Hlavní obsah

Jak disciplinovat hloupé lidi

Foto: Pinterest

„Ne, nemyslím, že je to nefér. Jenom musím zabrat a jednou budu mít svou vlastní pyramidu.“

Jsem přesvědčen, že je to zásadní politická otázka.

Článek

Kamarád, který má doma vylepeného Havla a Masaryka, mi jednou sdělil, že „některé lidi je třeba vést“.

Byl jsem v takovém období svého levičáctví, že jsem ho označil za elitáře či něco podobného. V té době on prohlašoval, že je „tak trochu anarchista“ (a myslím, že stále mu doma viseli Havel s Masarykem). Také spíše fandil Izraeli v době „operace Lité olovo“. Později volil STAN. Jako spousta lidí z české aspirující malobružoazní „elity“, se takzvaně „hledá“ (s obrovitými vnitřními rozpory) a možná už se někde našel.

Ačkoli existují dokonce pohledy a lidé, kteří by chtěli popřít relativně významné rozdíly mezi duševními schopnostmi (výše zmíněný kamarád k nim nepatří), je myslím z nejrůznějších sfér lidského života a z nejrůznějších konců zkoumání doložitelné, že v lidské populaci existuje odstupňovaná inteligence a hloupost. Označení „blbec“, „pitomec“, „idiot“, „hňup“ atd. jsou myslím také produktivní. Nepochybně je věc „komplexní“ (jak napadne každého blbce), existují různé intelektuální schopnosti (a v některých, jako je krátkodobá paměť na určité věci, se dokonce zdají nad lidmi dominovat šimpanzi).

Rozdíly v inteligenci byly již v době lovců a sběračů faktorem rozhodujícím o přežití. U mocensky klíčových rozhodnutí a organizací také rozhoduje výše inteligence. Sebeblbější politici nebo vlastníci firem mohou být doporovozeni stratégy, kteří spolupodmiňují jejich moc. Armáda klasifikuje lidský materiál určený na jatka a vraždění druhých dle toho, zda jsou ti lidé ještě schopni chápat rozkazy, jednat částečně dle vlastních úvah atd.

Avšak zde přichází myslím hvězdná příležitost nás socialistů: zdá se, že největší rozdíly v inteligenci jsou v nejextrémnějším rozpětí tak vzájemně vzdáleny jako „genialita“ a mentální retardace. IQ 150 vs. 50 (s maličkou odchylkou za tyto hodnoty). Zde je mocný argument proti současným nelidským sociálním a mocenským rozdílům.

Zcela nezávislá individua, která se řídí vlastním rozumem?

Budeme-li poctiví, snadno v naší současnosti najdeme lidi na mocenskky extrémně vyvýšených postech, kteří jsou dost blbí (mezi poslanci, senátory, prezidenty, jejich poradci, maželkami, dokonce i mezi „úspěšnými“ podnikateli, oligarchickými vlastníky té či oné generace a party).

Přesto je k těmto lidem v českých médiích přistupováno jako k individualitám nadaným vlastním rozumem. I k jejich všemožným asistentům, poradcům, poskokům, pucflekům a fanouškům. Ačkoli zase při minimální dávce poctivost jsme schopni odhalit sílu „groupthinku“, tedy stádního myšlení i chování, opičení, papouškování, mimikry a póz.

Nerozumějte mi špatně: myslím, že je nutné přistupovat k lidem jako k individuům nadaným vlastním rozumem - nakonec jsme každý ve své palici sám a každému tam zbývá alespoň ždibec mozku. Existují ale metody - vyvíjené těmi spíše chytřejšími lidmi - jak testovat oprávněnost, smysluplnost a očekávatelné důsledky různých postojů. Zde snad postačí, když poukáži na úvodní obrázek.

Nový socialismus pro naši dobu

Prohlásil jsem v jedné konverzaci s kamarádkou, kterou jsem chtěl trochu šokovat, že podle mě je nejlepším společenským uspořádáním střídání autoritářského a liberálního socialismu. Vtip je v tom, že si to opravdu myslím.

Když Miloš Zeman onehdy pronesl vůči čínským hostitelům slova chvály o tom, jak se v Číně podařilo „stabilizovat společnost“, nelíbilo se mi to. Je ale z dnešního pohledu šokující, o kolik více je to pravdivé v případě Číny než jinde ve světě a o kolik humánnější tendence tam panují i oproti Evropě (o USA nemluvě).

Zeptejte se indického proletariátu, jestli by nechtěl žít raději v Číně. Zeptejte se Afričanů, poloviny obyvatel Blízkého východu. Zeptejte se ostatně i čím dál větších částí amerického a evropského proletariátu.

Stejně jako onehdy Sovětský svaz zdaleka nedosáhl nějaké definitivní verze socialismu v žádné z poměrně odlišných fází své existence, tak ani „čínský model“ není ničím definitivní, ba ani potenciálně nejlepší. Nelze však zpochybnit jeho četné pozitivní výsledky a - jak si dovoluji zde pouze načrtnout - jeho obecně větší humánnost než u režimu panujícího u nás. (Jinak čtenářům slibuji, že na toto se do budoucna podívám mnohem podrobněji.)

Pomníky a testy kultury

Když už jsem u „slušných českých lidí“ nepochybně zaveden jako „čínský dezolát“ (nebo něco podobně blbého), tak mohu říct i následující.

Čína má snad nejdelší relativně nepřetržitou administrativní a státní tradici. Ať můžeme hovořit o větším, či menším „autoritářství“, budeme myslím schopni konstatovat v dlouhých čínských dějinách velkou míru racionalizace správy veřejných věcí, respektive pokusů o racionální a někdy relativně spravedlivé vládnutí, řízení chodu společnosti.

Na (nutný) rozbor „konfuciánských“ tradic Číny i peripetií moci Čínské komunistické strany si čtenáři buďto budou muset počkat, až si to mnohem lépe nastuduji, nebo se musejí vydat cestou vlastního studia.

Chci říci, co mi přijde nutné: výše zmíněný kamarád měl prostě pravdu, že chytřejší lidé zpravidla povedou ty hloupější. To se však může dít tisíci různými způsoby, z nichž některé jsou chaotické, fašistické, nehumánní, nespravedlivé a některé možná docela humánní a spravedlivé. Stačí pomyslet třeba vytváření pracovních příležitostí pro lidi, kteří se vyznačují minimem vlastní kreativity a zvládají především (výhradně) manuální práci.

Jako mi přijde odporné po těch hloupějších sociálně šlapat, tak mi také přijde zcela odsouzeníhodný anti-intelektualismus. Nemyslete si, vyskytuje se takřka ve všech ideologiích a politických proudech. Získávají jím volební hlasy a podporu jak současní čeští „demokraté“, tak „populisté“, fašounci, ale i četné levicové proudy. Existoval ale vždy také proud na levici, který byl schopen ocenit přínosy a nutnost inelektuální práce - včetně svobody ducha při bádání, umění a (politické) filosofii.

Dokud nezačnou být lidé vyráběni průmyslově, bude existovat hierarchie rozumu, hierarchie poznání, hierarchie zásluh. Myslím, že například v tradici čínského úřednického „mandarínství“ můžeme najít nejednu inspiraci pro takovou konstrukci společenského systému, který testuje lidi aspirující na větší moc nad druhými. Dnešní česká realita je neskonale horší.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz