amerického stafordšírského teriéra a pitbulla mě označení bojové plemeno neskutečným způsobem uráží.

Označení bojové plemeno je hloupost, kterou si vymysleli lidé, kteří chtěli vyvolat senzaci a hloupí lidé to tupě opakují, aniž by si o tom cokoliv zjistili. Jsou tak označováni psi, kteří byli v daleké minulosti cvičeni na boj se psy. Nikoliv s člověkem, ve vztahu s člověkem byla jejich přátelskost naopak podporována a proto jsou tito psi nejlepší společníci a na svého pána a rodinu jsou doslova fixovaní. Pobyty v útulkových kotcích snáší ze všech plemen nejhůře. Takže, může se stát, že pokud psa nevychováte, vylítne na cizího psa, ale je prakticky vyloučené, aby netýraný a zdravý pes ublížil člověku. Na rozdíl od jezevčíků, čivav a dalších rádoby roztomilých malých plemen, která jsou naopak skutečně agresivní.

Další věc, co mě jako pejskaře neskutečně vytáčí, je očekávání lidí, že v přírodě budu tahat psa na vodítku. Ani mě nehne! Jakýkoliv pes má právo se svobodně vylítat a proběhnout a kde jinde by to měl dělat než v přírodě. Osobně to řeším tak, že psa mám na vodítku tam, kde musím a kde se očekává větší koncentrace lidí. Jakmile ale dojdeme za ceduli oznamující konec města či vesnice, okamžitě ji odepínám a nechávám lítat, jak je ctěná libost. Považuji to tak za správné. Když jde někdo do přírody, riskuje, že potká divoká zvířata, u nás třeba divočáka. A ujišťuju, že ten tam nebude mít pána a určitě nebude ochočený. Myslím si, že lidi by si měli uvědomit, že příroda ještě pořád patří zvířatům a svobodnému pohybu. Kdo jde do přírody, musí se přizpůsobit jí. Kdo chce, aby se příroda přizpůsobila jemu, musí zůstat na zahradě.

Na druhou stranu, abych jen nekritizovala, musím přiznat, že kdyby se proti mně rozběhl štěkající pes, kterého jeho majitelka nezvládá, byla bych ještě daleko ostřejší než autor článku. Protože ona to není úplně legrace, nikdy nevíte, jak byl pes vedený, zda není týraný a skutečně agresivní. To by se bál každý člověk, natož, když má u sebe malé dítě. Já jsem pro, aby se na plemena, kde je velmi důležitá výchova - a tam stafordy určitě řadím, dělaly zkoušky. Nejen o tom, zda člověk ví dost o daném plemeni a celkově péči o psa, ale i o tom, zda má psychické předpoklady k tomu takového psa mít. Nepíšu to proto, že by stafordi byli nebezpečnější než jiní psi. Píšu to proto, že jsou to silní a krásní psi, což bohužel často přitahuje labilní jedince, kteří si tyhle psy pořizují, aby si něco dokázali a pak se může stát neštěstí. Takže majitelku psa, která svého psa takto nezvládala, rozhodně odsuzuji.

Já mám Štěňákovou venku na volno taky, ale lidí si většinou nevšímá a maximálně k nim zvědavě popojde a projde okolo nich ve vzdálenosti třeba 1 metru. Pokud vidím, že se lidi nebojí a není jim to nepříjemné, tak ji nechávám. Má prostě lidi ráda a nic jim neudělá. Samozřejmě neexistuje, aby na ně štěkala. Když vidím, že je to lidem nepříjemné, tak si ji prostě odvolám a vyřešeno. Ona na člověka pořádně štěkala doopravdy jen jednou, a to když mě v lese ohrožovali dva chlapi a jen díky ní se mi nic nestalo. V každém případě si jí automaticky připínám, když jdeme okolo malých dětí nebo psů. Okolo psů proto, že její hraní vypadá jako útok, a proto ji necháváme hrát si jen se psy, s jejichž majiteli se známe a kteří ví, že to hromové vrčení a skákání po jejich psech je hra a ne útok. A kvůli dětem si ji připínám proto, protože je jako každý staford trochu hrom do police a nechci riskovat, že by prošla blízko dítěte na odrážedle a zavadila o něj.

Sama mám s nezvladatelnými psi bez vodítka taky spoustu špatných zkušeností. A za větu „nebojte se, on nekouše“ bych fackovala. Já na ni automaticky s významným úsměvem odpovídám: „Ale moje fenka ano“. Sice ještě nikoho nekousla, ale nechci, aby ji cizí psi obtěžovali, když oni jsou na volno a ona na vodítku. Štěňáková navíc nestrpí drzost. A rozhodně si vybírá, s kterým psem se bude očuchávat a kámošit. Já na tom nevidím nic špatného. Vždy ji mám při kontaktu s cizími psy na vodítku a situaci hlídám. I když vím, že nic neudělá, výše jsem psala, jak vypadá stafordí hra, a nechci riskovat, že to druhý, skutečně agresivní pes nepochopí a něco jí udělá. Kdysi ji mimochodem pokousal jezevčík, zatímco on sám neměl ani škrábanec.

Jsem ráda, že si můj pes umí vymezit prostor a ráda bych podotkla, že za celých 8 let, nikdy nikoho, ani psa, ani člověka nekousla, a to vyrůstala s čivavou. Máme psa socializovaného jak na lidi, tak na psa a nikdy jsem nepotkala laskavějšího, přátelštějšího a inteligentnějšího psa. To si ale asi myslí každý pejskař. My máme v rodině člověka, který byl v dětství napadený psem a má z nich celoživotní trauma. Dobrovolně se za více než 60 let k psovi nepřiblížil. Až na moji Štěňákovou. Tu si chodí ochotně pohladit a krmí ji z ruky piškotama, které jí nikdy nezapomene koupit. Proč? Protože můj pes umí číst emoce a je to klidný, psychicky vyrovnaný mazel. A taky ví, co znamená, když se mu řekne „pomalu“ nebo „opatrně“. Díky laskavé a respektující výchově mám laskavého psa, který respektuje své okolí. Tu přátelskost má ale díky charakteristice plemene, ode mě rozhodně ne. :)