Článek
Současný český neoliberální premiér, který obdivuje Ronalda Reagana (prý dohromady s Masarykem a Havlem) a zároveň dokáže leccos ocenit na reakcionářské agendě Donalda Trumpa, onehdy mluvil v rozhovoru pro italský deník La Stampa o „linii Řím – Praha – Varšava“ (a nikoli „ose“, jak uvedlo Echo24), po níž by chtěl koordinovat politiku v Evropě.
Určující strana současné vlády, ODS, je v rámci Evropského parlamentu v jedné „frakci“ (tedy skupině spojenců) právě s polskou nacionálně-konzervativně-klerikální stranou Právo a spravedlnost a s italskou ultrapravicovou stranou Fratelli d’Italia, jež si například ve znaku ponechává plamen vyplněný italskou trikolorou („fiamme tricolore“), který byl symbolem deklarovaně neofašistické strany „Movimento Sociale Italiano, M. S. I.“. Jak polská, tak italská sesterská strana jsou stranami vládními a vyznačují se fašizujícími tendencemi. Je tu tedy blok pravicových reakcionářů zahrnující i „kultivovaného“ Petra Fialu (přičemž v sociální oblasti mají Bratři Itálie blíže k ODS se svým programem „rovné daně“, zatímco Právo a spravedlnost zde naopak má dokonce sociálně demokratické aspekty).
Význam opozice v Itálii
Jestliže vládne v ČR pravicová neoliberální vláda a „opozice“ je tvořená fašizujícím politickým podnikatelem a přirozeně pravicovým oligarchou, tak v Itálii (i v Polsku) je situace o maličko lepší. Partito Democratico, tedy strana Elly Schleinové, má alespoň šestiprocentní zastoupení v italském parlamentu a souhrnně pětipocentní zastoupení v regionálních zastupitelstvech.
A co je zde nového? Před týdnem se konaly „primárky“ na předsednictví této strany, kdy po postupu dvou kandidátů z prvního vnitrostranického hlasování vyhrála poměrně malou většinou 54 % hlasů právě tematizovaná Elly Schlein – a to z milionu odevzdaných hlasů v druhém kole otevřeném i pro „všechny občany identifikující se s ideály PD starší 16 let“.
Obecná situace v Itálii je charakterizovaná nárůstem chudoby, jak je dále možno registrovat i například v této reportáži, respektive porovnat i s oficiálními italskými údaji. Itálie je rovněž zemí vstupu migrantů, místem děsivého množství obětí na životech uprchlíků před bídou a válkou. Ekonomicky a sociálně se země několikrát přiblížila situaci Řecka (jako adept na podobnou „disciplinaci“ ze strany neoliberálních evropských a mezinárodních institucí). Vedle dalších významných faktorů současné situace, které jsou alespoň zčásti naznačeny níže, zmiňme ještě nárůst neofašistického násilí a viditelné přítomnosti, jakož i „uhlazenější“ (ale ne nutně méně fašizující) figury a hnutí, s nimiž je propojená současná italská vládní moc (bývalého Trumpova fašizujícího ideologa Bannona zval do Prahy například také Alexandr Vondra z ODS a je pikantní, že Bannonova „nacionalistická internacionála“ nacházela mnoho dobrého na ideologii fašizujícího se Putinova režimu v Rusku).
Slova, jež by překvapila české poddané
Právě kvůli tomuto je Elly Schlein tak zajímavá. V proslovu krátce po oznámení bezmála finálního výsledku v pozdních hodinách 26. 2. 2023 řekla mimo jiné: „Udělali jsme malou velkou revoluci. Demokratický lid žije a existuje. A hlásí se o slovo. Pracujme pro jeho důvěru. […] S jasnou osnovou, která do centra staví všechny formy nerovnosti, napětí mezi prekarizací a plnohodnotnou důstojnou prací. A která rovněž s nejvyšší naléhavostí a vážností přistupuje ke klimatické krizi.“
Dále mluvila o rekordně nízké účasti čili zdržení se hlasování při posledních parlamentních volbách a o nutnosti oslovovat tuto část společnosti, která je z velké části tvořena nejnižšími vrstvami společnosti. Formulovala to jako „krizi demokracie“ a „riziko permanentní marginalizace nejchudších částí společnosti“. Vidíte již nyní ten markantní rozdíl vůči českým pravicovým karieristům včetně „opozice“?
Rovněž s aktuálností velmi drasticky potvrzenou krátce nato mluvila o nutnosti nahradit čistě obranný (a cynicky odstrašující) evropský příhraniční a pobřežní systém „Frontex“ něčím podobným jako byl krátce praktikovaný systém „Mare nostrum“, jenž mnohem větší váhu přikládal záchraně uprchlíků na otevřeném moři. Dále Schleinová slíbila: „Budeme velkým problémem pro vládu Giorgie Meloniové“. (Fialova spojenkyně vládne v koalici se stranou Lega (dříve „Liga severu“), jež nechvalně proslula štvaním proti migrantům skrze bývalého ministra vnitra Salviniho a stranouForza Italia oligarchy Berlusconiho, v jedné z jehož vil byl onehdy slavně hoštěn i Mirek Topolánek, který nyní „demokratům“ radí, jak mají protlačit „reformy“ v koncový prospěch bohatých vlastníků.)
