Článek
Z jaké perspektivy máme psát tento článek? Ze stanoviska zdánlivých morálních výšin, které si osobuje český indoktrinační aparát a jeho hltači? Máme vycházet z pohledu a zájmu obyčejných Palestinců? Izraelců? Ukrajinců? Rusů? Čechů? (Kéž by to bylo to samé!)
Nebo máme psát v duchu těch, kteří vždy dobře vydělají na vzájemném vraždění? Tedy v duchu ultra-pravicových elementů na všech stranách a výrobců zbraní?
Investice do zbraní je sázkou na jistotu. Český příspěvek zde nechybí. V akci - tj. na lidech - jsou české zbraně testovány na Ukrajině, patrně z části i v Palestině. Taky byste si být českými zbrojaři nenechali ujít příležitost a tvrdili případně, že „české zbraně vybojovaly Izrael v roce 1948 a bojují za něj i dnes“? Měli byste na to žaludek? (Jen Stalina byste museli zahalit diskrétní marketingovou mlhou.)
Fandit zabíjení na dálku je mužná hra
Jan Švankmajer má krátký film „Mužné hry“, kde se chrabrý Čech (mohl by to být klidně Číňan, Čečenec nebo Chilan) s uspokojením dívá na televizní obrazovku, kde zápolí fotbalové týmy. Až věc patřičně vygraduje a formelínoví fotbalisté si začnou rozstřihávat hlavy, urážet ruce, pasírovat se mlýnkem na maso. Objevují se první rakve a nadchází druhý poločas.
Ale ženy dokáží být stejně primitivně barbarské. Dnes se vyznala jedna známá na Facebooku:
Nezajímá mě, jaké by to bylo být Palestinkou. Věřím tomu, že Palestinka se má mnohem lépe než Gazanka, která je pod krutou diktaturou Hamásu, který si z ní utvoří živý štít, hodí ji domů raketu, kterou sestavil tak blbě, že nedoletí do Izraele a pak ji strčí před kameru, aby poplakala světu o tom, jak jsou Izraelci špatní, protože jim vypli elektřinu, protože představitelé jejich diktatorské armády vyvraždili přeshraniční vesnice. Super život.
Pokud se nepletu, má tato známá dokonce vysokoškolský titul. Mohla by tušit, že je určitý velmi úzký vztah mezi „Gazany“ a Palestinci. Mohla by vědět, že Palestina ani Gaza nejsou uznávány jako státy (a těžko jimi nyní vůbec mohou být) a tak nemají žádnou armádu. „Diktátorskou“ ani nediktátorskou.
Ale především ji nezajímá, jaké by to bylo být Palestinkou (což jsem navrhl, ať si představí). Člověk by řekl, že je to základní výbava myslícího a alespoň trochu morálního člověka - představit si nějaký svůj protějšek či někoho dalšího na „té druhé straně“ a pokusit se do něj vcítit, představit si pro něj řešení atd. Ale neexistuje jen svět naší „empatie“ - která se může příkře mýlit -, nýbrž existuje i ten reálný. Tam ženské i mužské protějšky mé známé nyní umírají rukou „demokratické“ armády Izraele, jsou kolektivně trestání, po léta všemožně šikanováni (ano, ze strany Izraele i Hamásu).
Má známá to říká z bezpečné vzdálenosti z Čech. A říká to v den, kdy již palestinské civilní oběti spolehlivě převýšily ty izraelské a izraelští zástupci opakují, že „to je jen začátek“. Co by dělala tato velmi reprezentativní známá, kdyby byla blíže (na izraelské straně)? Požadovala by ještě krvavější kolektivní trest pro Palestince?
Kde končí aktivní sadisté a začínají běžní čeští tichošlápkové?
Při oznamování celkové blokády Gazy, odepření elektrické energie, jídla apod. sdělil na tiskové konferenci fašista ve funkci izraelského ministra obrany, Joav Gallant, že se „bojuje proti lidským zvířatům“ (srov. Gallantovu roli při operaci „Lité olovo“).
