Článek
První dva dny ještě nebyly v Česku svátky, tak jsme byli překvapeni tím, jak je v lázních málo lidí. Ale pak najeli rekreanti z Čech a bylo všude plno.
Bükfürdo jsou údajně největší lázně v Maďarsku, prostory v lázních jsou opravdu veliké a dá se tam strávit v pohodě celý den. Léčivá voda, která je v několika bazénech, je teplá a obsahuje velké množství minerálů, které pomáhají při různých onemocněních, zvlášť na nemoci pohybového aparátu, ale také uvolní svaly, posílí celkové zdraví, koupele jsou příjemné všem.
Ačkoli je doporučeno strávit v bazénu jen 20 minut a potom si dopřát odpočinek, někteří chodili do bazénu rovnou s malými nafukovacími polštářky a klimbali na nich celé hodiny. Bazény jsou z velké části kryté a spálení tedy nehrozí. Pro děti jsou v areálu různé bazénky a atrakce, stejně jako pro plavce bazény na plavání, takže se mohou zabavit úplně všichni.
V areálu je možné zakoupit jídlo i pití, kávu, zákusky, zmrzlinu i plavky, pokud by je někdo zapomněl. Jsou tam sprchy i sociální zázemí, dokonce prostor pro kuřáky, na které se jinak ohled nebere. Areál s okolím se modernizoval, vlastně nám nechybělo vůbec nic. Akorát to válení v bazénu a plavání je vlastně docela dřina, co člověka utahá, takže odchází úplně odpadlý, zralý tak akorát do postele.
Bük2
Ceny – vstupné do lázní na celý den vyšlo na přibližně 440 Kč, v nabídce jsou i různé zvýhodněné vstupenky, např. pro rodiny, levnější jsou pro vstup po 15 hodině, také využitelné, protože jsou lázně v provozu do 20 hodin a cca 3 hodiny na koupání a osvěžení úplně stačí. Domluvit se dá poměrně dobře, vlastně jsem pořád slyšela jenom češtinu, i nabídka na občerstvení, ceníky a informace byly poskytnuty také v češtině.
Nákupy – v místě je přímo před areálem samoobsluha Coop, kde se dají běžné potraviny nakoupit, ale lepší nabídka byla v supermarketu v dojezdové vzdálenosti asi půl kilometru, kde měli větší výběr. Chléb, pivo, instantní káva a minerálka se pohybovaly v cenové hladině srovnatelné doma. Všude se dalo platit kartou.
Po všech těch zážitcích a odpočinku nadešel den D, kdy jsme se vypravili zpátky domů. Silnice a dálnice v Maďarsku se vůbec nedají srovnat s naší dálnicí. Všude to volně jede, žádné zácpy, žádné zdržení. I na Slovensku to jelo, i když silnice byla víc zaplněná a měla méně pruhů. K Brnu to ještě šlo, ale pak to začalo. Kolony, kolony, kolony, ačkoli cestou nebyly ani nehody, ani zúžení či práce na silnici. Vůbec nám nebylo jasné, proč je tolik kolon. A před Prahou to samé. Cesta Brno – Praha trvala 3 hodiny, bez zastávky. To sice prodlouží dovolenou, ale smaže vám to všechny pozitivní zážitky z ní. Přijeli jsme pěkně vyšťaveni.
