Článek
Přivedl ji zpátky na svůj svět, a to se pěkně splet. Ona byla problém veliký, nedělala žádné cavyky. Domácí práce nesnášela, rtěnku si silně nanášela. A vzrušovalo ji velice, i když neměla ambice, operních pěvců zpívání.
I to její se domem rozléhalo, jen poslouchat se to vážně nedalo. On trpěl víc než dříve. V uších měl špunty barevné a v hlavě plán děsivý. Že milovat ji nepřestal podmínku si dal.
Děsivých plánů měl hnedle pět, ale jen dva by sved. Ona v ústech plno jedu měla i velitelských manýrů. Postupně ještě více pěla a k poslouchání to vážně nebylo. Tak jedné noci v měsíčním svitu, počkal až zmlkne a navlhčil kliku. Drátky připojil a spokojen ulehl.
V noci se bouře náhle přihnala a na klidu mu nepřidala. Probuzen, dlouze se rozhlížel, ve stínech hledal odpověď. Ona však vedle něj neležela, v koupelně se po tmě smála. Prsty na klice slabě zářily.
On omámen spánkem pomalu vstal a k ní se potichu přišoural. V jejích očích se jen bělmo odráželo, hlasitý smích z ní dunivě vycházel. V koupelně stropem prokapávalo a k jejímu záchvatu se přidávalo. Zvuky deště a za okny hromy, blesky… měl pocit, že to konce nemá. Usedl na zem a hlavu v dlaních měl.
Došla mu pravda, která zabolela. Vždyť ona už jednou mrtvá byla. Nechápal, jak mohl to opomenout. Proud elektrický jen polechtáním byl. Ona se ještě chvíli chvěla, pak si noční košilku upravila. Promnula prsty a s úsměvem ulehla.
Když konečně mohl vstát z podlahy a chystal se ke spánku blízko ní. Hlavu k němu pootočila a jen tak prohodila: „Asi mě něco poštípalo, ale mám pocit, že více zpívat musím.“ A dala se do zpěvu. Trhalo mu to bubínky, řvala a řvala. To nedalo se snést a jemu ohavný zdál se svět. V koupelně si prsty k drátkům připojil a šťasten byl, když skrze vodu došel klidu.
