Článek
Časopis Respekt - v němž byl publikován článek, k němuž se vztáhneme - je spoluvlastněn stejnými oligarchy jako Deník N. V minulosti jej po dlouhá léta měl proslulý filantropický gauner pan Bakala, který stále podporuje „demokracii a vzdělávání“.
Respekt slouží k dodávání podpory pro českou pravicovou nadvládu z „liberálního“ konce. Mívá „pochopení pro mladé a jejich patálie“ a občas i pro „levici“, v dostatečně neškodné formě. V rámci režimní indoktrinace nadále sehrává důležitou roli, lidé s ním spojení se nacházejí na pozicích významné ekonomické, politické a mediální moci.
Jak nasměrovat tuze svobodné a vzdělané individuality ze „střední třídy“
V našem režimu, kde prokazatelně dominuje ekonomická moc nad všemi ostatními ohledy, stále existují značně poslušné skupiny lidí, kteří se nemohou prokázat určujícím majetkem a funkcemi, ale z nějakého důvodu považují tento režim za svůj.
Staví se na obranu „svých“ veřejnoprávních médií, o 17. listopadu „děkují, že můžou“ a mívají sklon si myslet, že současný režim je postavený na kulturních a intelektuálních základech dodaných lidmi, jako byl Václav Havel.
Když projevují svou přesvědčenost o tom, že jsou jedním z pilířů české společnosti, respektive nadvlády nad ní, mají pravdu do takové míry, do jaké je stůl nebo pes schopen stát i na třech nohách. Ale s plnýma čtyřma je to o něco stabilnější a úhlednější.
Hlavní funkcí „střední třídy“ je, aby byla poslušná vůči těm nahoře a nepřátelská, disciplinující či lhostejná vůči těm dole. Tato základní tendence zůstává, i když je překryta „soucitem“ směrem dolů a „kritičností“ nahoru. Primárně zde mluvíme o sféře nejvyšší třetiny obyvatelstva, bez skutečně určujícího vrcholu (který popisuji např. zde). Teprve zde se totiž nachází příjmový střed populace a majetkový je ještě mnohem výše.
Tato „střední“ vrstva samozřejmě zdaleka celá nesdílí „hodnoty“ - tendence, mentalitu a konkrétní způsoby snah o společenský vzestup či zachování postavení - výše naznačovaných „vzdělaných“ okruhů souvisejících také s Respektem. Jsou zde různé proudy, někdy zdánlivě až protikladné. S velmi mocným sdíleným proudem fašizace - která prochází napříč středotřídními skupinami (militarismus, touha po umlčování nesouhlasících, xenofobie).
Samozřejmě nejsou tyto okruhy lidí bez vnitřních rozporů. Jejich pnutí již teď tu a tam slyšitelně roztrhává látané švy. I zde se objevuje občasný odpor proti určující vlastnické třídě a jejím hlavním servisním vrstvám. Ale ten ten je výše naznačenými společenskými mechanismy sváděn do neškodných či silně zmatených cest.
Z této nejvyšší třetiny prokapává řada tendencí směrem dolů, často jsou prostě kopírovány níže postavenými lidmi jako cesta k „úspěchu“.
Vzbouří se pan Torčík a jeho parta? A jak?
Zkoumám tuto zadržovanou a zmatenou revoltu také v textu o „kritice poměrů“ prováděné např. spisovatelkou Denemarkovou na knižním veletrhu ve Frankfurtu a podobnými středotřídními aktéry.
Jejich současné jednání není zatím pro rozhodující režimní nadvládu ohrožující. Narozdíl např. od Francie neprovozuje tato sféra alternativní média kritizující režimní mainstream, vyskytuje se zde jen hrstka lidí provádějících odhalování skutečných mechanismů nadvlády.
Při masových levicových protestech ve Francii najdete spoustu lidí z nejvyšší třetiny - u nás chodí spolu s pravicovými kariéristy a propagandisty demonstrovat za „svá“ veřejnoprávní média nebo za mocensky podružná témata.
Z článku pana Torčíka jsem četl jen to, co provozovatelé Respektu nedali za paywall. Ale vsadím se s vámi, že nenavrhuje generální stávku proti nespravedlivému kapitalistickému režimu jako ve Francii, nevyzývá k protestům proti zbrojení a militarizaci a že jeho text nechce poctivě oslovovat podřízené obyvatelstvo za účelem organizace účinného odporu proti pokračujícím privatizacím veřejných služeb, růstu životních nákladů atd. Narozdíl od některých jeho literárních kolegů ve Francii.
Pokud jsem se zmýlil ve svém odhadu velmi banálně fungujícího českého dění, tak vám slibuji, že si nakonec jeden výtisk Respektu koupím, abych si jej celý přečetl.
