Článek
Dnes abychom se báli navzájem se oslovovat, protože každého může urazit kde co. Kdo se má vyznat v tom, jak se kdo zrovna cítí, ke které skupině kdo patří a co se koho může dotknout? Například jako v téhle scénce ze života, které jsem byla svědkem.
Řidič osobního vozu byl zřejmě kontrolován hlídkou Městské policie. Nachomýtla jsem se k tomu už tak nějak v půlce, takže přesný sled událostí jsem nezaznamenala. Ale nedalo se přeslechnout dost hlasité halekání policisty, které se rozléhalo sídlištěm: „Komu říkáš buzerante, já ti taky neříkám buzerante, nenechám si nadávat do buzerantů!“
Řidič asi odpověděl něco v tom smyslu, že nic takového neřekl, ale to nebylo slyšet, slyšet byla jenom rázná odpověď: „Říkal jsi, že buzerujeme, ne? A kdo buzeruje? Přece buzeranti! Takže jsi vlastně řekl, že jsme buzeranti!“
Strážník pokračoval ve své logice dost nahlas. Nedalo mi to a podívala jsem se, jak vypadá zdatný strážce zákona, který používá tak logické argumenty. Řeknu vám, byl to statný chlapík, ale, trochu se to bojím napsat, byl to Rom.
Začínám se už bát napsat cokoli, abych se někoho nedotkla, ale jelikož byl v kladné roli strážce zákona, tak se, doufám, neurazí. Připadalo mi to jen pikantní, napadlo mě totiž, co by asi řidič vyslechl, kdyby se o tom býval zmínil?
