Článek
Hezká teorie! Přišlo mi to smysluplné a začala jsem tu myšlenku předávat dál všem, kdo ji potřebovali. Po určité době jako by se zase měla vrátit ke své původní majitelce, tak jsem jí to vrátila.
„Kašli na to,“ řekla jsem jí, „už jsme tady, tak si to snad aspoň užijeme, ne?“ Zbystřila svou pozornost, zasmála se a v očích se jí rozhořely jiskry. „A co pro to uděláme, abychom si to užily?“ A já na to: „To je jedno, každou blbost, která nás napadne, ne?“ Přemítání o smyslu života už mám dávno za sebou. Dalo mi to hodně práce, než jsem našla ten svůj pravý. Pak jsem se víc zaměřila na splnění svého smyslu života, životního cíle a teď už si to užívám. Někdy přijde zastavení a hledání dalšího, ale to už patří k životu.
Jsou dny, kdy jsme v jednom kole a na smysl života i našeho veškerého konání úplně zapomeneme. Takovým já říkám, že se vezu po vlně. Jako by mi všechno šlo jen hladce, bez přemýšlení, všechno padá samo na dlaň. A pak přijde zase obvykle malá sprška, kdy se chvíli nedaří a musí se překonávat větší či menší překážky. Slabší povahy to těžko snáší, já jsem jedna z těch, co se nevzdávají jen tak lehce. Pro mne je teď smyslem života dobře odvedená práce, mimo jiné. Ten hlavní už mám splněný.
Co na tom, že se někdy nedaří, že všechno nevychází podle plánu? „Život si zaslouží jen ten, kdo pere se o něj den, co den“, říká jedno staré přísloví a mě to dává sakra smysl, protože kdyby všechno vycházelo, nebylo by se už o co snažit. Důležité a podle mne jediné smysluplné jednání je to, z čeho máme dobrý pocit pro sebe, bez ohledu, jestli se to líbí ostatním nebo jestli nám přinese užitek. Konání v rozporu s dobrým pocitem by mi uspokojení nepřineslo. A vo tom to je!
Smysl života je jedna věc, ten si musí najít každý sám, ale být nevraživý, otrávený a negativní a tím si sám i ostatním otravovat život, určitě smyslem života není. To je pro mě totální nesmysl.
