Článek
Představte si, že jste člověk, jehož rozum stačí na osvojení současné vládnoucí ideologie s jejími hesly a myšlenkovými šablonami a jde vám o to, abyste „se měl/a dobře“.
Pokud jste „malá ryba“, která nepatří do 5-10 % nejbohatších, budete se k této menšině i s jejím oligarchickým vrcholkem lísat. Přizpůsobíte se současným mocenským poměrům v podstatných ohledech a zvolíte si za nepřátele ty dole. Čím jste výše, tím menší může být vaše horlivost.
Mitrofanov vítá Rakušana, ale ten jde ještě trochu jinudy
Bývalý šéfredaktor údajně „levicového“ Práva se již delší dobu projevuje jednoduše jako propagandista pro současnou vládu s její hlavní klientelou, nadprůměrně a extrémně bohatými. Nyní dělá tu ideologickou službu pro současnou moc, že méně majetné a přímo chudé vrstvy společnosti líčí jako méněcenné lidi, jejichž slova a starosti ani není třeba brát příliš vážně. (Zdaleka tím není originální.)
Pan Mitrofanov nyní z jedné ze svých dvou či tří forem odlil zas další textový výrobek s názvem „Rakušan v týlu nepřítele“. Můžeme rovnou připomenout, že autor dokola sepisuje texty, v nichž vydává jednu část pravicových stran (SPD a ANO) za mnohem zavrženíhodnější nežli ostatních pět pravicových stran přítomných v parlamentu a podílejících se na současné vládě bohatých.
Povšechně mluví o účastnících karvinského setkání s ministrem Rakušanem takto: „Holt jsou to produkty přírody plus vývoje země v uplynulých nejméně osmdesáti letech.“ A přidává potom své doporučení: „Proto by měli demokraté přimhouřit oko nad svými bolístkami vůči současné vládní koalici a jít volit některou z demokratických stran, aby tady nevládla karvinská hospoda.“ Zeptejme se k tomu na tyto otázky: Jaké jsou roční příjmy pana Mitrofanova? Co si vlastně myslí o svém intelektu a vzdělání? Jak by dokázal formulovat svůj postoj k uspořádání společnosti, kdyby „nemusel“ nádenicky dodávat tyto své typické výtvory?
Bohatí a chudí, chytří a hloupí
Co myslíte, že je v politice nejdůležitější? Je to samozřejmě boj o moc. Skrze politickou organizovanost se mohou poddaní postavit nespravedlivě mocným a bohatým. Na druhé straně stojí obvyklá politika ve prospěch určujících vlastníků - s občasnými odměnami a pamlsky pro jejich poslušné „hlídací psy“.
Dobře přeci víte a lze dokázat, že majetek a příjmy lidí v naší společnosti nejsou rozděleny spravedlivě a zdaleka neodpovídají náročnosti práce, její společenské prospěšnosti, ba ani inteligenci a píli toho či onoho jednotlivce. Čtvrtmilionový měsíční plat ministrů (základní, bez „dárků“) postavte vedle pravděpodobně stále nadprůměrně placených propagandistů v médiích, a to postavte vedle platů lidí, kteří dělají skutečně prospěšnou a záslužnou práci, ať to je zdravotnický personál, učitelé, doručovatelé, řidiči, ale i řada úřednických profesí nutných pro chod moderní společnosti.
Pan Mitrofanov není několikanásobně chytřejší nežli lidé, proti nimž vyvolává nenávist a pohrdání, a pan Rakušan není několikanásobně chytřejší nežli pan Mitrofanov. Různí oligarchové potom nejsou několikanásobně chytřejší nežli vykonavatelé jejich zájmu v politice a médiích.
Zajímá někoho v naší údajné „demokracii“, co lidé potřebují?
Zájemci mohou zkusit posoudit, kdo je vychytralejším „markeťákem“, zda pan Mitrofanov, či pan Rakušan. (A mohou se také pokusit si konkrétněji představit mocenský řetězec lidí v naší společnosti, který načrtávám v prvních odstavcích - včetně svého místa v něm.)
Ano, řada lidí v karvinské hospodě se chovala asi jako ministryně Černochová. Ale kdo se obtěžoval ve videozáznamu podívat na více než pár okamžiků - či jen nepapouškovat to, co se nyní očekává od „slušných lidí“ v ČR -, mohl zaslechnout zcela jasně formulovaná politicko-sociální témata. Padne otázka na zpřísnění zbraňové legislativy - pro což má pan Rakušan svůj pochybně-měkký návrh.
Zavření Liberty Ostrava a strach ze ztráty obživy do budoucna. To zazní minimálně v jednom dotazu. Pan Rakušan ujistí, že „stát je na straně Liberty a je na straně i zaměstnanců“. Koho více? Nemá to nakonec velmi podobně jako údajný „nepřítel“ Babiš? Žena pobírající příspěvek na péči o postiženého syna otevřeně sděluje, že „postižený syn ji živí“. Stará paní přistoupí až k panu Rakušanovi a táže se: „Řeší vláda dřívější odchod do důchodu pro lidi, kteří mají těžkou práci, nebo jste se na ně vybodli?“.
Pan Mitrofanov v těchto lidech patrně jednoduše spatřuje spodinu, kterou se nebude zabývat. Zato panu Rakušanovi jde o hlasy ve volbách - které momentálně podmiňují jeho výdělky. Ne snad tolik o hlasy přítomných v karvinské hospodě, ale hlasy těch, kteří věc sledují a které pan Mitrofanov nazývá „příčetnými lidmi“. Ačkoli jak je to vlastně s tou „příčetností“? Jsou méně příčetní lidé, kteří otevřeně dávají najevo nenávist vůči někomu, kdo dělá politiku pro nejbohatší zlomek obyvatelstva, anebo „slušní lidé“ stěží se ještě držící v údajné „střední třídě“, kteří mají zcestné iluze o budoucnosti a jednoduše přebírají to, co slyší z českých drtivě oligarchizovaných médií i těch tzv. veřejnoprávních?
Jistě se najdou „středoví“ mudrci. Ti o něco „hodnější“ než pan Mitrofanov a kamarádi, které v článku cituje, kteří se pokusí těm prý zbloudilým lidem klidně-medovým hlasem věc ještě jednou „vysvětlit“. „Lépe komunikovat“, jak se teď opakuje. Opravdu čekají, že lidé v dolní polovině či větší části obyvatelstva začnou mít rádi systém, kde extrémně majetná menšina bohatne na jejich úkor?
Věc je zajímavá, když Rakušan sám začne mluvit o „dani z mimořádných zisků“ jako o chybě. Myslíte, že to byla „chyba“ spíše omylem, nebo záměrně? A chybějící příjmy ze zrušení „superhrubé mzdy“ - což znamenalo snížení daní bohatým? Pikantní (ale zcela nepřekvapivé) je, že se tak stalo hlasy pravicové trojice ODS, ANO, SPD. Lidé tedy mohou začít chápat, že existuje cosi jako pravicová moc a nadvláda, která se na mnohem více věcech shodne, než neshodne. A také, že strašák „populistů“ a ďábla Babiše (coby jednoho vybraného oligarchy) vytváří zcela nepodložené naděje, že Babiš bude reprezentovat nějaké výrazně odlišné zájmy a politiku než současní „demokraté“.
Jako píši i v minulém textu: s falešnými nadějemi se budeme točit v kruhu, pokud se neobjeví rozhodně rovnostářská opoziční politická síla, která zobecní různé formy odporu proti nadvládě stále více na úkor ostatních bohatnoucí vlastnické třídy a jejích privilegovaných pomahačů.
