Článek
Tam vám bylo věcí! Všechno dostalo jiný význam, obyčejné věci, které nikdo ani nevnímá, když je míjí, stály na každém rohu, najednou mi došlo, kolik zábavy mám nedaleko bydliště a že stačí navštívit Zverimex a nemusím ani do zoologické. Asi bychom tam vydrželi do večera, kdyby se dědečkovi nechtělo už domů. Je to odpadlík, večer teprve začínal a on byl bez energie, jenomže je to mužský vzor a tak mrňousek dělá všechno, co chce on.
Přestože se nerad koupe, jakmile byla napuštěná vana pro dědu, chtěl tam taky. Po vaně nezbylo, než mu dát pyžamo a hned se mu zapnul tajný radar. „Neci pinkat!“
„Neboj, ještě nepůjdeme spinkat, napapáme se, jo?“
Jídlo samozřejmě odmítal, stejně jako pití, ale tajně ukusoval rohlík s dědečkem. K čemu byla moje snaha o tu nejlepší pomazánku, když se nacpal eidamem? Všude svítila pomyslná blikající světýlka, čidla od čehokoli, co by zavánělo spinkáním. Vzdala jsem to. Jakékoli zavedené usínací rituály zaváněly spinkáním a to urputně odmítal. Písničky vypínal, pohádky číst nechtěl, když se konečně zklidnil v postýlce, vymyslel jinou zábavu v jiné části bytu, aby mohl z té postýlky ven. Když přišel čas, kdy obvykle usíná, chtěl zas někam utíkat a tak jsem trochu pohrozila vařečkou.
Musela jsem ulehnout, aby viděl, že jsem unavená, on mi však pořád podával důkazy o tom, že spinkat nebude. Šla jsem na to od lesa, vzala svůj tablet a pustila mu krtečka. Zklidnil se, zaujal polohu vsedě a chvílemi hlídal, zda je všechno, jak má být. Pohledem přejel pejska, peřinu i mně, která jsem dělala, že spím. Pak se znovu soustředil na dudlíka a na pohádky. Pomalu se propadal a propadal, aby se zase znovu narovnal, zkontroloval stav a koukal dál. Instinktivně jsem cítila, jak se mu spánek lepí na víčka, jenomže čekal na mámu, začala mu chybět.
Stýskání, to je ten pocit, co byl v tu chvíli s námi v posteli. Když jsem zvedla ruku, abych ho pohladila po hlavičce, pošimrala mu čelo, pročísla mu vlasy a konejšila ho, nebylo tam jenom jeho stýskání. V té chvíli jsem byla znovu malá holčička, která cítila, jak jí rukou jezdí po hlavě babička a dělá to tak dlouho, dokud neusne. Věděla jsem, že nesmím přestat, že se nesmím pohnout, aby bylo všechno, jak má být a když to ještě třikrát zkontroloval, sám od sebe položil hlavičku na polštář a za pár minut sám usnul.
