Článek
Přidávat dárky ke zboží je taktika. Podíváme-li se na to z pohledu komunikace, pak mi vychází, že prodávající ukazuje vstřícnost, na něco poukazuje, snaží se nalákat a možná odvrátit naši pozornost. Proto můžeme zapomenout na svůj původní úmysl zakoupit funkční věc, ale zaměříme pozornost na něco, co je sice s výrobkem, který požadujeme, srovnatelné, ale přesto je to v něčem jiné – má to navíc dárek. To může být silný stimul k rozhodování, někdy dokonce silnější než původní představa o zboží, jaké chceme zakoupit.
Představte si situaci, že si vyhlédnete vysavač (nebo cokoli jiného), vejdete do obchodu nebo naklikáte e-shop a tam je v nabídce řada vysavačů, z nichž u jednoho bude lákavý dáreček. Budu-li optimistická a věřit tomu, že si vyberete několik srovnatelných výrobků určených k původnímu účelu a porovnáte si alespoň parametry (a to mnohým spotřebitelům asi lichotím), zbydou-li ve výsledcích čtyři srovnatelné vysavače, pořád bude mít jeden z nich nadhodnotu i s přihlédnutím, že nebude ve výkonu nejlepší. Jestli je to něco lákavého, barevného a přitažlivého, pak to může být zrada. Ovládnout se, zakoupit to nejlepší, a přitom nekoupit něco, co nechceme, je těžké.
S tím samozřejmě prodávající počítá. Jsou případy, kdy jde o dost dál a zkouší, co všechno zákazníci vydrží. Někdy s ním laškují až moc a mají s ním dokonce špatný úmysl. Zneužívají toho, že se kupující před dárky neovládá a touží jich mít víc. Počítají s jeho slabostí a ziskem. V této souvislosti nechci přímo poukazovat na praktiky „šmejdů“ a jim podobných, i když všichni nejsou v jedné škatulce. Já mezi ně počítám i ty, co třeba na ulici rozdávají různé „dárky zadarmo“ a pak je fakticky takticky vyžadují zaplatit. Už to není často, ale přece je někdy potkávám.
Jaký vliv má dárek přímo na naše nákupy? Já se tomu snažím vyvarovat, ale přiznávám, že jsem dříve také nakoupila pár zbytečností, když mě dárek nalákal objednat si z katalogu víc, než bylo původně v mém úmyslu. Za takovou snahu mi pak přišla obvykle nepotřebná cetka, která skončila v popelnici úplně nefunkční. Ale těch peněz, co mě ty cetky stály! Přitom jsem za to mohla mít daleko kvalitnější cetky s běžnou možností reklamovat či vrátit, jako je to u ostatního zboží. Dárky se totiž reklamovat nedají, proto jsou velmi špatná investice.
Laciná věc drahá věc, říkávala moje babička, a tak si na ni vzpomínám, když vybírám věc určenou k dlouhodobé spotřebě. Otázkou je, jestli se vůbec vyplatí připlatit za kvalitu, když i ta sebelepší věc se časem porouchá a servis se v dnešní době vlastně nevyplatí. Pak je tento slogan zastaralý, přesto nutí k zamyšlení, abych dobře zvážila, jak dlouho chci věc využívat a co s ní potom udělám. Dnes je svět totiž v mnohém mnohem dál. Už při koupi zvažujeme dopady, u některých věcí si při koupi rovnou zaplatíme likvidaci odpadů, asi aby nás pak nemrzelo, že ji brzy vyhodíme a pořídíme jinou. Zdánlivě je to výhodné pro životní prostředí, ekologická likvidace je v dnešní době potřeba, s tím souhlasím. Pár korun do systému odpadů nikoho nezabije, ale je to to nejlepší řešení?
Dám příklad: Jednou se mi rozbila tiskárna a potřebovala jsem si koupit novou. Otevřu internet s tiskárnami ve výprodeji a tam mi učarovala jedna docela šikovná, multifunkční a k ní byl jako dárek zdarma přidán náhradní toner. Váhala jsem. Stará tiskárna dobře sloužila, tiskla i skenovala, ale pak mi došly barvy. Co teď? Koupit novou s náhradním tonerem a starou vyhodit? No, neberte to! Zachovala jsem se ekonomicky, ale ne ekologicky.
Začalo to kdysi dárečky, skončilo zlevněnou tiskárnou. Hlavní na tom je, že právě takové lákání zatěžuje naše rozhodování, zastírá zdravý rozum a kazí životní prostředí. Proto nechci žádné dárky, maximálně vzorky na zkoušku, protože si o svém zodpovědném chování chci rozhodovat v klidu s bdělým rozumem a bez zbytečného rozptylování.
