Článek
Bavil jsem se jednou s kamarádkou z Vysoké školy ekonomické a byl jsem potěšen, když v průběhu řeči zmínila Davida Harveyho. Prý jim o něm vyprávěl jeden z přednášejících. Ten je ale spíše výjimkou a kamarádka by ráda z nagelovaně-podnikavé a pravicově indoktrinační VŠE odešla. Přednost dává zahradnictví.
Jiný mladý kamarád z ČVUT mi sdělil, že Harveyho několikrát zmiňuje v práci o systému města. Sám jsem se s ním jako s autorem seznámil asi před deseti lety. Harvey je dnes starý pán a důchodce, od něhož se můžeme mnohé naučit.
Místo Marx můžete takticky říkat Polányi (ale není to taková legrace)
V půlhodinové videopřednášce z nedávné doby mluví Harvey o urputnosti anti-marxismu v USA - které jsou od 70. let jeho domovem. To rezonuje s českou zkušeností, ne? Akorát jsme před třiceti a více lety měli co do činění s vulgarizovaným a překrouceným Marxem ve prospěch stalinistických a post-stalinistických vládců. S nimiž ideologové současného režimu souhlasí, že právě o to u Marxe a v marxismu jde.
Pamatuji si, jak jeden z velkých českých strážců „hodnot“, M. C. Putna, odřekl účast na dni přednášek a debat na Fakultě humanitních studií, protože zde Radek Holodňák plánoval přednášku o relevanci Marxe pro dnešek. Možná měl tedy Holodňák místo každé zmínky Marxova jména uvést jméno Karl Polányi a pan profesor Putna by třeba se vzdělaneckým výrazem přikyvoval.
Takto to alespoň jako zpola anekdotu líčí Harvey, že Polányi byl mezičlánkem mezi jeho předmarxistickým a marxistickým obdobím a že tohoto v lecčem příbuzného ekonoma (rozpracování rozporů kapitalismu znemožňujících existenci podstatné demokracie, historicko-mocenský náhled na jeho počátky) používal jako ještě částečně akceptovatelný obal pro vlastní marxistické myšlenky. Polányiho [čteme zhruba polóňiho] polemiky s Györgyem Lukácsem a Karlem Mannheimem patří taktéž k zásadním a inspirativním částem historického ekonomického a sociologického myšlení. Stejně jako jeho dílo Velká transformace a další.
Města budovaná, bombardovaná, znovubudovaná a zprivatizovaná
Harvey se narodil roku 1935 v Kentu. Zažil německé bombardování jako dítě z chudé rodiny, dospíval za poválečné obnovy Británie - a posunu doleva. Churchill prohrál poválečné volby, protože si lidé pamatovali, co znamená třídní nadvláda, kterou reprezentovala jeho Konzervativní strana. K moci se dostala Labour Party, v té době ještě solidně socdemokratická strana v čele s Attleem doprovozeným fascinujícími osobnostmi jako Nye Bevan, Michael Foot či mimostranicky Willam Beveridge, o nichž ještě do budoucna napíši.
V roce 1961 promuje na Cambridge, v roce 1969 vychází jeho metodologicky vlivné dílo Explanation in Geography. Dále se však vyvíjí a zabývá otázkami sociální spravedlnosti. Počátkem 70. let přechází na Johns Hopkins University v americkém Baltimoru. V třiasedmdesátém vychází Social Justice and the City/Sociální spravedlnost a město, významná publikace již s marxistickými impulzy, kde Harvey zkoumá proces pohlcování městského prostoru logikou kapitálu a imperativem růstu, jakož i třídní rozčlenění a napětí ve městech za kapitalismu.
Sem také spadají jeho i dnes pokračující historické studie o klíčovém politickém údobí kapitalismu za autoritářského Napoleona III. ve Francii a jeho architekta Haussmanna. A rovněž o Robertu Mosesovi, jednom z hlavních plánovačů americké urbanizace ve 20.-60. letech minulého století. Harvey je zde schopen popsat mocenský konflikt různých složek městského obyvatelstva a dát jej do souvislosti s některými opakovanými tendencemi kapitalismu popsanými u Marxe.
Protiofenziva bohatých v Chile, New Yorku, Londýně…
Takříkajíc v přímém přenosu si tyto koncepty a myšlenky ověřuje a precizuje během rozpočtové krize města New York vypuklé v polovině 70. let. Způsob vyřešení této sociální krize: nedotčení zisků bohatých vlastníků a ponechání chudého obyvatelstva beze služeb ve vnitřních městech v první fázi. V druhé fázi pak jejich kriminalizace a privatizace městského prostoru při revitalizaci vnitřních měst pro „lepší lidi“, s vypuzením chudého obyvatelstva ponechaného vlastnímu osudu. To vše za zvyšování zisků vlastníků jednak jejich vyvázáním z platby daní pro veřejné služby, jednak komercializací bydlení a vytvořením nemovitostních boomů a bublin. Tedy mocenský vzor pro budoucnost.
