Článek
Žijeme ve společnosti, která si nemůže říkat „spravedlivá“ a „demokratická“. Pokud to dělá, do značné míry lže.
I oligarchickými médii občas prokapou dílčí informace, jak je v Česku rozděleno bohatství. Na tento krajně nespravedlivý a lidsky nedůstojný stav je nanášena fasáda „demokracie“.
Týdeník a web Respekt je jedním z ideologických pilířů českého kapitalistického režimu. Mezi jeho bývalé majitele patří společnost MAFRA (před zakoupením oligarchou Babišem), kde měla podíl francouzská vlastnická skupina Socpresse vydávající též pravicový deník Le Figaro. V roce 1996 se vlastníkem stal Karel Schwarzenberg, předseda pravicové TOP09. V roce 2007 získal podíl oligarcha Bakala - který je provázán např. s Aspen Institutem, placením pravicových vládních stran, provozem Knihovny Václava Havla a vlastnictvím dalších pravicových médií (Hospodářské noviny, Aktuálně, Žena.cz, dříve DVTV).
Psali by stejně i bez oligarchického vlastnictví?
Současný šéfredaktor Erik Tabery je ve funkci již od roku 2009 (tedy v letech Nečasovy-Kalouskovy-Bártovy vlády). Pod oligarchickým gaunerem Bakalou působil až do závěru roku 2023, kdy oznámil, že „Respekt se osamostatnil“ - což není pravda. Tabery se tváří, že přehledně čtenářům oznamuje nové vlastníky:
Třetím partnerem je Nadace Independent Press, která už v Česku v mediální sféře působí. Stala se spoluvlastníkem českého Deníku N, kde jasně ukázala, že ctí nezávislost médií. Čtvrtým a posledním spolumajitelem je sama redakce. Je to pro nás výjimečný okamžik, můžeme spolurozhodovat o svém osudu, navíc máme stejný podíl jako tři zbývající majitelé.
To jest třetím a čtvrtým po slovenském Denníku N a „rodinné nadaci“ po údajně „předním slovensko-maďarském intelektuálovi“ László Szigetim, který byl ministrem v pravicové vládě Mikoláše Dzurindy na Slovensku. Není těžké si udělat trochu „investigativy“ a zjistit, s kým jsou propojeni oligarchičtí vlastníci Deníku i Denníku N a jak je to s tím „osamostatněním“ a „nezávislostí“.
Americký intelektuál s obrovskou měrou ověřitelné pravdivosti a hloubky, Noam Chomsky, se samozřejmě nedostane na stránky „slušného“ Respektu. Mezi řadou důvodů, na nichž Chomsky odvedl skvělou práci, je jeho analýza fungování médií v kapitalistických „otevřených a svobodných společnostech“ (česky). Chomsky přesvědčivě dokládá, že cenzura nepohodlných hlasů v „liberálních demokraciích“ se děje nejen skrze přímé zákazy, ale klíčově skrze zúžení spektra „přípustných názorů“ - které jsou vychýleny výrazně doprava, přičemž mnohem spíše nechají oligarchičtí vlastníci médií a veřejného prostoru zaznívat např. rasismus a výzvy k násilí, včetně militarismu, než sociální požadavky a kritické rozbory fungování nadvlády. Když se „veterán“ BBC, Andrew Marr, ohradil: „Jak můžete vědět, zda provádím sebecenzuru?“, bylo mu odpovězeno: „Jsem si jistý, že věříte všemu, co říkáte. Kdybyste v to ale nevěřil, tak tu nesedíte“.
Jsou redaktoři Respektu nahraditelní?
Rozšiřující se řady „přebytečného obyvatelstva“ z hlediska užitečnosti pro zisky - a ideologii - vlastické třídy rozhodně doplní i novináři.
Podívejte se na několik čísel Respektu a rozmyslete si, jak těžké by bylo nadále recyklovat stejné propagandistické finty, osvojit si „přísné“ i „konejšivé“ tóny používané touto částí pravicové nadvlády apod. pomocí nějakého algoritmu. Respekt cílí na jiné publikum než třeba Hospodářské noviny, Echo24, Parlamentní listy, MF Dnes, ale politickou moc podporuje stejnou.
