Článek
V době, kdy je česká buržoazie zčásti v Karlových Varech (přičemž ti skutečně bohatí a mocní se ani moc neukazují) a jsou tam také ti, kteří do vládnoucí třídy nepatří, ale rádi se k ní lísají (část z nich to má v popisu práce), je Praha jiné město.
Nesmyslný a neproduktivní stres města v prázdninovém čase trochu opadá. Ale to jen zčásti a na povrchu. Pod povrchem je většinová zkušenost z frustrující, nedůstojně zaplacené práce a úzkostné obavy z budoucího sociálního sestupu. A někde na druhém konci nesmírné bohatství.
Tramvaji, kterou jsem jel, vévodili důchodci. Myslím na to, jaké tajemství stáří v sobě nosí. Myslím na americkou gerontokracii na fasádě této upadající největší světové moci. Myslím na to, jaké to bude, až sám budu starý.
Píšu toto samozřejmě, abych ovlivnil myšlení druhých. Jsem často, bohužel mohu říct, že každodenně, zoufalý z české společnosti. Měl bych si najít něco lepšího než tenhle abstraktní světabol? Mám to dost konkrétní. Z nejrůznějších konců jsem se snažil prozkoumat tendence vývoje české společnosti a šířeji celovětového vývoje - a právě z tohoto upadám do deprese.
Začínali jsme („my“, česká společnost) jako relativně rovnostářský svět přešlý z onoho pseudosocialismu, který se praktikoval v sovětském bloku. Když je dnes jako fráze pronášen odsudek „devadesátek“ (jinak v mnohém zasloužený), tak si lidé neuvědomují, že „devadesátkám“ šly ještě uvěřit některé ideály a sliby, které nesouvisely pouze s pravicovou ideologií a manipulací. Nyní je i „soucit“ a „péče“ lží. A „kultura“? Jděte!
Tedy společenskou lží. Na úrovni malých skupin se vyskytne a je také vysoce chvalitebné, pokud někdo působí prosociálně a s nepokryteckou laskavostí. (Já jsem čím dál tím naštvanější a dílem bezohledný.) Ale snad jen opravdu tupí nedokáží zachytit ten společenský pohyb spočívající ve vyždímání mas obyvatelstva, vytěžení vzácnějších prvků a odhození hlušiny, poddolování života hrabajícími vlastníky a jejich inženýry. Ten pohyb, stále menší rovnost a stále zvířečtější džungle (rentiérského nebo „techno-feudálního“) kapitalismu lze dokumentovat čísly.
Mocným spojencem pravicové mentality je pohrdání hloupými, protivnými, nudnými. Když to zasadíte do kontextu vyostřené konkurence a existenčního stresu, máte tlupově-instinktivní reakci se lísat k těm „silnějším“ a „úspěšnějším“. Pokud pocházíte z prostředí, kde vám byly alespoň párkrát zopakovány některé „humanistické hodnoty“, volíte různé topky, stany, piráty nebo neutralizované zelené. Pokud nejste z tak „dobré rodiny“, přikloníte se možná k rázně-vojenským, siláckým řešením rozličně vykrystalizovaných fašounků. Nechcete být přeci nějaký „lůzr“, co podporuje levici - jak vám říkají ony obě party.
Vždycky najdete nějaké našlápnuté idioty, kteří chtějí především soutěžit (a něco si dokazovat), ale mocný tah směrem doprava vytváří vlastní pravicový svět kapitalismu. Všeobecný soutěživý tlak ve společnosti, kdy drtivá většina nic nevyhraje, stále znovu rozněcuje primitivnější zvířecí sklony. A blokuje myšlení, na které je třeba určitý klid. Tento neustále se vracející prostřední stres! Často si říkám, že kromě stimulace hlubokého přemýšlení (protože levicové a humanistické postoje vycházejí právě z něj) je snad žádoucí vyvolávat šok, zhrození nad sebou samými u těch „prostředních“, kteří zdaleka nejsou majetkově za vodou, ale zároveň si je ještě dovedou připoutat ti „úspěšnější“.
Také pocházím ze „střední třídy“, snad někde z pomezí horní třetiny majetku. To znamená, že jsem měl například čas a možnost studovat - v širším slova smyslu. Jsem přesvědčen, že mnohem menší množství společenských katastrof, zoufalství, ideálně usmířenějšího či dokonce více naplňujícího světa může přinést politika někde mezi rovnostářskými tendencemi poválečných let v západní Evropě a socialistickými pokusy o překonání kapitalismu. (Tedy pokud nemá být nastoupena nějaká šíleně eugenická cesta či rozsáhlé barbarství.) Tisíce mil vzdáleno od debilně-pravicové české reality!