Již doslova fašistické tendence izraelské vlády zůstavají bez kritiky USA i EU. Bývalý arabský člen Knessetu, Samí Abú Šahejdeh, mluví o tom, že „Biden dává zelenou pro etnické čistky“. Neboť čím jiným je rozsáhlý kolektivní trest, dosud neustávající bombardování vraždící stovky civilistů v dvoumilionové Gaze, kde polovinu populace tvoří nezletilí? Jsou to pro pana Gallanta a jeho roztleskávače všechno „lidská zvířata“?
Izraelský ministr a ostatní členové izraelského establišmentu a jejich v Evropě a USA hýčkaní propagandisté by samozřejmě popřeli, že jednají jako fašisté. Ale co dva tisíce akademiků včetně bývalých či současných vysoce postavených členů izraelské moci, kteří tento rok v srpnu podepsali otevřený dopis, v němž je Izrael popisován jako „apartheidní režim“? Cucají si to z prstu? Začala historie palestinsko-izraelských vztahů o posledním víkendu?
A vědí o tom alespoň vysokoškolsky vzdělaní lidé v ČR něco? Viděli někdy obrázky, jako je ten z Gazy z roku 2009 na úvodní fotografii? Slyšeli o operaci „Lité olovo“? Srovnávání palestinských osad se zemí izraelskými buldozery? Šikanózních pravidlech omezujících pohyb Palestinců, jejich přístup k pitné vodě, půdě atd.? Nevydal se už před dlouhou dobou Izrael - tato „jediná demokracie na Blízkém Východě“ - fašistickou cestou?
A co na to „holubičí povahy“ z Čech? Které podporovaly vylhanou, kriminální a krvavou invazi do Iráku (včetně „slušného“ pana Havla), jakékoli vojenské příměří na Ukrajině považují za znak „vlastizrady, chcimírství, dezolátství“. Nikdy se nezabývají naším spojenectvím s jedním z nejchutnějších fašistických režimů světa, kterým je Saúdská Arábie, jež nyní už několik let provádí brutální okupaci Jemenu. A nyní jako na fotbale - při těchto „mužných hrách“ - fandí čemukoli, co dělá izraelská vláda, pro jakou by takový David Ben-Gurion či Jicchak Rabin měli nejhlubší opovržení.
Jsou zlí, anebo jen blbí?
Ukažte jim, co způsobuje jejich roztleskávání, abyste to zjistili.
Empatie ministra Lipavského
Ale kdo jsou vlastně tito „oni“, o nichž mluvíme? Leckdo. Ale uvidíte, že jde velice často o lidi, kteří jsou považováni sami sebou či současným indoktrinačním aparátem za „lepší lidi“. Jsou to ti „morálnější“. Mají rádi pana Havla, demokracii, „hodnoty“, Západ - a vraždění civilistů. Nebo něco z toho ne tak docela?
Pamatujete si, jak byla popotahována česká učitelka za „popírání genocidia“ v souvislosti s jejími zmatenými komentáři o tom, že „v Kyjevě není válka“? Na řadu lidí, kteří by si dovolili tvrdit, že Putinovo Rusko podstatným způsobem není jako Hitlerovo Německo, bylo děláno bu-bu-bu, že by taky mohli být popotahováni za „popírání genocidia alias genocidy“. A co naši chrabří roztleskávači izraelské okupace?
