Článek
„Opravdu si myslíš, že když na sebe budeme hodní, něco se změní?“ zeptal se mě někdo po přečtení minulého článku. „To je, jako když v kostele farář nabádá ovečky, aby byly dobré, a pak jim za plentou odpustí jejich hříchy. Pokrytectví,“ zasmál se škodolibě.
Nenaštval mě, protože jsem měla odpověď. Očividně uspokojivou. Taky jsem ho ubezpečila, že nejsem dobrák od kosti čili trouba. Bylo totiž čím argumentovat. Uznal to, dávám tedy dál.
„Být na sebe hodní neznamená, že se budeme slovně objímat a usmívat se na sebe. Ačkoli ani to není špatné. Rozhodně je to lepší, než si jeden druhého nevšímat a přehlížet se. Ale o to tu přece nejde,“ řekla jsem a pak poslala tazatele, ať jde k naší tramvaji, a až se vrátí, ať mi poví, co viděl.
Viděl přeplněné popelnice. Netříděné odpadky se válejí kolem kontejnerů, vítr je rozfoukává po sídlišti. Jsem ráda, že si toho všiml, jezdí autem. Já tudy chodím denně.
Zaznamenal i prohloubeninu na přechodu. Jáma. Je tam od nepaměti. Když prší, je plná vody. Jedoucí auto vás, stojíte-li zrovna na přechodu, slušně ohodí. Řidiči, kteří tu žijí, vědí, a zpomalí, ostatní pochopitelně ne. Jsou-li mrazy, máme na přechodu led. Než si na něm roztříštíte kotník, nedochází vám, o jak bezohlednou nevšímavost správců vozovky jde.
Nikdy na ten den nezapomenu. Byl to den novinářské projekce filmu Syriana s Georgem Clooneym. Pokud si dobře pamatuji, bylo ráno 21. ledna 2006. Popoběhla jsem k přijíždějící tramvaji, protože jsem tak tak stíhala. Nedoběhla jsem, ocitla jsem se na zemi. Nic mě nebolelo, ale pravá noha se nějak divně kymácela v kotníku, a tak jsem se raději nesnažila vstát. Hledala jsem mobil, že si zavolám záchranku, ale to udělal první projíždějící řidič. Musel na přechodu zastavit, aby mě nepřejel. Z protějšího domu vyběhla paní s dekou, kterou mě obalila, aby mi nebyla zima.
Nohu mi sešroubovali v Motole večer v šest. Byla jsem na operačním sálem ortopedie ten den dvanáctá. Měla jsem velké štěstí na šikovného, trpělivého chirurga a celý jeho tým. Chovali se ke mně pozorně, jako bych nebyla neplánovaná. V září jsem si tam nechala šest šroubů zase vyndat. Dvě operace v roce kvůli šlendriánů správců vozovky.
Noha slouží, ani jizvy nejsou vidět. Od té doby ovšem nepopoběhnu, ani kdyby šlo o poslední tramvaj, která by mě měla někam přivézt včas.
Ta jáma je na přechodu dodnes.
„Být na sebe hodní rovná se předpokládat, že by ta jáma mohla dávno zmizet, že?“ řekla jsem a dodala, že na mé stížnosti, co si vybavuji, jsem dostala jalové lži o nápravě.
„Mohla jsem být důslednější a víc ty lháře nezodpovědné uhánět,“ připustila jsem a pro další argument pro to, že být na sebe hodní neznamená žádnou naivitu, jsem otevřela počítač. Usadili jsme se ke stolu a já otevřela e-maily. „Čti,“ povídám a ťuknu na e-mail nazvaný Novinky z portálu „Potraviny na pranýři“ a z webu SZPI - 5. 1. 2024.
Brambory uváděné jako lepší odrůda.
Lhaní o množství soli v šunce výběrové kvality.
„Víno s přívlastkem - vyrobené z hroznů, které nebyly sklizeny na Moravě v roce 2019. Spotřebiteli tak byla poskytnuta zavádějící informace, neboť víno neodpovídalo označení vinařské oblasti Morava v rámci ročníku 2019.
Kuřecí prsní řízek – čerstvý, jakostní třída A: V potravině byla zjištěna přítomnost patogenní bakterie Salmonella Infantis, která může způsobit onemocnění zvané salmonelóza. Dodatek: Na tohle upozornila inspekce už začátkem prosince a nic se nedělo.
Dýně Hokkaido: Dvojnásobně překročen maximální limit reziduí pesticidů - aldrin a dieldrin.
Bio těstoviny: „Překročen maximální povolený limit pro obsah námelových alkaloidů.
Potravina není považována za bezpečnou, pokud je kontaminována cizorodými látkami. Námelové alkaloidy jsou produkovány plísní paličkovicí nachovou (Claviceps purpurea) a vyvolávají otravy (ergotismus).“
Vybrala jsem jen část ze seznamu lží o kvalitě potravin toho dne. „Odebírám tyto informace, abych byla ve střehu. Nebýt povaha klidná, stresuje mě to. Stálé napětí z toho, kdo mě kdy zase podvede,“ vysvětluji.
Vidím souhlasné přikývnutí. Oběma je nám jasné, že o to mi nejde. Nepotřebuju souhlas s tím, o čem jsem přesvědčena, že vím bezpečně. Použila jsem tento příklad pouze jako další z nápadů, jak na sebe můžeme být hodnější.
„Možná jsem se včera nepřesně vyjádřila,“ uznala jsem pak. „Měla jsem napsat, že až se přestaneme podvádět my v podhradí, přestanou to dělat i hradní vůči nám,“ zasmála jsem se nakonec.
Pak už jsme se shodli. Je toho víc, co bychom mohli všichni dělat, aby se nám žilo lépe, aby tu vládla lepší nálada a abychom nebyli terčem populistů, kteří jen těží z toho, že jsou lidé otrávení.
Nepodceňovat jeden druhého, poslouchat, co kdo sděluje, neodbývat ho. Být ohleduplní vůči všem lidem. Stručněji dbát na to, abychom to, co nechceme, aby nám dělali ostatní, nedělali my jim. Sem lze zahrnout všechno, co nám vadí, nejen cizí nepořádek, který často ve veřejném prostoru dělají ti, co mají doma naklizeno a zouvají se už u výtahu. Přitom klidně vhodí cokoli do kontejneru na tříděný odpad.
Takže, lidé, chcete-li, aby nám bylo lépe v naší malé, stále bezpečné, krásné a bohaté zemi, začněte u sebe, jo?
