Článek
Erik Tabery je již od roku 2009 šéfredaktorem časopisu Respekt vlastněném dříve Karlem Schwarzenbergem a od roku 2007 většinově oligarchou Zdeňkem Bakalou. Nepodařilo se mi nikde dohledat výši jeho platu. Třeba ji sdělí sám.
Jedná se zde především o tento Taberyho nový článek nazvaný „Andrej Babiš skončí! Skončí?“. Text je kratičký, je to Taberyho každotýdenní úvodníček. Můžeme se tedy zblízka zaměřit na několik pasáží a Taberyho formulací, které jsou myslím reprezentativní pro jeho styl práce. V kurzívě vždy cituji dotyčnou pasáž a tu komentuji.
1. „Mnozí naivně věřili, že hnutí ANO by mohl být projekt, který Česko očistí a zmodernizuje. Dnes této iluzi už nevěří snad ani Babiš.“
První věta hned z perexu. Vyzývám čtenáře, aby si počkali, zda někdy Tabery napíše o „naivní víře“ v jinou politickou stranu, resp. v takovou, která je blízká mocenskému okruhu Respektu, např. STAN. Vsadím se, že zde o naivitě (a pak ještě iluzi) nikdy číst nebudeme. „Očista“ a „modernizace“ jsou prázdná marketingová hesla, která vycházejí ze stejné pravicové ideologie, již sdílí i strany blízké Taberyho nadřízenému (oligarcha Bakala v minulosti milionovými platbami sponzoroval strany ODS, TOP 09 a Věci veřejné). Čtenáři se mohou rozhlédnout, kdo všechno používá heslíčka typu „očista“ a „modernizace“.
2.„Nepochybně bude moci zaplatit kdejaké marketingové služby, ale řada nejlepších lidí v oboru nechce své jméno špinit spoluprací s ANO.”
Hned druhá věta z perexu, která je zároveň obsažena později v textu. Zde si opět čtenáři mohou udělat záložku, zda budou od Taberyho číst podobně suše kritické (a správné) úsudky o stranách dříve sponzorovaných jeho oligarchickým nadřízeným Bakalou či mocensky spřízněných s Respektem, jako je zde vyslovuje o Babišovi. (Zvláště když takové Spolu nejspíše na reklamu vynakládá více prostředků, spříznění oligarchové vlastní větší část médií atd.) Co se týče „řady nejlepších lidí v oboru“, tak lidé z Respektu již o „etickém“ a neetickém marketingu uspořádali besedu. Myslím, že lze i jinde doložit, že skrze rituální obětování pár Prchalů má dojít k „očistě“ branže a lidské činnosti, jež je fundamentálně nemorální, ohlupující, destruktivní – ale skýtá mnoho penízků.
3. „Pokud Babiš, byť jen načas, opustí politiku, má spoustu věcí na hraní – Agrofert, média, Čapí hnízdo a další projekty. Lidé v ANO jsou ale většinou plně závislí na svém lídrovi. Budou lidé volit hnutí i bez Babiše? Případně v jakém počtu? A nezrodí se nějaká nová konkurence?“
Opět příliš nezadržuji dech ohledně toho, zda Bakalův Tabery někdy napíše o svém nadřízeném, co všechno má „na hraní“. Či o jiných oligarších – kteří také mají být skrze vrcholné Zlo, Babiše, „rituálně očištěni“. Co se týče nové konkurence, tak sám Tabery na ni již dělal reklamu – spolu s jinými médii a přáteli na „levici“. K tomu ještě pod posledním čtvrtým citátem.
