Článek
Petr Pavel navštívil Izrael. V době, kdy ten již v brutálních útocích - jež nazývá „obranou“ - povraždil na 25 tisíc Palestinců. Nevídané procento dětí, bezprecedentní počet novinářů.
Český prezident „řádu“,, „klidu“, „pravdy“, „lásky“, „hodnot“ - a dalších reklamních sloganů - jich několik přidal i pro izraelskou moc. Zpráva z ČT uvádí, že na PR návštěvě řekl: „Kdo nese hlavní vinu za civilní oběti, není izraelská armáda, ale Hamás sám“. Je to poměrně silná káva, ne? Logicky i morálně.
Jak to skloubit s reklamním obrazem pana generála
V Česku bohužel vládne šílená politická negramotnost, která doplněna tradiční zbabělostí a neochotou myslet vede k toleranci či dokonce oslavě pro drtivou většinu lidí škodlivé nadvlády.
Zjistit, kdo stojí za vytvořením prezidentského kandidáta Pavla a jakou ten sehraje roli z hlediska nadvlády různých sekcí vlastnické moci, nebylo myslím žádným velkým výkonem. Nejeden „sofistikovaný“ český přívrženec snad téměř „levice“ či alespoň skeptik vůči vládě „demokratů“ však zamítl mé a podobné pokusy shromáždit a interpretovat fakta o mocenském pozadí současného prezidenta.
Namísto pohádek a reklamy je možné popsat, kdo kandidáta Pavla financoval, jak jsou tito lidé propojeni s ostatními ohnisky nadvlády v médiích, politických stranách, pseudoaktivistických spolcích - a s ostatními částmi třídy určujících vlastníků. Čeští aspiranti „levicovosti“ by se také mohli zamyslet nad mocenskou úlohou zástupců NATO.
Česká „levicová alternativa“, NATO a nadvláda velkých vlastníků
Postavte na jednu stranu ověřitelné poznatky o tom, jak je rozložené bohatství a moc v naší společnosti, jakým způsobem jsou ohledně toho vymývány mozky a jak se kdo staví na odpor, a na druhou stranu tvorbu takového pana Pehe pro Deník Referendum. Myslíte, že on sám věří tomu, co píše?
Kdybychom řekli, že NATO je do značné míry spolek výrobců a prodejců zbraní a geopolitický nástroj USA, který slouží i k disciplinaci EU (k odvrácení občasných tendencí demokratizace a posunu doleva), tak takováto zkratka přeci vůbec nejde mimo, ne? Nebo co je tedy NATO? Spolek na obranu „demokracie“ a „hodnot“? Kdo tomu vlastně ještě věří? A muselo se rozšiřovat směrem na východ a usilovat o členství Ukrajiny?
To bychom na české střednotřídní myslitele lehoučkého vybočení doleva kladli příliš velké nároky. Že by začali svým kolegům z (vyšší) střední třídy i těm pokorně čekajícím pod nimi říkat pravdu o fungování naší společnosti? Nebyli by potom pokáráni, že jsou „nepokorní“, že „zbytečně čeří vody“ apod.?
Brutální český politický kýč zdaleka nechybí na stránkách zmíněného Deníku Referendum, který je prý „alternativou“ (srov. zde). Podívejte se pro jistotu do záhlaví článku, že se nejedná o úvahy maloměstského učitele, který se zamiloval do dcery velkopodnikatele, ani o deníkové zápisy paničky z Vinohrad, která tajně čte Respekt, když to manžel nevidí.
Pan Pehe spatřuje mezi odstíny velmi podobných politických karieristů a pravicových vykonavatelů zájmů velkých vlastníků (s občasnou levicovou odchylkou Fica) přímo „bitevní pole“. Jak už to patří k velmi duchaplnému a hrdinnému českému zápasu, přejímá slogan o tom, že současná pětikoalice, z níž profituje majetková oligarchie, je prý „hradbou proti Babišovi“. V mnoha jiných článcích na DR můžete zkoumat „středový“ kolovrátek a neúnosnost šablon pana Pehe (nonšalantně pouze později uvádí, že v Polsku před příchodem „demokratů“ vládla sesterská strana českých „demokratů“ z ODS; neuvádí ale, jak výhodný systém pro vlastnickou třídu provozuje takový Orbán, jak vřelé jsou jeho vztahy s Izraelem, jak jsou „hodní“ i „zlí“ v Polsku zcela konformní vůči zájmům USA atd.).