Ono jde totiž o celé společenské klima a celý systém. Již jenom velice hloupí a zaplacení lidé mohou tvrdit, že žijeme v nějak „spravedlivé“ a „demokratické společnosti“. Ve skutečnosti u nás čím dál více platí právo silnějšího. Respektive bohatšího. Existují bohužel lidé, které vzrušuje šlapat po druhých. Vedle bezohledných sadistů (vzývajících tu izraelský státní terorismus, tu „nutné utahování opasků“ za současného extra-bohatnutí oligarchů, tu potápění lodí migrantů na moři, tu „tržní disciplínu a soutěživost“) jsou zde jim se přizpůsobující „normální“ zbabělci. Náš systém urputného soutěžení těch nižších a neohroženě-zajištěné nadvlády hrstky vyšších plodí tento charakter. Vskutku fašounskou mentalitu, kdy se zdánlivě vyplatí koupnout si do leckoho „slabšího“, koho najdete.
A kde i tzv. „správné hodnoty“, emoce, „empatie“, soucit, „dobro“ dostávají tuze ohavnou příchuť. Takže takový Ondřej Kundra z Respektu oligarchy Bakaly nyní chválí „empatii“ ministra Lipavského za Piráty, protože osobně letěl do Izraele - s nímž s lecčím obchodujeme. Bakalův pan Kundra se cítí povinen vstoupit do předvolební kampaně pro jednu část pravicových stran proti druhé a pozorně naslouchajícím českým žáčkům vysvětluje, že „Babiš se populisticky přiživuje na tragédii“, zatímco u „dospělého“ pana Lipavského nemůže být o něčem takovém řeč. (A „investigativní“ Jaroslav Spurný taktéž z Bakalova Respektu, soustředící se na téma armády, diskrétně pomlčí o všech těch česko-izraelských zbrojních zakázkách.)
Takhle se u nás pečou „hodnoty“. A co „empatie“ s palestinskými civilisty? Kdo by se zajímal o ta „lidská zvířata“, jak říkají naši fašističtí přátelé z Izraele! Pokud náhodou nejste dobře placeným účastníkem celé této mocenské české šaškárny a doslova krvavého pokrytectví, tak vězte jedno: ta vzývaná „empatie“ není pro vás. Od lidí jako pan Kundra nebo Lipavský moc solidarity nečekejte. Pokud nebudete patřit do té správné ideologické a mediálně prosazované kategorie, vykašlou se na vás.
Co když je tedy česká moc a její roztleskávači v neprávu? A co když je masivně v neprávu Izrael? Pak by se alespoň lidé s trošičku dobrou vůlí, smyslem pro spravedlnost a mozkem hlavě mohli přestat třást před touto mocí a začít to projevovat nahlas (ne jen někde šeptem kryjíce si tvář Respektem). Jako to dělají třeba zástupci evropské levicové platformy Diem25 (nebojte, užila si své i od údajně levicových východevropských „přátel Ukrajiny“). Její hlavní zástupce, široce vzdělaný a inteligentní Janis Varufakis, například také líčí, proč nevyslyší nyní vznášený požadavek na rituální odsouzení Hamásu (který nepodporuje).
A pokud si nejste jisti, na které straně stojíte (a tím nemyslím jenom podporu Palestiny, či Izraele), tak si přečtěte, jak se nyní na Novinkách oligarchy Lukačoviče prsí tak nechutný ultra-pravicový demagog, jako je Alexandr Tomský, nebo zavzpomínejte, když starší čeští „demokraté“ skrze Karla Schwarzenberga hlasovali proti přiznání pouhého „pozorovatelského statutu“ Palestině při OSN (Schwarzenberg později alespoň měl tu páteř, aby se kriticky vyjádřil o izraelské okupaci). Zároveň vězte, že tu a tam se výjimka přeci jen najde. Takže při šťourání narazíte i na poctivě informativní článek Petra Jedličky na Deníku Referendum, kde se autor vypořádává s některými „zakázanými“ otázkami a nepouští se do fotbalového fandění či strkání hlavy do písku, jak je nyní mezi „sofistikovanými“ lidmi v Česku vyžadováno.
Tož, mohli bychom budovat jiný svět než takový, kde je na jedné straně brutální zabíjení státu Izrael i Hamásu a na druhé vychytralý cynismus Tomského a banální karierismus Lipavského, ne?
