Článek
Někteří zůstanou konfrontaci déle ušetřeni, pokud je nepotká přímo v rodině něco, co si nikdo nepřeje, někdo se musí smířit s tím, že bude se smrtí konfrontován častěji. Lékaři, hasiči, policisté. A vlastně prostřednictvím zpráv i my všichni, i když se nás to přímo netýká. Je to součást našeho života, stejně jako smích, pláč, jídlo nebo spánek. Jednou tam půjdeme všichni.
„Nechci pohřeb, pamatuj si to! Nebudu platit zlodějům!“
Na mysl se mi vkrádají slova, která mi kdysi kladla na srdce babička, když jsem jí vyprávěla o kontrolách pohřebních služeb. Poslední službu, kterou potřebujeme, stejně nepořídíme zadarmo. I když vynecháme obřad, zbydou položky, které po nás budou chtít, ať s tím souhlasíme nebo ne. I bez obřadu zbyde spousta položek, které musí někdo uhradit. Ledaže bychom nechali příbuzné napospas obci a ani se k nim nehlásili. Kam by se ale ztratila úcta a pieta?
Jinak to vnímá pracovnice pohřební služby. Povídáme si, když kontrola skončila. Sympatická usměvavá paní, s níž hodnotíme všední realitu. I ta už je dnes jiná, uplynul nějaký čas, v cenách se zvedla směrem výš, v kvalitě nejspíš zůstala stejná.
Tuhle službu stejně skoro nikdo pozitivně nevnímá. Nebožtík ji trpně odleží, příbuzní propláčou a teprve až emoce povolí, si vzpomenou, že druhá píseň zněla falešně, na věnci nebylo dost růží nebo byly na stuhách přehozené nápisy. Ale s tím už se stejně nedá nic dělat. Výsledkem je beztak jen nekonečný smutek a beznaděj. Čas nikdo nevrátí, na všechny zůstane jednou jenom vzpomínka.
„Jak vůbec můžete dělat tohle povolání?“ ptám se.
„Něco dělat musím.“
„Nevím, na tohle bych asi neměla. Vyřizovat to, co vy, potkávat denně jenom smutek…“
„Víte, mně už to ani nepřijde. Člověk si zvykne. Snažím se trochu ulevit od bolesti, pomoci v těžké chvíli.“
„A pohřbívá se stejně jako dřív? Hodně podražilo,“ vzpomínám na zážitky z jiných provozoven, na všechny podněty, kdy se při kontrole účtování zjistilo, že některé částky byly neoprávněné. Málokdo počítá, málokdo sleduje, zda je služba odvedená podle objednávky, málokomu se o tom chce vůbec přemýšlet.
„Pohřbívá. Je pravda, že někdo obřad nechce, protože na to nemá. Musíte zaplatit žeh i rakev, ceny jsou dané. V některém případě sama nevím, jak to sdělit. Například mě hodně vzala jedna žena, která objednávala pohřeb rovnou trojitý a ani na něj neměla.“
Balím si tašku a těším se zas jinam na veselejší vyprávění. Jsou chvíle, co zrovna nemiluji, ale pak přijde jiná, kdy si to můžu vychutnávat a uvolnit negativní energii. Naštěstí přichází i pozitivní zážitky a je jich víc. V zájmu zachování rovnováhy musím ale vstřebat i ty nepěkné.