4. „[Z]ápas o opuštěné království jménem ANO by mohl být poutavou podívanou. Jasný nástupce tam není, ambicí je hodně.“
Zde je těžko říct, kolik toho Erik Taberyho vlastně ví, kolik je schopen domyslet a zda o tom otevřeně mluví a píše. Jak bylo naznačeno výše, nejde jen o zbytky ANO bez Babiše. Nýbrž o toto: strany podílející se nýní na Fialově vládě dohromady fungují jako velmi spolehlivý vykonavatel zájmů velkých vlastníků a nejbohatších. Existuje zde mocenské centrum v podobě ODS a nejsilnějšího doplňku k ODS v podobě strany STAN (toto je ostatně dlouhý řetězec jdoucí od 90. let přes ODA, US-DEU, Čtyřkoalici, bursíkizované Zelené atd.), přičemž Piráti se třeba i skrze své kroky v Praze ukazují jako – řekněme velice povolní. Jaká byla funkce a prostor zaujímaný ANO? Jednak odebírat hlasy levici (zčásti hypotetické) a zároveň „klestit cestu“ i napravo od Spolu – normalizací nacionalistické, protiimigrační, reakcionářské rétoriky a politiky. Tedy „objímat“ takzvané „demokraty“ zleva i zprava, soutěžit s nimi sice o hlasy, ale v protibabišovsky polarizovaném naladění v oligarchických médiích a českých středních vrstvách tyto „demokraty“ také dosti konsezuálně doplňovat (shoda na zrušení superhrubé mzdy ve prospěch nejbohatších, snadná ovlivnitelnost ve prospěch „atlanticismu“ atd.). Jinými slovy: být velmi přátelským a kooperativním oponentem. Téměr by se chtělo spolu s oligarchou Babišem mluvit o „kartelu“ – jehož je součástí.
Tím se dostávám k závěrečným úvahám ve třech odstavcích:
I.
Co Tabery neříká: je velmi pravděpodobné, že už nyní se péčí české oligarchie dává dohromady nějaký „Babiš č. 2“. To znamená politický projekt, strana či více stran, které budou plnit podobnou mocenskou úlohu jako ANO. Může se tedy stát, že zbytky ze strany ANO se budou podílet na této skupině pravicových stran doplňujících ostatní nyní vládnoucí pravicové strany. Jde totiž o to, levicovost pouze předstírat (jinde to nazývám „levicové mimikry“) jako Babiš či Nerudová, ale skutečnou levici hájící výraznou daňovou progresi, přerozdělování a demokratizaci naší oligarchické společnosti potlačit. (Spojenými silami Babiše a dalších oligarchů jako Bakala, Křetínský, Ovčaří, Valenta atd. se to dělá poměrně dobře.) Nejde tedy primárně o jednu stranu s názvem ANO, jak sugeruje Tabery. Určité další náznaky vedle Nerudová vidíme například u manželů Tykačových a zároveň u mocenské skupiny, která také stojí za prezidentem Pavlem, jak na základě řady zdrojů popisuji zde. Jistě se může objevit ještě řada dalších s tímto účelem.
II.
Co se týče způsobu práce Erika Taberyho, tak alespoň mě při četbě jeho textů napadá: nakolik je tento člověk vzdělaný a se skutečním zájmem o vzdělání. Jak často vědomě lže a zatajuje, co ví. Není mu někdy hloupé s jakou průhlednou úslužností se staví vůči svému oligarchickému pánovi a celé kapitalistické třídě? V tomto posledním bodě je to arci komplikovanější a snad i zobecnitelné: takzvaná „liberální média“ a takzvaní „liberálové“ – za které by se podle mě po dotazování označila většina členů redakce Respektu – jsou schopni lehké kritiky mocných a bohatých. Ta ale musí splňovat kritérium, že je opatrně dávkovaná a občasná, zdráhá se či není schopna najít nějaké obecné zákonitosti fungování moci v kapitalismu – a u každé přikrčené maličkosti se heroicky bije v prse a svou „kritičnost“ patřičně inzeruje. To se však kombinuje s podobným chrlením totálně lobotomických frází, jako člověk mohl slýchat od politruků v minulém režimu. Zde to ukažme na příkladu údajně některými cenami ověnčeného Taberyho, jenž zde spatlal dohromady britskou královnu a pětníkové slogánky o „noblese“ a „pokoře“.
III.
Onen šíleně komický, ba směšný aspekt Erika Taberyho zaniká ve vděčnosti za to, že narozdíl od svých kolegů v podobném oligarchii posluhujícím postavení přímo nevzvývá nízké daně pro bohaté a korporace, sadistickou disciplinaci zaměstnanců i nezaměstnaných, okrádání státu v daňových rájích a jeho ořezání na pouhého infrastrukturního a pořádkového garanta bohatých. Vtip je ale v tom, že této pravicové politice potom Erik Tabery stejně mlčky přitaká - a činí ji „noblesní“ a „pokornou“.
P. S. Když se člověk podívá na platy za opravdu důležité a záslužné činnosti v naší zemi, chtěl by opravdu znát, kolik za své „služby“ pobírá pan Tabery.
