Článek
Pokud vás nalákal název a čekáte rady, jak ho zkrotit, pak hned v úvodu píši, že vás zklamu. Nikdy jsem netoužila krotit muže, protože si velmi cením vlastní svobody. Vztah je především o respektu a toleranci. Míru, která se nesmí porušit, si musí určit každý sám.
Neumím zakazovat někomu odchod, nechci nikoho omezovat. Každý si žijeme vlastní život a máme o něm vlastní představy. Naše životy pak musíme skloubit se životem společným, pokud jsme se pro to rozhodli. Někdo radši volí cestu samotáře a možná ví proč. Partnerský život poskytuje zázemí, ale taky omezení, musíme se přizpůsobit. Přizpůsobení záleží na okolnostech, které prožíváme. Nebudu ale probírat situace života, chci se zaměřit jen na život partnerský.
Docela se bavím při čtení všelijakých rad a návodů, jak si toho svého udržet, jak zabránit tomu, aby neutíkal za jinou a jak zařídit to či ono, aby to bylo podle našich ženských představ. Většinou z toho vychází, že musíme dbát především samy na sebe a stíhat všechno, co asi stejně děláme. Přiznám se, že mi to připadá trochu vyumělkované a moc nechápu, jaké si z toho vlastně mám vzít pro sebe poučení, protože znám pár skvělých žen, které se snažily, jak mohly, ale stejně to nakonec dopadlo špatně. A asi to nebyla jejich vina, ten jejich se jednoduše zakoukal jinde a začal se chovat jako trubec.
Taky mě někdy pobaví, když sleduji, jak si partner úzkostlivě hlídá ten svůj majeteček a myslí si, že to uhlídá. Možná se mu to i povede, ale na něm asi málo záleží. Ta láska je mocná čarodějka, když nás začne trápit, tak jde odpovědnost stranou. Tohle je asi stejné v patnácti jako v padesáti. Takže mi připadá, že každá rada drahá a ty v magazínech jsou jen berlička.
Myslím si, že tam, kde se dva lidi nenudí, navzájem zbytečně nepodezírají, chovají se k sobě jako partneři a komunikují o tom, co je třeba, a taky o tom, co je zajímá, když se spolu cítí dobře a nesvírají je nějaké spory nebo výčitky, tam se oba rádi vrací a nemají potřebu utíkat. A i kdyby se náhodou někde zapomněli, tak se v pořádku vrátí, protože i zvíře přece ví, že kde má pocit pohody a bezpečí, tam přežije a touží se tam vrátit. Domů. Tam, kde ho mají rádi.
