Článek
Jaká to fantasmagorická novina!
Josef Středula – s nímž si někteří spojovali nejsilnější pozici proti dílčím zájmům české a mezinárodní kapitalistické třídy – odstoupil týden před volbou z kandidatury! A navíc ještě podpořil: Danuši Nerudovou!
První klíčovou otázkou je: co se mu honilo hlavou?! Prý má Nerudová „sociální cítění“. Myslí to odborář, jehož úkolem je vést třídní boj za zájmy zaměstnanců, vážně? „Sociálním cítěním“ se dnes zaštiťují banky, kdejací liberální filutové i výslovně reakcionářští hochštapleři (kteří se proti liberálním filutům vymezují). Byl snad Středula v odborech jen kvůli svému „sociálnímu cítění“? Potom si možná mohl zvolit kariéru v sociálních službách či ještě spíše v pořadu Pošta pro tebe.
Odbory budou fungovat i bez Středuly a snad v nich nebude zadušena místy se vyskytující radikalita. Snad nebudou povolné Fialově neoliberální vládě a její kandidátce Nerudové případně usazené na Hradě.
Anebo Středulu o dostoupení z kandidatury „poprosil“ Babiš, s nímž podobně usiluje o hlasy občanů v neprivilegovaném a podřízeném postavení (kteří tvoří vůči zámožné vládnoucí třídě i konformní „střední třídě“ drtivou většinu)?
Na Středulovi je, aby se pustil do vysvětlování daleko nad rámec svého vyprázdněného komuniké.
V této změněné situaci je tedy již pro první kolo aktuální otázka, koho z prezidentských kandiádtů by měli podpořit lidé, kteří nepatří k zámožným vrstvám, jimž vyhovuje privatizace služeb (ze kterých ve formě vlastníků mohou profitovat), tlak na stlačování mezd, degradace veřejného fyzického i virtuálně-mediálního prostoru na bezduchý konzum a prostředek zisku, nedemokratická praxe ve firmách atd.
Myslím, že lze – zajisté poměrně „paradoxně“ – argumentovat pro volbu oligarchy Babiše.
Argumentace pro volbu Andreje Babiše v 1. a 2. kole
Jak u Nerudové, tak u Pavla se nejen jedná o kandidáty neoliberální pravicové Fialovy vlády, ale současně se tyto dva marketingové produkty obklopily lidmi poměrně jasně spojenými s oligarchickým zájmem několika nejbohatších tisícovek lidí v ČR. Vedle styků Nerudové manžela je to v jejím případě Tomáš Sedláček z ČSOB předstírající rozšafného myslitele, u Pavla jsou to bankéři Bezděk (z tehdejší pravicové obezličky typu nynějšího NERVu nazývané „Bezděkova komise) či komerční bankéř Tůma, bývalý guvernér ČNB a člen neoliberální TOP 09.
S tím spojená podpora českých oligarchických médií myslím poprávu kvalifikuje Nerudovou a Pavla jako: kandidáty oligarchie. Při pohledu na podporu DN či PP ze strany aktivních i „trafikovaných“ pravicových politiků – kteří hájili a hájí podobné zájmy - lze také rozhodování mezi Nerudovou a Pavlem popsat jako pseudodilema či: volbu lhostejnosti a nahodilosti.
„Proti“ těmto, anebo spíše vedle, těchto dvou kanditátů stojí oligarcha Babiš, jeden z nejmocnějších českých kapitalistů. Je to oligarcha nepoužívající prostředníka, nýbrž kandidující – z nedostatku jiných životních zájmů – přímo. Jeho záměrem je stejně jako u všech ostatních kapitalistů a jejich politických a mediálních vykonavatelů především: zisk. Je tedy alespoň trochu inteligentním a informovaným lidem třeba dále vysvětlovat, co je Babiš zač a jaká je jeho funkce v české společnosti?
Takže jaké by měl důsledky Babiš na Hradě:
1) ANO by přišlo o svou hlavu v parlamentu, což by dále patrně vedlo k jeho oslabení a hledání nové podobné pravicové pseudoopoziční strany, kterou by financovala část české oligarchie.
2) Vzniklý prostor by mohla využít levicová síla sociálně demokratického a demokraticky socialistického typu.
3) Babiš na Hradě by způsobil lehkou ideologickou krizi pro český pravicový ideologický aparát a šiřitele vládnoucí ideologie mezi níže postavenými lidmi ze středních vrstev. Tato množina lidí investovala do bezmála singulárního zaměření na Babiše mnoho sil (v nohou, ústech, rukou, peněžence a snad částečně i v mozku) a musela by se tázat, proč někteří četní lidé nezkousnou volbu reklamních „demokratů“.
4) Babiš na Hradě by byl dokladem toho, jak „úspěšný“ může být dost prázdný a nekulturní člověk, jen když má peníze. Protože o to v naší kapitalistické společnosti jde: o zisk bez většího ohledu na cokoli jiného. Jinak by musela projít bezmála revoluční proměnou, kterou rozhodně neskýtá Pavel či Nerudová. Babiš a strana ANO také nejsou prvním ani posledním pravicovým oligarchickým politickým projektem u nás či jinde a část české vládnoucí třídy pravděpodobně už nyní uvažuje o nástupci Babiše v jeho funkci pravicové pseudoopozice, která je nakonec docela výhodná i pro pravicové „demokraty“.
Nebo se mýlím a pravdu mají jiní?
Každý si může vyhledat „argumentaci“ v reklamách na kandidáty na jejich internetových stránkách, účtech na sociálních sítích, popřípadě pouličních plakátech, pokud tam vůbec nějakou najde.
Každý si může poslechnout „argumentaci“, kterou dala Fialova neoliberální vláda ke třem svým kandidátům, může si poslechnout takového neoliberálního aparátčíka v částečné výslužbě, Miroslava Kalouska, historika Blažka, popřípadě nyní i odboráře Středulu. Každý se rovněž může konfrontovat s intelektuální nepoctivostí a prázdnotou organizací typu Milion chvilek pro demokracii.
Na jednom z „nejprogresivnějších“ a skutečně opozičních pólů údajně stojí taková média jako Alarm. Kdo čte „úvahy“ žurnalistky Apoleny Rychlíkové, mohl by nabýt dojmu, že její texty ve skutečnosti vznikly jako příkaz umělé inteligenci, aby vytvořila kompilát z pravicových oligarchických médií a reklamy a přidala zhruba 5 % „levicovosti“. Více by člověk mohl čekat od teoretika Slačálka – který však ve stejném Alarmu končí podobným doporučením jako Středula.
Možná se skutečně mýlím. Budu ale rád, pokud mi někdo nabídne podobný mocensky-argumentační řetězec, jaký se zde snažím nabídnout.
