Článek
Právní problémy jsou problémy politické. Je to mocenská otázka. Neboť i morálka je otázka moci. Moc je nakonec něco fyzického.
Myslím, že tyto definice jdou potvrdit studiem společenského života.
Aktuální dění okolo rozsudků v případech sexuálního zneužívání
Tento týden proběhla v úterý 23. 1. v Praze demonstrace požadující, aby se ministerstvo spravedlnosti „postavilo vážně k otázce vzdělávání soudců a soudkyň a dostatečného množství soudních znalců a znalkyň“ (zpráva Seznam), protože „nefunguje správně v případě obětí sexuálních trestných činů celý systém české justice“ (zpráva ČT24). Demonstraci pořádaly organizace Konsent a Amnesty International.
Lze po docela krátkém vyhledávání v archivu médií doložit obrovský rozdíl ve způsobu informování v oligarchických i tzv. veřejnoprávních médiích o této akci v porovnání s demonstracemi za zastavení brutálních útoků Izraele v Gaze - majících podporu české vlády a prezidenta.
Současnou mocí tolerované a netolerované demonstrace - srovnání s konkrétními příklady
Na ČT24 (srov. výše) se o poslední demonstraci za zastavení zabíjení a vysidlování obyvatel Gazy objevila kratičká zpráva. Na Seznamu oligarchy Lukačoviče byste zprávu - neřkuli rozhovory s účastníky (srov. výše) - hledali marně. Na Novinkách rovněž oligarchy Lukačoviče se objevila jen krátká zpráva, která taktéž neobsahuje rozhovory s účastníky a citace z proslovů, neuvádí počty zavražděných Palestinců a čtenáře manipuluje, aby v demonstrantech spatřovali „extremisty“ požadující možná i likvidaci obyvatel Izraele.
Tento kontrast najdete i v dalších oligarchických médiích (Echo24, Blesk, Aktuálně). O sobotní demonstraci za Gazu, jíž se podle Alarmu zúčastnila „přibližně tisícovka lidí“ a dle ČTK „několik stovek“ (stejně tak to uvádějí zprávy o akci ohledně sexuálního zneužívání), napsal trochu víc a s odkazem na postoje a požadavky demonstrantů idnes oligarchy Babiše.
Nejenže úterní akci ohledně sexuálního zneužívání bylo věnováno v oligarchických i tzv. veřejnoprávních médiích mnohem více prostoru, ale také bylo téma zmíněno či dokonce podrobně rozebíráno v televizních debatách, rozhlasových pořadech, článcích a podcastech Českého rozhlasu. Rovněž bylo mediálně reprodukováno vyjádření „vládní zmocněnkyně pro lidská práva“ a prezident Pavel do médií řekl, že je za přijetí tzv. Instanbulské úmluvy, která s celou věcí souvisí.
Pro zájemce o spletitější cestu po české moci s některými výše zmíněnými jmény je zde anketa „osobností roku 2023“ Deníku Referendum (a má analýza k tomu), kde je mimochodem také popsána prokazatelná cenzura i v tzv. veřejnoprávních médiích.
Zobecnění české nadvlády
Vedle srovnávaných témat výše by šlo postavit ještě způsob informování o požadavcích na zpřísnění zbraňové legislativy a o moci zbrojařské lobby. Taktéž by šlo dát do kontrastu vystupování členů současné vlády a k ní „vstřícných“ médií ohledně údajné nevyhnutelnosti války na Ukrajině při jakýchkoli krocích USA a evropských zemí a o údajné nutnosti pokračování války a dalšího masivního zbrojení.
Jádrem současného režimu nadvlády extrémně majetné vlastnické třídy s formálně demokratickými prvky je právě zachování či zvyšování zisků těchto zatím neohrožených vládců společnosti. Pokud máte významný podíl např. ve finanční společnosti, která disponuje vlastnictvím v nejrůznějších oblastech od důchodových fondů, přes zemědělství, zbraně, byty, zdravotnictví, energie až po média, tak také máte zcela rozhodující vliv na chování politické reprezentace. Coby velký vlastník máte alespoň „právo veta“ vůči politickým krokům, které by vás regulovaly či přerozdělovaly vaše extrémně vybočující vlastnictví (směrem dolů). A pro jistotu si vždy můžete připlatit politiky a politické strany skrze zveřejňované i nezveřejňované „spozorské dary“.
Leckdy jsou oligarchy placeny různé pseudoaktivistické spolky či „neziskové organizace“, ale někdy také lidé organizují demonstrace, diskuze apod., aniž by byli zaplaceni. V takovémto případě jde o to, nakolik jejich aktivity mohou ohrozit váš majetek a moc - a její principy.
Zpátky k dění tohoto týdne
Můžeme snad předpokládat - či si být téměř jisti -, že většina účastníků úterní demonstrace by se označila za „liberální“ a stejným přídomkem jsou označováni (někdy i sami sebou) politici a média, která zdůrazňují určitou verzi sexuální svobody a rovnoprávnosti žen a mužů. Zároveň lze argumentovat, že „na druhé straně“ stojí lidé, jejichž tendencím či mocenskému postavení vyhovuje leckterá forma útlaku. Např. fungování různých náboženství s jejich mocenskými hierarchiemi je spjato s potíráním sexuality a deklarováním podřízeného postavení různých kast či pohlaví a sexuální orientace.
Myšlenkově je to prosté. „Liberální“ a „konzervativní“ jsou především (kombinované) metody získávání volebních hlasů pro pravicové strany nadvlády vlastnické třídy. Např. militaristická propaganda - sloužící nakonec k lepšímu odbytu zbraní - může být laděna jako „obrana svobody a hodnot“, přičemž mrtví a zmrzačení jsou spíše zamlčováni. Anebo se věc blíží více či méně přímému hecování vůči jiným národům, lidem jiné barvy pleti, politickým skupinám. Jde o to získat kombinací taktik a reklamních fíglů dostatek hlasů pro politické síly, které budou vyhovovat různým frakcím či sekcím vlastnické třídy a případně jejím „servisním skupinám“ (těm šťastlivějším ze „střední třídy“). Podívejte se, jak to funguje v USA.
Naše pseudodemokratická a extrémně nespravedlivá společnost nebude otřesena ve svých mocenských základech, pokud se zvýší tresty za sexuální obtěžování a znásilňování. To by muselo dojít k širokým koalicím témat a skupin, které se postaví nadvládě s jejím extrémně bohatým vrcholem do skutečné opozici zástávající výrazné rovnostářství. Jinak zde budou zájmové kroužky „spravedlivých liberálů“, kteří se spokojí s pár pohlazeními po hlavě od těch skutečně mocných - kteří je stejně vždy v zájmu získání podpory pro svou nadvládu hezky promíchají s „konzervativci“ a fašisty.
Pár současných „liberálních hrdinů“ si jistě zachová či připraví lukrativní kariéru. Ale to nezvrátí nelidské a extrémně nebezpečné trendy české společnosti.
