Článek
Velký německý básník Heine před dvěma sty lety ve své Cestě Harcem vymezil, že město Göttingen sestává ze studentů, profesorů, filistrů a dobytka - kteréžto čtyři stavy jsou zajisté striktně odděleny.
Určuje nás srdce, mozek, nebo peněženka?
Z mých článků mohou čtenáři jednoznačně vyčíst, že pro diskuzi o společenských otázkách a politiku považuji za klíčové rozdělení obyvatelstva podle majetku a vztahu k prostředkům výroby a zisku (a renty), kdy se dají vymezit dva základní mocenské póly: kapitalističtí vlastníci a rentiéři na jedné straně a na druhé podřízené obyvatelstvo odstupňované mírněji, než jaká je propast oproti skutečně určujícím vlastníkům. V řadě textů také kritizuji demagogické operování s pojmem „střední třída“ a její propagandistické nafukování do 50 (a více!) % obyvatelstva - a to za stavu, kdy například na „průměrnou mzdu“ nedosáhnou dvě třetiny zaměstnanců.
Kam s Foltýnem a podobnými?
Z účtu na sociálních sítich reportérky ČT Nory Fridrichové
Vedle Heineho rozdělení a toho, které nabízím pod tím, je tu tedy kategorizace pana plukovníka v následujícím duchu:
Kromě toho, že jsem obviňován z toho, že jsem cenzor, ačkoliv nikdo není schopen najít jediný příklad cenzury, tak zároveň jsem obviňován z toho, že hloubím příkopy. A já to budu dělat dál, protože mezi tou malou skupinou lidí, kteří když se říkalo, že jsou padlí na bojišti informační války, jeden kolega to upgradoval, oni jsou zombíci na poli informační války. Oni koušou svoje okolí a nakazí je naštvaností, frustrací, strachem a antisystémovostí.
Počet „zombíků“ pan plukovník potom stanovuje na „přibližně 4,5 %“ - aniž by sdělil, jak k tomu došel (pravděpodobně je to vojenské tajemství).
Pokračuje nejdříve, že „je kolem nich potřeba vykopat příkop tak hluboký, aby do toho nespadli ti, kteří jsou na druhé straně“ a vymezuje následně:
Proč někdo vůbec může obdivovat, omlouvat a nebo dokonce blahořečit tak neuvěřitelně zrůdný režim, jako je třeba současný Putinův režim. Velmi často to jsou lidé, kteří jsou nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, opuštění a nebo mají jenom životní smůlu a nebo jsou to prostě jenom svině.
„Zombíci“ jsou tedy vztaženi k „informační válce“ - za níž stojí zkrátka Rusko (a pravděpodobně také Čína). Od pana plukovníka nikdy neslýcháme o tom, že by informační válku, respektive dezinformační boj vedl někdo jiný. Například USA, Izrael či Saúdská Arábie, s nimiž máme velmi dobré vztahy. Nebo čeští oligarchičtí vlastníci médií, oligarchové platící také politické strany, prezidenty, různé „experty“ atd. Nebo on. Nic takového.
Život a dílo plukovníka Foltýna aneb Jaké jsou ty naše „hodnoty“ ?
Pro lidi, kteří jsou schopni se zamyslet alespoň na pár sekund, je myslím až trapné polemizovat s vývody pana plukovníka.
Ale přesto najdete v českých médiích a od autorů, kteří jsou tónem naší doby líčeni jako „strážci demokracie“, spíše přitakávající komentáře k jeho výkonům. Ať pan šéfredaktor Honzejk od oligarchy Bakaly nebo pan komentátor Mitrofanov od oligarchy Lukačoviče (oba často přebíraní i do tzv. veřejnoprávních médií) či lidovecký místopředseda vlády Jurečka se zcela vážnou tváří chválí pana plukovníka.
Nedokončená pozdní kniha Karla Čapka Život a dílo skladatele Foltýna je „torzem posledního Čapkova románu, v němž zamýšlel podat obraz člověka, který celý život žije ve lži a sebeklamu“. Co myslíte, že si pan plukovník myslí sám pro sebe? Věří tomu, co říká? A považujete jeho popisy společnosti za pravdivé a poctivé? A jeho jmenování za nezištnou snahu pravicové vládní pětikoalice sdělovat poddanému obyvatelstvu pravdu?
Až zpětně budeme my (nebo naši potomci) popisovat zvláštní dobu, ve které nyní žijeme, tak při realistickém portétování nebude smět chybět zmínka, že se hodně mluvilo „hodnotách“. Pan plukovník promptně vyjmenovává, že naši společnost (tedy patrně především její vládce a jejich pomocníky) charakterizují: „svoboda, důstojnost, spravedlnost, demokracie“.
Věříte to jemu a jemu podobným? Nebo jste nějací „zombíci informační války“?
