Článek
Květomluva napovídá, že pokud žena obdrží narcis, pak upoutala dárce krásou. Bílým narcisem prý, podle zdroje na internetu, upozorňuje obdarovanou na hrdost, obdrží-li žlutý, dozví se, že na ní myslí, přestože se nepohodli.
Tak nevím, možná bych vzala zavděk žlutým narcisem, ale obecně to asi svatební květina nebude. Přesto si troufám odhadnout, že na svatbách občas nějaký ten narcis je. Jenomže v mužské podobě. Obvykle je to taky dáreček, který si žena zrovna nepřeje, ale na první pohled třeba vypadá víc než lákavě.
Takový mužský narcis se pozná už zdálky a je jich možná víc, než by se zdálo. Má rád jenom sebe, zabývá se sám sebou a svými zájmy. Pokud se ponoří do vztahu, nejspíš s ním nikdo dlouho nevydrží a bůh ví, jestli vydrží on sám se sebou. Možná je to těžké i pro něho. Jenomže překonat svůj stín chce hodně odvahy. Co kdyby si přitom pocuchal svou udržovanou fasádu? Za to mu přece nemůže nic stát.
Jako příklad uvedu jednoho, co na otázku: „Máš mě rád?“ na rovinu odpověděl: „V první řadě mám rád sebe.“
Budiž mu přičteno k dobru, že na rozdíl od jiných, vypočítavých a ziskuchtivých, tenhle narcis byl alespoň upřímný. Ale ve vztazích měl asi smůlu, tedy, s touto upřímností si jich asi zrovna neužil.
Oproti tomu neupřímný narcis může chvilku „tahat někoho za špejli“, jak by řekla moje babička, ale nejspíš nakonec skončí taky sám. Pokud se nakonec nerozhodne, že ta jeho uhlazená fasáda a dokonalost za všech okolností nejsou středobodem vesmíru. A pak z nich možná můžou být skvělí chlapíci.
