Článek
Pamatuji doby, kdy jsme přišli do zeleniny a tam byly cítit jenom brambory, protože skoro nic jiného nebylo. Proto po dlouhé době, kdy bylo zboží skoro na příděl a vrcholem štěstí bylo sehnat mandarinky nebo banány, se nám splnil sen. Když vyrostly první supermarkety, mohli jsme si vybrat na velké ploše z velké nabídky.
V době, kdy začínaly velké markety, byla jsem mezi obchodníky pracovně skoro každý den a poslouchala naděje těch velkých a obavy těch malých. Supermarkety podle očekávání neúprosně rozdrtily konkurenci, malé obchůdky postupně vymizely. Sledovala jsem to v přímém přenosu, jak se postupně otevíraly, malé obchody v blízkosti v krátké době zanikly.
Už tenkrát mi to bylo líto. Zatímco vznikaly velkoplošné obchody, pořád čile fungoval stánkový prodej. Konkurence byla velká, stánkový prodej levnější, proto byly trhy skoro všude. Obce postupně začaly stánkový prodej omezovat, přesunul se do kamenných míst a takový ten typický vietnamský trh, co v té době byl na každém rohu, vzal časem za své. Teď už je vymezen do stálých míst a trhy se zaměřují na lokální zboží, převážně potraviny, ovoce a zeleninu. Dříve ale bylo zboží na trhách levnější, nyní je často i dražší.
Zhodnotím-li situaci trhu jenom v okolí svého domova na velkém sídlišti, mívali jsme tu dvě samoobsluhy. Kupní síla byla, ale zákazníci asi chodili jinam. Poté, co postavili na Zličíně velké obchody, všechno v dosahu postupně krachlo. Časem se zrodily jen večerky s omezeným sortimentem, často nakupovaným v supermarketech poblíž, jen prodávaný s přirážkou. A my jsme si zvykli dělat ve větších obchodech velké nákupy, aby to bylo levnější.
Po prvotním nadšení došlo postupně k přesycení, obchodů už bylo dost a boj s konkurencí nabídku trochu omezil. Některé značky zmizely z našeho trhu nadobro (např. Julius Meinl, Carrefour aj.). Později přišla krize a s ní nižší poptávka, zatímco náklady se zvýšily. Na pověsti supermarketů se začaly podepisovat skandály s nekvalitním masem, nabídkou závadného zboží a jiné problémy.
Někdy je to logické, nabídka je široká, zájem zákazníků nárazový, potraviny se rychle kazí, a když nabídka převyšuje poptávku, chybička se prostě vloudí. Na pultě zboží musí být ráno, v poledne i těsně před zavřením, někde dokonce i v noci. Musí se plánovat tak, aby bylo všeho dost po celý den, pořád je třeba doplňovat. Prázdné regály neprodávají.
Prodej na velké ploše má svoje výhody i nevýhody, menší pult se lehce zaplní. Velké regály potřebují zboží hodně, zato si mohou vybírat dodavatele, diktovat podmínky. Velkoprodejci mají ale mnoho povinností, například v oblasti odpadů, označování zboží, nakládání s obaly aj. Jen pouhé přeceňování, k němuž přichází každou chvíli, jakmile dodají novou dodávku, je plno práce. Dříve to bylo jednodušší, ceny se měnily jen zřídka, žádné slevové akce, málo položek.
Sledovat vývoj trhu bylo zajímavé a vlastně pořád pokračuje. Třeba v našem nejbližším obchodním centru, kde bydlím, se dá spolehnout jenom na pár stálých obchodů. Potraviny byly několikrát přestavěné, část nahradila elektronika a jiné zboží. Krámečky s textilem, které tam bývávaly, i obchody s obuví, jsou dávno nahrazené jinými. Takže, když tam občas chodím a vsadím na jistotu, obvykle odejdu s prázdnou. I na jiných místech se prodejci mění častěji, jak je vidět, zákony trhu fungují, je to živý organismus.
Na zeleninu, kde byly cítit jenom brambory, a když v létě přivezli melouny, sešli jsme se všichni z okolí ve frontě a probrali všechny novinky, už nevzpomínám. Ale občas si vzpomenu na milé prodavačky v textilu, které nám pokaždé předvedly všechny šuplíky z omezené nabídky, na vedoucího z domácích potřeb, který ochotně zboží objednal a pak nám ho s uspokojením prodal, na prodavačku z trafiky, která měla vždycky pod pultem tvrdé sparty a nejvíc mi chybí cukrárna, kde byly takové ty klasické zákusky – indiánky, špičky, rolády, jahody se šlehačkou, vanilková zmrzlina i griliášová trubička.
Když se někdy stane a takovou potkám, tak si s radostí dám kávu a zhřeším malým zákuskem. Některým věcem modernizace uškodila, rakvička se šlehačkou a muffin se opravdu nedají srovnávat.
