Článek
Cestou z kroužku našel u cesty červenou krabičku, samozřejmě z plastu a na ní fialovou gumičku. Vzal ji s obavou. Co když se ukáže, že někdo postrádá ji.
Uvnitř jsou rovnátka v duhových barvách, až přechází zrak. Jenom je divné, že drátky, které mají v puse správně držet chrup, obsahují navíc dva zaostřené zoubky, usazené v místech, kde právě jeho mléčné chybí. V bundě krabička mizí, choulí se k podšívce.
Zubní pasta zvládá tu práci lehce, bacily vyžene. Pokušení veliké, nasadit je musí. Chutnají nasládle a jaksi kovově. Ty dva zoubky se tváří i lesknou podivně. Jakoby kouzlem přilnuly do míst, kde jeho chybí a s tím i chuť náhlá jeho touhy změní.
Namísto zmrzliny dal by si flák syrového masa nebo jen tatarák… krev v hlavě hučí, její tok se zrychluje a svědomí ho zpytuje: „Měl jsem je odevzdat do ztrát a nálezů.“ Ta chuť je nezkrotná, láká tě do lesů, do noci temné. Slyší to zavytí a tvář hned zbledne.
Duhová rovnátka, v červené krabičce, letí oknem ven a pak slyší jen… Ťapkavé krůčky zlehka, pařátky pátrají a lačně nasadí rovnátka srkavě do úst. Pak se jen ozve, zaševelí:„Děkuji, už můžu na večeři.“
Půlnoc brzy udeří a do dálky se rozplyne zvuk pleskajících křídel.