Tato velmi dobře ideologicky plánovaná mocenské ofenziva se v různých koutech světa lišila měrou použitého násilí. Fašistický puč proti demokraticky zvolenému levicovému prezidentovi Allendemu v roce 1973 v Chile byl dle slov jednoho z jeho architektů-podporovatelů (k rozsahu amerického zapojení zde), Henryho Kissingera, výstrahou i směrem do Evropy, kde např. v Itálii, od fašismu se konečně osvobozujícím Španělsku a Portugalsku, ve Francii by se mohla demokratická a „eurokomunistická“ levice cítit posílena Allendeho úspěchy a metodami.
Vyslání tzv.„Chicago Boys“, ekonomů školených dle neo-liberálních a post-, respektive anti-keynesiánských doktrín, do Chile a dalších zemí bylo doprovozeno masivní a koordinovanou ideologickou ofenzivou ve prospěch ekonomických doktrín více vyhovujících vlastnické třídě - která byla v poválečných dekádách na Západě relativně oslabena a doháněna rozvrstvenými poddanými. Kvazináboženský guru Milton Friedman vzývající „volné trhy“ a privatizace veřejných statků, personální a ideologické čistky keynesiánů na západních univerzitách, ale i využití liberalistických a egocentrických impulzů vyšlých z revolt 60. let, byly využity pro soustavnou a cílenou indoktrinaci obyvatelstva ve směru výhodnějším pro vlastnickou třídu nežli starší model „embedded“ liberalismu (tedy l. zasazeného do určitého regulačního rámce; srov. bretton-woodský systém), jak jej teoretizoval také výše zmiňovaný K. Polányi.
Jméno pro celou tuto vývojovou fázi kapitalismu - neoliberalismus - použije Harvey poprvé až v 90. letech. Jako přípravné práce lze ale chápat jak zmíněné zkoumání proměny New Yorku (např. The Urbanization of Capital, 1985 nebo The Urban Experience, 1989) či jeho studie měnících se ideologických trendů v souvislosti s „postmodernismem“ (The Condition of Postmodernity: An Enquiry into the Origins of Cultural Change, 1989). V polovině nultých let našeho století vychází výborný přehled celé neoliberální fáze (zde zdarma dostupný jako audiokniha v angličtině). Důležité je uvědomit si, že naše končiny bývalého Východního bloku vstupovaly coby do údajné „svobody“ právě do této zostřené fáze kapitalistického systému znovu plodícího sociální rozdíly pomalu se přibližující 19. století, přičemž mocenskou logiku neoliberalismu (nikoli jen nějakou „ideologickou rigiditu“ jako v „devadesátkách“, jak vám řeknou opatrní pozéři z Alarmu) můžeme sledovat doslova v přímém přenosu v krocích Fialovy vlády bohatých.
Harvey dnes a pro českou situaci
Jeho nové teoretické příspěvky a politické intervence můžete sledovat v relativně krátkých intervalech na pozoruhodném youtubovém kanálu „Democracy at Work“ (zanedlouho se podívám i na jeho kolegu Wolffa), vedle různých přednášek, interview, článků apod.
Monumentálním počinem dostupným na YouTube je jeho více než desetidílná série přednášek detailně se věnujících Marxovu Kapitálu. O něco větší perličkou je Harveyho rozpracování Marxových úvah uveřejněných poprvé až v roce 1939 známých pod názvem Grundrisse - Základní nárysy, které však Harvey dokáže poutavě podat i pro laické publikum.
Česky bohužel vyšla jediná Harveyho kniha: Záhada kapitálu v roce 2010.
Na zmiňovaném youtubovém kanálu se však lze alespoň s anglickými (a automaticky přeložitelnými) titulky seznámit s Harveyem skrze kratší příspěvky na aktuální či obecná teoretická témata. Z nich vyberme jeho úvahy o světově-ekonomické roli Číny, inflaci, neoliberální komercializaci vysokého školství, esenci kapitalistické společnosti, o pojetí a historické tendenci kapitalistické hodnoty. Zcela aktuální jsou také Harveyho příspěvky k teoretickým proudům, politickým silám a hnutím nazývaným souhrnně „Právo na město“.
Co Harvey otevřeně přiznává jako svou vlastnost - a nedostatek -, je to, že se prakticky nezabývá dalšími marxistickými autory. To tedy můžeme do budoucna doplnit v našem volném seriálu. Dobré na studiu a použití Marxe a marxistů je, že z toho nejmocnější i jejich poskoci mají poměrně strach (viz podkap. níže v textu).
