Článek
Cirkus to byl nepoznaný, jako by se ze tmy zrodil.
Zdálo se mi o oponě, která z jiné doby byla. Vlnila se, kroutila a odporně se šklebila. Pomalovaná byla zručně v barvách krvavých a promítala se do pocitů všech pozvaných.
Zdálo se mi o balóncích, cukrové vatě a bublinkové šťávě. Všechno se to odehrávalo na louce plné brouků a také hlavně v mojí hlavě. Pospíchala jsem cestičkou, která se v trávě ztrácela, zatímco v tanečním stanu se ozvěna rozezněla.
Utíkala jsem podél klece, která měla snad dvacet metrů. A v ní se obrovská ryba rochnila, plavala si jen tak sem tam, přitom tam žádnou vodu neměla.
Na zemi ležel nablýskaný knoflík a v louži odrážel se jeho třpyt. Sebrat ho nebyl žádný problém a za rohem se mlžný obr přikrčil.
Zdálo se mi o pódiu a tleskajících opicích, které se unuděně křenily a tančily. Opona se náhle zvedla a za ní stál klaun s tváří truchlící, zmalovaný až běda a v očích zlostný svit.
Polil mě pot a na zádech studil, knoflík v mé dlani se nepatřičně stulil.
Proč se mi zdálo právě o něm, vždyť jsem se tomu vždy bránila. On byl jen postavou známou co se v knize zrodila. Filmy s ním jsem nemusela a v nočních tmách se ve stínech vytvářel. A já si pomyslela, že na mě určitě zapomněl.
Netušila jsem jak v letním horku budu tu stát a vyčkávat. Dokud nedohraje hudba, budu se nadějí uspávat.
Náhle vše ztichlo a rozplynulo se v šeru, mám divný pocit a před sebou zapnutou bednu. V TV reklama běží, a tak ovladač zvednu, ale než světlo blikne a zhasne.. u stěny v rohu se balónky mlžné vzhůru vznesou.
