Článek
Cyničnost lhaní, popírání faktů a porušování principu „padni komu padni“ v mezinárodních vztazích, ale i obecné morálce, je nyní tak daleko, že jsme na prahu otevřeného fašistického bezpráví.
Blízko té fázi, v níž se nachází Izrael. Zde si náš „demokratický Západ“ zkouší, jak bude potírat odpůrce ve zostřené fázi své krize. Testují se všemožné aspekty tohoto nového fašismu.
Kdo se vás v Česku zastane
A mocně tomu napomáhají čeští poskoci moci z řad lidí, již se rádi tvářívají jako „intelektuálové“, vydávají se za „sofistikované“, nepodléhající „dezinformacím“ - a také za morální.
Jedním z nejtypičtějších vyjádření této sorty jsou autoři a čtenáři Respektu. Mezi spoluvlastníky najdeme stejné oligarchy jako u Deníku N, kteří jsou propojeni také s placením pravicové moci v podobě současné vlády, spřízněných médií a oligarchického prezidenta.
Časopis pro pravicovu indoktrinaci Respekt kromě vlastní tvorby rád přebírá americké ideology, jako je Fareed Zakaria, Timothy Snyder, Anne Applebaum apod. Tentokrát překládá článek z amerického establišmentového The Atlantic. Autorem je Eugene Kontorovich, ultrapravicový izraelský ideolog, který také pomáhá americkým federálním státům zavádět zákony proti bojkotu Izraele (po vzoru bojkotu Jižní Afriky nebo Rhodésie).
Toho si propagandisté pravicové moci z Respektu vybrali pro vyjádření k extrémně významné události, respektive k dvojímu dění: konání Izraele v palestinské Gaze i na tzv. Západním břehu a vydání zatykače na fašistické představitele Izraele za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny.
Někdo v Česku profituje z izraelské genocidy Palestinců - vy ne
Po několikavteřinovém vyhledání, co je zač autor, médium a jak se odvíjí začátek textu, může mít alespoň trochu znalý člověk docela jasno. To včetně té souvislosti, že nyní v české „demokracii“ získávají mezi ostatní oligarchií velice významný vliv výrobci zbraní, kteří čile obchodují se zeměmi jako Izrael a Saúdská Arábie - a kupují si pochopitelně poslušnost politiků a zástupců „nezávislých médií“.
Oligarchický Respekt má zbytek onoho výtvoru zpoplatněný, na stránkách The Atlantic ho najdete v originále celý. Po expozé, kde je Izrael popsán jako „liberální západní demokracie“ (ve skutečnosti „rasově“ podmíněný stát praktikující apartheid), přiznává autor, že stát Izrael není členem Mezinárodního trestního soudu vzniklého v roce 1998. Členy nejsou také naši imperiální poručníci z USA - údajná vůdčí síla „demokracie“ a „svobody“.
Jelikož to neudělají „hodní liberálové“ z Respektu, ani pan izraelský ultrapravicový propagandista, musejí si čtenáři vyhledat znění rozsudků proti zástupcům Izraele např. na Middle East Eye, kde se dočtou i o dalším historickém kontextu a dokladech masových zločinů proti lidskosti.
Ať se autor sebevíc snaží o překroucení skutečnosti a očernění Mezinárodního trestního soudu, nemůže uniknout do očí bijícím rozporům ve vlastním textu: na jednu stranu tvrdí, že „tribunál byl založen s ušlechtilými cíli“, na druhé straně musí přiznat, že k těmto cílům se nepřipojil Izrael a jeho hlavní sponzor USA. Zmiňuje také rozsudek proti Putinovi z roku 2022. O něm řekne, že se mu někteří „vysmáli“ (zde alespoň trochu inteligentní lidi uvidí rozpor mezi údajnými „liberálními demokraty“ vítajícími odsouzení Putina a oficiálními „nepřáteli demokracie“, kteří Putina hájí či ignorují rozsudek, jako např. při Putinově návštěvě v Mongolsku; od autora Kontoroviče je až příliš očividně hloupé, že se nakonec vmanévruje do této pozice) .
