Článek
Posunem v časové ose našeho života zaznamenáváme nové impulzy, přehodnocujeme staré myšlenky a docházíme k novým. Jak pomalu plyne doba, nacházíme nové zkušenosti.
Jako děti toužíme žít jinak, než žijeme právě s rodiči. Jsme sice v skrytu duše šťastní, ale popoháněni vývojem toužíme změnit zažité pořádky a najít si nové horizonty. Hlavně nebýt jako oni, to je to, co bychom nechtěli nikdy dopustit. Přece jsme sví, nezaměnitelní, moderní. Oni jsou tak zastaralí, mají podivné názory a učí nás zbytečnostem.
Možná se vás předchozí odstavec netýká, ale sáhněte si do svědomí, jestli jste si nikdy nepomysleli něco podobného. Komu v deseti letech nepřipadá každý nad padesát nad hrobem? Kdo si nepomyslí, že lidé po čtyřicítce dávno nemyslí na sex a jediné, co někoho napadá v souvislosti s důchodci, je věta: „Kam se ještě hrabou?“ Nehledíme do dálky a neřešíme dlouhodobé horizonty. Co na tom? Co by z toho bylo? Hlavně, že dnes je krásně!
A tak propluje mezi prsty mnoho dnešků, které se stanou včerejšky a zítřky nám pomalu začnou strašit v hlavě. Co bude zítra? Síly se pomalu vytrácí, na povrch vystupují přehlížené hříchy z mládí, nevnímané vady a nastřádané neduhy, na paměť přijdou maminčina nebo dědečkova slova a najednou se přistihneme, že děláme stejná gesta, vzdycháme nad stejnými trablemi a začínáme se svým rodičům podobat, i když jsme to nechtěli. Krev není voda. Nakonec i ze zrcadla čím dál víc vystupují tváře našich předků.
A co naše touhy? Kde zůstala naše skrytá přání, vysněné mety, kterých jsme chtěli dosáhnout? Kdo chtěl vyšplhat na vrchol, dříve nebo později dosáhne svojí hory. Kdo chtěl přeplavat řeku, dříve nebo později ji s přehledem přebrodí, protože mu nebude dost hluboká. Ten, komu se zachtělo létat, vyletí a zase spadne a opakováním dosáhne dokonalosti, aby doletěl a hladce přistál. A kdo chtěl každou sukni v okolí, ji nejspíš měl. I velké cíle se časem podaří, máme-li trošičku štěstí. Jen s ohlédnutím zpátky ztrácíme přehled o tom, proč právě tohle bylo tenkrát tolik důležité, když mnohem lepší by bylo dát si úplně jiný cíl.
No, to už je život, viděný od konce se zdá jiný, než byl na začátku.