Tedy ten racionálnější a spravedlivější svět. Pro fašismus ale se zdá nacházet stále více sil. Člověk sám doufá, že jakkoli je jeho ráže vystupňovaná, neuchýlí se k fašistickému společenskému proudu. Ale kolik lidí se klidně uchýlí? Spousta blbců je zatím klidných - protože nedokáží chápat mnohé souvislosti! - Ale co až je společenská krize udeří do jejich nepřemýšlivé tváře?
Sním o tom, že založím rovnostářsky spravovanou zeleninovou farmu - částečně po vzoru španělského „Mondragonu“. Mnohovrstevnatý počin podobně jako zlidovělá literatura (můj milovaný Švejk)! A snad inspirace pro nové společenské cesty. Kolik těch lépe i hůře placených poskoků z kanclů by raději pěstovalo zeleninu? (Ale přednost mají ti méně „nóbl“ než korporátní poskoci.) A ono by to bylo mnohem užitečnější než tak podstatná část současné „práce“ pro zisk nějakých zazobaných fýrerů.
Existuje nějaký klíčový „bod zlomu“, odkud by šlo rozvrátit současnou nadvládu? Nějaká část „střední třídy“, která kdyby vypověděla poslušnost té pravicové drezúře, zamávala by poměry? Nebo ti nahoře sáhnout pro podporu jen o něco níže a celá věc se reprodukuje, udělá další obrat v kruhu, v „demokratické“ pasti, kde se jako v USA střídají coca-cola-demokraté a pepsi-republikáni? Jisté je, že spousta bývalých aktivních levičáků, které jsem znal před deseti lety, je nyní uťápnutě poslušných, třesoucích se o svá místa, bojících se negovat i ty nejstupidnější aspekty českého života.
Navzdory zaplaceným médiím, pravicově opanovanému veřejnému prostoru i mysli „přizpůsobených“ lidí ale pořád existují příležitosti prorazit, dokud moc nezačne používat vyloženě fašistické metody kontroly, respektive represe. Je možné se dostatečně veřejně vysmívat různým pravicovým fotrům či paničkám, z nichž jedna na Facebook v létě 2024 napíše rázný odsudek kapitalisty Babiše, že je to „odporný estébák, který systematicky ničí naší demokracii“ a druhá panička na to: „Přesně tak, paní Chovancová. Babiš je zlo pro náš stát, měl by odejít na východ a ne nás tu otravovat a rozdělovat společnost.“
Je však třeba se potvrzovat mocensky v třídním boji v práci. V odborech (kterých se vždy budou štítit, respektive je nikdy skutečně neposílí „soucitní liberálové“), při demonstracích, kde jasně zazní hlavní ohniska sporu naší pravicové kotliny. Blokády, satirické zešměšnění různých lépe postavených podržtašků mocných, ale i návrhy právě onoho lepšího života společnosti. „Házet písek do stroje“ pravicového fungování lze různými způsoby. Čistě byrokratickými opatřeními se mnohé může začít měnit klidně příští týden. Samozřejmě byrokracie sama o sobě nestačí, ale v moderní společnosti ji nelze obejít.
Kolik lidí uvažuje mně příbuzným způsobem? Někde pro sebe na záchodě. Protože veřejně, abys to pohledal! Zbabělost je tak strašně rozšířená v naší komické kotlině. Různě „sofistikované“ způsoby české pohodlnosti, privátně-kutilské konformity. Když se člověk podívá na české akademiky - kteří jsou dílem politicky retardovaní, dílem snobsky opatrní - klade si otázku, jak tito lidé vůbec sebe vnímají. Myslí si, že jsou nějakou „elitou“? Vždyť mají holé zadky a nejblíže k prodavačkám. A ne k těm, před kterými směšně poklonkují - pravicovým politickým a mediálním panákům a jejich loutkovodičům.
„Zastavení“ během letního volna je asi takové jako za covidu. Mraky lidí stále makají s naprosto nedůstojným oceněním. K disciplíně jsou svou sociální situací nuceni ti, bez kterých by se společnost opravdu zastavila. Zatímco stupidní zlatá mládež si paraziticky užívá. Zatímco „lepší“ lidé dávají na Facebook fotografie z pláže - a ač demonstrativně ukazují, že s sebou mají knihu, vrátí se stejně blbí, protože ta kniha je blbá. Trochu polevila každodenní pravicová propaganda v českých médiích, protože její kydači se za plat nóbl poskoka rekreují. A po prázdninách to bude to samé.