Krajně nepoctivý a snadno vyvratitelný útok - primárně proti jakémukoli adekvátnímu popisu izraelských fašistických zločinů a navazujímu potrestání - obsahuje ještě celou řadu nejzákladnějších logických rozporů. Na celé věci je nejklíčovější realita izraelského konání, desítek tisíců mrtvých, zmrzačených, hladovějících, šikanovaných. K realitě je možné se dobrat zkombinováním zdrojů např. v mezinárodně uznávaném lékařském časopise Lancet, v různých dokumentárních filmech, z nichž některé přebírají videa dokládající válečné zločiny, jimiž se sami veřejně chlubili izraelští vojáci (!), jiné odhalují fungování izraelské propagandy a dezinformací - čile přebíraných na „demokratickém Západě“. I desetileté děti dnes zvládnou z internetu shromáždit zdroje, jejichž porovnáním se člověk významně přiblíží ke skutečnosti. Ne tak „seriózní novináři“ a „hlídací psi demokracie“ z Respektu (srov. jejich ostatní tvorbu, či spíše její ohlušující absenci, k tématu).
Kdy dojde i na vás a na vaše lépe placené obelhávače
Máte nějaké kamarády, kteří o sobě tvrdí, že jsou „liberální“? Nějaké známé působící v „nevládních organizacích“, kteří tvrdí, jak jim jde o „lidská práva“? Nebo máte ve svém okolí lidi, kteří si zakládají na tom, že jsou alespoň trochu morální a spravedliví (tedy nejen běžné cyniky a hlupáky, kteří kydají v současnosti velmi populární slogany o „hodnotách“)?
Co tito lidé nyní říkají na „palestinsko-izraelský konflikt“? I z krajně překroucených výplodů v českých médiích musejí mít přeci jakési tušení, že se zde - s významnou českou spoluvinou - děje cosi velmi ošklivého, ne?
A mluví o tom s vámi? Mluví o tom veřejně? Chodí protestovat? Já na opakovaných demonstracích potkávám pár desítek či stovek lidí - kdežto pozérů, kteří ze sebe dělají „hodné liberální zastánce lidských práv“, jsou v Česku minimálně tisíce.
Závěrem se ještě zamyslete: myslíte, že byste se mohli ocitnout v situaci, která se v něčem podobá situaci Palestinců - tedy že byste se ocitli na tom nesprávném konci našich „západních hodnot“? Je trochu na zvracení, jak málo z „hodných přátel lidských práv“ by se vás obtěžovalo veřejně zastat, ne?
Tato sorta lidí to tak nemá jen s bohorovným přejitím genocidy s českou pomocí. Má to stejně, když jsou šikanováni a vykořisťováni zaměstnanci pracující za nuzné mzdy, má to stejně, když se stále více lidí dostává na pokraj důstojné existence. Můžete namítnout, že spousta „hodných liberálů“ (těch, co nejsou extrémně nadprůměrně bohatí) je také jednoduše hloupých, protože se lísají k moci, která vytře podlahu nakonec i s nimi: zpoplatní jim vysoké školy, kde si dodávají iluzi „elity“ a „úspěchu“, pošle je do války nebo alespoň do chudobného důchodu jako bezzubé starce (kteří budou muset volit mezi tím, zda budou mít na kus žvance, nebo na zuby).
Historie i současnost ukazují, že oligarchové a zámožná elita (s jejich politickými a mediálními privilegovanými poskoky) nemají větší problém přijmou fašistické řešení krize systému, z něhož bohatnou na úkor ostatních. Historie a současnost také dokládají, že na širokou zbabělost českých „liberálních“ poddaných se lze spolehnout. To se musí změnit. Včera bylo pozdě. Jeden z testů - smrtelně reálných - je Palestina.