Přislíbila rovněž, že se strana pod jejím vedením postaví na stranu „té části Itálie, jež je nejvyčerpanější, nejchudší. Té části, na kterou dopadá politika vlády a kterou vláda nechce vidět“. Zde zmínila „prekarizované a vykořisťované zaměstnance“. V příkrém kontrastu s českou (i italskou) nadvládou jsou též její slova o nutnosti hájení veřejného školství coby „prvotního nástroje sociální emancipace“ a o nutnosti postavit se na odpor proti veškerým plánům na privatizaci zdravotnictví (v ČR má na jeho plíživé privatizaci zájem i Babiš, jenž vlastní v této oblasti byznys).
Pokud nejsou pokorní a noblesní čeští čtenáři příliš šokováni těmito – jak by je vlastně zařadil český ideologický aparát? - slovy, mohou se dále seznámit s myšlením a pozicemi Elly Schlein například v tomto otitulkovaném proslovu v rámci série „TEDx Talks“, kde mluví o sociálních nerovnostech.
Kdo je tedy Elly Schlein – v kontextu
Letos jí bude 38 let, takže by pořád mohla být označována za spíše „mladou političku“. Její zázemí je americko-italské. Zapojila se do dvou kampaní prezidenta Obamy v roce 2008 a 2012. Avšak to, že neustrunula na iluzích s ním spojovaných, dosvědčuje kromě výše citovaných slov i fakt, že když v roce 2013 vstoupila do Partito Democratico, učinila tak s vymezením vůči pravicovému křídlu, jež prosadilo vstup do velké koalice i s tehdejší Berlusconiho stranou Popolo della Libertà a za dva roky dokonce stranu opět opustila na protest proti neoliberálnímu kurzu spolustraníka a nového premiéra Mattea Renziho, jenž prosadil „reformy“ snižující práva a vyjednávací pozici zaměstnanců, což z Německa podporovala i „hodná“ Angela Merkelová.
Po angažmá ve dvou menších stranách se v roce 2022 vrátila do Partito Democratico, což je strana sama sebe označující za „středolevici“, která, jak bylo naznačeno, prošla obdobími „blairizace“ (tedy posunu k pravicové neoliberální politice), ale po „velkém zemětřesení“ v souvislosti s kroupčními skandály na začátku 90. let sem vedle pravicovějších politiků přešli i někteří členové rozpuštěné Komunistické strany Itálie a Italské socialistické strany. (Tehdejší premiér za socialisty, Bettino Craxi, byl také do značné míry „blairovskou“ figurou a například skrze privatizaci médií významně pomohl k moci oligarchovi Silviu Berlusconimu, s nímž se přátelil.) Dodejme ještě, že Elly Schlein vyhrála v „primárkách“ proti Stefanovi Bonaccinimu, který bývá řazen k „umírněnému/moderátnímu“ křídlu strany, avšak zároveň od roku 2014 působí jako předseda velké regionální samosprávy Emilia-Romagna, jež je tradiční levicovou baštou Itálie. Schleinovou (čtenáři jistě pochopí mé oscilování Schlein-Schleinová) lze ale umístit nalevo od Bonacciniho a její nižší věk a tematizování „prekarizované práce“ ji přibližují italské mládeži, která vedle nezaměstnanosti čelí právě těmto „neplnohodnotným“ úvazkům a vedle starostí o obživu její strach z budoucnosti vyvolává také již probíhající klimatická krize.
Horlivé jásání přenechme oligarchii a jejím poskokům, demokratické a pokrokové síly si musejí skrze skepticismus a poctivou analýzu uchovat úroveň
Zatím jsme Schleinovou slyšeli především řečnit. A jakkoli je to rétorika sympatická pro demokratické rovnostáře a bojovníky proti neoliberální oligarchické nadvládě – a působící smutně exoticky v české mizérii -, je třeba si uchovat kritičnost. Ale i ostražitost a postřeh ohledně rozmělňování levicovějších pozic do nové konformity vůči jasně pravicovému „normálu“ (srovnejte tuto obludnou mentalitu českých „demokratických aktivistů“).
Může a nemusí to nastat u samotné Schleinové, téměř jistě ale budou mít pravicově-konfromistické choutky – anebo také naivitu! - směrem k vlastnické třídě někteří z jejích spolustraníků, jimž se dostane „pomoci“ od italských oligarchických médií a ideologů (což je vývoj, který spatřujeme stále znovu; velmi reprezentativní je zde způsob likvidace levicového předsedy Corbyna v britské Labour Party i za pomoci údajně „levicového“ Guardianu a jeho nahrazení loutkou Starmerem).
Avšak slova pronášená dostatečně často a s dostatečnou vervou také mají svou moc. A na základě nervozity, primitivních útoků – a také zcela klasické taktiky varování před „přílišnou levicovostí“ – na straně pravicové a oligarchické moci, jakož i na mobilizaci aktivistů a obyvatel, lze demonstrovat jejich dopad. Vláda ultrapravicových kamarádů Petra Fialy – který je prý „demokrat“ a nemá rád „populisty“ – zcela nepřekvapivě vede k posílení i ne tolik „kultivovaných“ a ne tak dobře oblečených fašistů. Naštěstí je proti tomu v Itálii protestováno. Na nedávné antifašistické demonstraci se Elly Schlein objevila po boku odborářů – i zástupců Hnutí 5 hvězd, což je také hodné kritického zkoumání. Do budoucna se v textech podívám na další inspirativní osobnosti takového druhu, jenž zoufale chybí v české veřejné mizérii doprovázené reklamními řečičkami o „demokracii“.
