Článek
Má-li být život v naší společnosti něco jako hra, tak hru jde přeci vyhrát za určitých popsatelných podmínek.
Leckdo by následující řádky očernil jako nepřípustně „filosofické“, ale já se budu snažit dokázat, že se vztahují k nejzákladnější každodennosti.
Příklad
Představte si, že jste trochu „chudším“ českým oligarchou a disponujete bohatstvím ve výši půl miliardy. Nebo jste vykonavatelem jeho zájmu - pravicovým politikem nebo mediálním „expertem“ - a máte měsíční příjem dvě stě tisíc korun.
Výhled na zpoplatnění zdravotnictví, školství, zkrácení státního důchodu, pokračující zvýšené ceny základních nezbytností a měsíční nájem 20 tisíc korun vás nebude příliš znervózňovat.
Nyní se zase vraťte sami k sobě a představte si, respektive si připusťte, že nijak zázračně nezbohatnete a zůstanete dlouhodobě na své úrovni - a snad ne níže.
Má vaše práce skutečný společenský přínos? Nebo je i trochu škodlivá a slouží především pro zisk vašich nadřízených? Dala by se zorganizovat jinak?
Kdo jste vy, abyste o tom rozhodoval/a! Chcete snad říci, že naše společnost není dostatečně „svobodná“ a „demokratická“?! Copak nesdílíte naše „hodnoty“?! Copak nevíte, jaká nás čeká budoucnost?!
Budoucnost
To je právě to. Bylo to hlavním heslem „naděje“ slovenských voleb, Progresivného Slovenska: budúcnosť. Ale na co se tedy smíme těšit? Na skutečně větší svobodu a demokracii? A smíme tedy přiznat, že dnes nestojí za moc?
Nebo jde opravdu jenom o peníze? Ono je totiž lehké dokázat, jak si ti, kteří nám věší reklamní a ideologické bulíky na nos, protiřečí.
O co tedy jde v naší společnosti? O kulturní a dovednostní rozvoj většiny lidí? Myslíte, že je jim to umožněno - s přihlédnutím k výše naznačeným skutečnostem? Nebo jde jednoduše o nadvládu a zisk nesrovnatelně bohatých a jejich poskoků?
Smíme si to připustit? Smíme připustit svobodu myšlení? A to i navzdory výhružkám i dobrovolné zbabělosti českých ideologů a propagandistů?
Napište mi případně do komentářů, o co zajímavého a poskytujícího naději má u nás jít. Já to totiž nevidím.