Lidé jako pan Pehe jsou prý „sofistikovaní“ a nadále vidí naději třeba v Pirátech či STANu, protože ODS je na ně příliš vulgární (přestože prvně jmenované strany zvedají ruce pro brutálně provlastnickou politiku ODS). Takže Pehe nic moc, ne? Ale šéfmyslitel Deníku Referendum, Jakub Patočka, je přeci na té „levici“, ne? Takže není tak hrozný jako Pehe? Ale proč má pana Pehe jako jednoho z dvorních přispěvatelů?
Pozoruhodná anketa Deníku Referendum
DR vyhlásil „osobností roku 2023“ česko-palestinskou umělkyni Yaru Abu Aatayu, u níž zmiňuje, že byla zcenzurována jak na České televizi, tak na Novinkách oligarchy Lukačoviče.
Na druhém místě skončil věrný podporovatel vlády bohatých, Jiří Gruntorád, který protestoval výhradně ve věci důchodů pro minulé disidenty - a ne třeba důchodů obecně, jejich snižování a privatizace. No, a na třetí místo zařadil pan Patočka pana generála. Líbí se mu, že udělil vyznamenání několika ochranářům přírody a ekologům (prý to „nemohlo být dílem náhody“). Nedávno oslavoval „normálnost“ pravicového mediálního maskota (o několik let zpátky se té pocty dostalo Vítu Rakušanovi).
Někdo může s napětím sledovat, zda se pan Patočka či další autoři DR vztáhnou k nedávným ubohostem pana prezidenta v Izraeli. Se zatajeným dechem také může někdo čekat, zda se vztáhne k heslu svého deníku o tom, že je prý „bez oligarchů“. Ačkoli tedy podporuje oligarchií vytvořenou pravicovou marionetu, do níž byly investovány peníze též z podobných zdrojů, jako byly poslány odřezky Deníku Referendum. „Nadační fond nezávislé žurnalistiky“ stejně jako příbuzný „Spolek pro obranu liberální demokracie“ jsou vyjádřením oligarchické sítě moci v ČR. Podobní lidé stojí také za médii, jako je Deník N, mají značný vliv ve veřejnoprávních médiích a symbiotický vztah se „starší oligarchií“ (jako jsou Bakalova, ale i Lukačovičova média). Podrobně jsem o tom psal již mezi 1. a 2. kolem prezidentské volby, ale je to samozřejmě strašně nenoblesní, ba pobuřující vůči vybraným mravům české „střední třídy“.
Psychologie českých poddaných ze „střední třídy“
Jedno z hlavních „tajemství“ současných společenských pohybů je toto: zostřují se boje o udržení ve střední třídě v důsledku nynějšího chudnutí i očekávání budoucích mnohačetných krizí (nezaměstnanosti, migrace v důsledku klimakrize a válek atd.). Samotný pojem „střední třídy“ je v konformních médiích používán hluboce manipulativně (srov. mou kritiku), takže zde jen krátce nabídněme realističtější data, která nedávno prosákla do Seznamu oligarchy Lukačoviče.
Pokud se například hovoří o „průměrné mzdě“, tak je dobré si uvědomit, že na ni nedosáhnou dvě třetiny lidí (jak jsou na tom podle vás redaktoři „alternativních“ médií, jako je Deník Referendum?). Česká politická negramotnost, fantasmagorické iluze a magické myšlení však způsobují, že se i mnoho poddaných, kteří sotva (sotva kdy) dosáhnou na průměrnou mzdu, upíná k reprezentantům mnohem bohatší a mnohem menší části společnosti. Tito poddaní jsou nezřídka upnuti na různé přízračné české apoštoly, jako je Petr Pithart (jeho reklama na Danuši Nerudovou; srov. s její reakcí na lidi z okolí Pavla) - a nikdo ze „sofistikovaných“ a „alternativních“ lidí se tomu nevysměje!
Čtenáři udělají dobře, pokud se - jistě obrněni - pokusí zabývat reálným světem, kde opravdu vládne hrubá vojenská síla a její hrozba, extrémní majetkové nerovnosti a nespravedlnosti, nejcyničtější lhaní a propaganda. A případně taky mohou zkusit zatlačit na prapodivné patrony z Deníku Referendum, aby začali být trochu méně zbabělí a kýčovití a nadvládu v tomto světě pravdivě popisovali.
