Článek
Prozradím vám, kdo bude jasným vítězem příštích voleb: oligarchie. Tak jako je vítězem prakticky všech ostatních.
Viděli jsme to nadmíru dobře v případě amerických voleb (USA jsou naši imperiální nadřízení a prý vzor „demokracie“ a „svobody“). Zde poddaní dostávají „svobodnou“ volbu mezi různými frakcemi, partami oligarchické moci.
V Česku prý vítězí pravda a láska
Tak to alespoň prohlásil současný prezident vytvořený oligarchií. Podobně byla inzerována současná nejdříve pěti-, nyní čtyřkoaliční vláda. Například pravicové propagandistické uskupení Milion chvilek pro demokracii ještě nyní předstírá, že skrze současnou politickou reprezentaci byla „zachráněna demokracie v srdci Evropy“.
Reklamní lhaní v zájmu nadvlády bohatých funguje na různé lidi různě - někteří to postupně prohlédnou. U nás mají však drtivou většinu veřejného prostoru rozdělenou různí oligarchové. Podívejte se, jak jsou vlastněna média, podívejte se, jak jsou placeni političtí vykonavatelé zájmu bohatých vlastníků.
Babiš je pro některé lidi trochu lepší, ale jinak je to stejný nepřítel jako současní vládnoucí politici plus mediální servis
Zkuste něco extravagantního: vžít se do situace různých skupin obyvatelstva. Co vás napadá například v případě důchodců s minimálním důchodem - a klidně i dvakrát větším?
Pamatujete si na finty současných „demokratů“ s oddáleným valorizováním? Dokážete prohlédnout manipulace ohledně „výrazného zvyšování důchodů“ - v situaci výrazné inflace, která věc staví do úplně jiného světla? Dokážete udělat rozvahu, v prospěch kterých skupin obyvatelstva je zaváděna „důchodová reforma“ a jak by jinak stát mohl získávat peníze do rozpočtu? Divíte se, že spousta lidí, včetně výrazného podílu důchodců, to raději zkusí s Babišem (jehož vládu alespoň trochu korigovali sociální demokraté)?
Je ale docela snadné popsat, kdo Babiš je a jaký je jeho zájem. (Stejně jako v případě oligarchických vlastníků, kteří si vodí „demokraty“ a vlastní média.) Jako každý kapitalistický vlastník je Andrej Babiš nucen logikou konkurence ke snižování nákladů a zvyšování zisků. Nad rámec této „školní“ definice lze dodat, že jsou zde monopoly, respektive „oligopoly“, kartely vlastníků, kteří si spojenou mocí diktují nejen ceny, ale i pracovní podmínky a platy. (Proti tomu mají stát odbory.) V současném systému nadvlády mají navíc čím dál větší moc vlastníci finančního byznysu, velkorentiéři a „technofeudálové“, jak popisuje Varufakis.
Jak to udělat jinak?
Záleží, o co vám v průběhu vaší existence jde. Pokud je to vydělat co nejvíce peněz na úkor ostatních - tak se vám to za prvé s vysokou statistickou pravděpodobností nepodaří. Za druhé tím zapadáte do současného systému se všemi jeho zhoubnými dopady - a musíte opravdu hodně „uspět“, abyste v případě stále pravděpodobnější globální válečné a klimatické katastrofy včas nastoupili do vesmírného modulu a opustili ostatní „dezoláty“ na planetě Zemi.
Pokud vám náhodou jde o mírové soužití, realizaci toho hezkého, co je v lidech, a třeba i o kulturní pokrok lidstva - nebo alespoň o jeho přežití -, tak možná trochu tušíte, že se musí mnohé, a to dost výrazně změnit!
Například současné sociální rozdíly nejsou slučitelné s jakkoli podstatnou „demokracií“. Jedná se prostě o novou historickou formu nadvlády, útlaku, bezpráví. Ale mocní se své moci nevzdají sami. Je třeba se učit z minulých revolucí i porevolučního vývoje. Je třeba poctivě popsat, na co by stačily pouhé reformy současného systému a na co už ne.
Pokud jste v naší „demokracii“ obyčejná nula jako autor tohoto textu, tak je ve vašem životním zájmu hledat způsoby, jak se domluvit s ostatními nulami, jak s nimi být solidární, jak se efektivně organizovat proti mocným a za novou podobu společnosti. Ve volbách volte, ale tolik od toho nečekejte (avšak důkladně zkoumejte, kdo je co zač!).
Rozhodně je možné se kriticky inspirovat některými organizačními principy minulého režimu, zamyslet se, jak vytvořit něco lepšího, ale stavět na podstatných výdobytcích pro široké vrstvy obyvatelstva. Strašně podstatný je pocit - i realita - většího sociálního bezpečí, základních jistot, které do značné míry zaručují, že se neocitnete na ulici, nebo takřka „mimo společnost“, protože na to nebudete mít prachy. Obrovský pokrok je také možné - a nutné - dosáhnout při odstraňování nynějšího stavu, kdy je zkomercionalizováno takřka všechno a nejobyčejnější „nuly“ jsou hnány do neustálé konkurence proti sobě navzájem o poslední drobky. Při čemž jsou nahnány do práce, která je velice často nedůstojná, nesmyslná či přímo společensky škodlivá (ale přináší zisk vlastníkům).
Když se vydáte tímto směrem, když se začnete veřejně ptát, nedej bože angažovat, tak vás budou všemožně očerňovat jako „bolševiky“, „dezoláty“, „dezinformátory“ apod. Ale ani když neuděláte nic „špatného“, tak vám to nepomůže.