Ano, jsou to přeci „liberálové“! Uznávám, že jsou některé rozdíly mezi coca-colou a pepsi či dokonce mezi kolou a fantou. Ale jde v zásadě o to samé. Nicméně kola nebude žlutá - a Respekt třeba nebude s tak výslovným zalíbením a fanatismem hájit konání izraelských fašistických zločinců. Dokonce dá slovo „sociálnímu antropologovi“ palestinského původu - který ale mocenskou partu Respektu příliš neohrožuje. Předtím dá tedy slovo jiné významné figuře české indoktrinace, M. C. Putnovi, který je také liberál - ale zopakuje stejnou demagogii jako „konzervativci“ z Echa24 (potom i v dalších oligarchických médiích, která asi mají být někde mezi coca-colou a pepsi).
Kdo zná fungování pravicové nadvlády v jiných zemích, rozpozná ty samé vzorce. (Považte, jak obrovské množství peněz by se dalo ušetřit, kdyby „demokratický svět“ nechal psát svá média umělou inteligencí a překladačem!) Jenže lidé mají své mouchy a sem tam někdo vybočí z „řádu a klidu“. Několik nižších šarží Respektu nedávno podepsalo mírňoučkou výzvu (adresovanou „slušnému“ panu prezidentovi i „vládě demokratů“), aby nějakými blíže nespecifikovanými prostředky zatlačili na izraelské fašistické zločince, kteří povraždili bezprecedentní počet novinářů (neřkuli civilistů). O sankcích nebo bojkotu ani slovo.
Velcí koryfejové a koryfejky Respektu jako Ivana Svobodová, Silvie Lauder, Erik Tabery, Jaroslav Spurný, Ondřej Kundra (znáte všechny z obrazovky, debat s českým žactvem nebo z Knihovny Václava Havla) se „moudře“ zdrželi podpisu pod peticí za vražděné „kolegy“. I takový Marek Švehla - který je jinak velmi angažovaný, když jde o to české mládeži vysvětlit, že „odbory mají odér směšnosti a zbytečnosti“ (což je i přes pochybnost Středuly cílený pravicový útok). Nebo „specialista na Ameriku“ Jiří Sobota, který se soustředí na likvidaci byť náznaků levicového nebezpečí přicházejícího z anglosaského světa (Jeremy Corbyn) a který také nejubožejším způsobem útočil na Juliana Assange (jenž jej značně převyšuje po mnoha stránkách).
A co DR a Alarm - mocenský boj, nebo české kamarádšofty?
Každá moc ale umí hrát „hodného a zlého policajta“ či „hodnou maminku a přísného tatínka“. Takže šéfhlídač „demokracie“ Tabery předstírá souznění se socialistou Orwellem, má pochopení nejen pro Mirka, ale i pro Apolenu a Teri.
Silvie Lauder je přeci (liberální) „feministka“, takže je také hodná, ne? Spolupracuje s vlivovou organizací amerického imperialismu. No, ale třeba z nějaké „piety“ nečetla dokumenty (týkající se též současných vlivných českých figur a vlivu zločinného impéria v české politice) WikiLeaks - o nichž jinak píše.
Podobně jako je pracovní síla postupně čím dál levnější směrem na Východ („demokratům“ se však podařilo předehnat Polsko) a je tu také možné najít dobrý odbyt méně kvalitních potravin a artiklů vyšlých z módy v kapitalistických centrech, dostávají pokorní (a noblesní) čtenáři Respektu naservírovaného třeba otrlého propagandistického lháře z New York Times, Thomase Friedmana, který je doma značně zdiskreditován, či najdou pro kapitalistickou ideologii povinný „optimismus“ s Fareedem Zakariou.
V malé a banální české politické krajině se také vyskytuje taková „levicová opozice“, která je „slušným, pokorným a noblesním“ Respektem akceptována. Jana Maláčová to samozřejmě být nesmí. Takže zde najdete Petra Bittnera jinak působícího se svým bratrem v oligarchicky dotovaném Deníku Referendum (oba jsou „rozumní“ a jsou pro zbrojení). Nebo „sociologa“ a „spisovatele“ Standu Bilera z taktéž oligarchicky dotovaného Alarmu. Skutečnější sociologové - kteří konstatují pravicovou vymytost mozků české mládeže - se zlou se potážou. Šárce Homfray je dovoleno s patřičnou opatrností naznačit otázku přerozdělení obrovského bohatství, které hromadí na úkor ostatních i vlastníci „nezávislého“ Respektu.
Co myslíte, je to levnější?
