Článek
Jiří Pospíšil, který byl dříve v ODS, aby následně přešel v rámci „pravicové obrody“ do neoliberálně-konzervativní strany podobného jména jako pražský TOP Hotel, kde byla za přispění peněz podvodného oligarchy Zdeňka Bakaly strana založena, který dále zůstal ve vysoké pražské politice přes své spojení s rozkrádáním Dopravního podniku skrze Jiřího Fremra a který si stále drží post a z něj plynoucí příjmy jak europoslance, tak pražského zastupitele, k nedávným narozeninám Karla Schwarzenberga citoval na Facebooku tento jeho výrok:
„Domnívám se, že člověk se nemá za to, co je, ani stydět, ale ani se povznášet. Prostě si říct - Pán Bůh Tě postavil sem a nalož s tím, jak můžeš nejlépe.“
Především vystupuje tedy ve Schwarzenbergově citátu jakýsi „pán bůh“, kterého arci nikdo nikdy neprokázal a u kterého se tedy zatím musíme domnívat, že je pouhou smyšlenkou, jež se hodí pro účely osobní útěchy na straně jedné a mocenské manipulace na straně druhé. Je to nicméně právě onen neexistující „pán bůh“, který člověka s konkrétním rodinným zázemím, zděděným majetkem, mocenskými konexemi atd. prý někam „postavil“.
Směšnost je zjevná už nyní, ale tento text nemá být jenom o prastaré manipulaci mocných, nýbrž o životě konkrétního člověka, Karla Schwarzenberga, a jako takový je záměrně stavěn do kontrastu s nedávným textem o nedávných narozeninách Noama Chomského na tomto blogu.
Intelekt Karla Schwarzenberga jistě není takový jako intelekt Noama Chomského, ale můžeme snad konstatovat, že řadu desetiletí žil v příčetném stavu, stejně jako Chomsky, a proto tedy můžeme tyto dva lidi v duchu „fair play“ srovnávat.
Zrození mecenáše
Narozen v roce 1937, zažil Karel Schwarzenberg převrat v roce 1948 v Československu, kdy byly šlechtické rodině zabaveny majetky, a tak se s příbuznými přesunul do emigrace v Rakousku. V roce 1960 ho adoptoval jeho strýc, po němž v roce 1965 zdědil bohatství až ve výši 400 milionů eur - tedy navíc k různým majetkům ve Švýcarsku, Rakousku, Německu, později také k znovunabytým v Čechách. V rakouském žebříčku bohatství z roku 2018 figuruje s rodinou na 84. místě, v roce 2011 byl jeho majetek českými prameny odhadován na 4,5 miliard. (4,5 miliard Schwarzenbergova majetku by v roce 2011 stačilo na 20 tisíc ročních mediánových mezd.)
V Rakousku, kde byl usazen do roku 1989, se Schwarzenberg angažoval v konzervativní politice, vlastně jediné pravicové straně ÖVP – Rakouské straně lidové (tj. než se vedle ní později prosadila postfašistická FPÖ). Paul Lendvai naznačuje určitou významnější roli, kterou Schwarzenberg – ač nebyl rakouský občan – sehrál ve sporech o směřování strany.
Prý byl dokonce zvažován na post rakouského ministra zahraničí. V 80. letech finančně přispíval na svém sídle v Scheinfeldu na archiv československé samizdatové literatury vedený Vilémem Prečanem. V roce 1984 byl zvolen předsedou Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva. V roce 1989 mu společně s Lechem Wałęsou Rada Evropy udělila „Cenu lidských práv“.
V nejrelevantnějším časovém horizontu pro dnešek, tedy v době od roku 1989, byl Karel Schwarzenberg vlastníkem významného ideologickotvorného časopisu stavějícího se na „liberální“ pól polistopadové pravicové moci, Respektu. Později tento časopis koupil a do dnešních dnů vlastní oligarcha Zdeněk Bakala, který také částkou 7,5 milionů sponzoroval v roce 2010 stranu Schwarzenberga a Kalouska TOP 09.
V letech 1997-2007 byl členem strany ODA, která dílem stála ještě napravo od ODS v některých návrzích na privatizaci školství, důchodů, zdravotnictví. (Prvním šéfredaktorem Respektu, tedy v době dominantního vlastnictví Schwarzenbergem, byl v roce 1990 Jan Ruml, který později z ODS přešel do strany s podobnou funkcí jako ODA, Unie svobody, a v letech 1994-97 byl šéfredaktorem Vladimír Mlynář z téže strany.)
V roce 2004 byl pak Schwarzenberg po jednom neúspěšném pokusu v roce 2002 zvolen na Praze 6 coby člen ODA a kandidát Unie svobody senátorem. V roce 2007 se poprvé stal ministrem zahraničí za bursíkovské Zelené ve vládě Topolánka z ODS. V roce 2010 se stal podruhé ministrem zahraničí, nyní v Nečasovo-Kalouskově vládě a v dresu TOP 09, jejímž byl zároveň i předsedou. Nyní se blíží výročí, kdy před deseti lety neúspěšně kandidoval na prezidenta ČR proti Miloši Zemanovi.
Poznamenejme, že v roce 2012 jako jediný v EU hlasoval za českou vládu proti uznání tzv. „pozorovatelského statutu“ pro Palestinu. Vedle USA a Izraele - a Kanady - hlasovaly v úplném výčtu takové suverénní velmoci jako Mikronésie, Palau, i Nauru, též Marshallovy ostrovy se přidaly, jakož i Panama - a země Václava Havla, Tomáše Sedláčka a Nely Boudové.
Tasemnice paní kněžny
Lidé z okruhu podporovatelů Karla Schwarzenberga rádi mluví o „hodnotách“ a také se někteří z nich rádi stavějí coby „elita“ nejen ve finančním, ale i v kulturním smyslu, avšak v době kandidatury Schwarzenberga vznikla například záplava placek (z nichž některé jsou nošeny dodnes!), kde je člověk druhdy těmi stejnými lidmi titulovaný „pan kníže“ vyobrazen jako pomyslný člen kapely Sex Pistols, která je jinak spojena s odporem proti neoliberálně-konzervativnímu obratu za ofenzivy vlastnické třídy v období Margaret Thatcherové, jejíž mnohé ekonomické a mocenské principy jsou vlastní i Schwarzenbergově straně TOP 09. A pak tedy byli Sex Pistols spojeni s ironizací celé maškarády kolem britské královské rodiny…
Jinak se v marketingu pro kandidáta Schwarzenberga objevily i takového věci a například i náboženský ideolog jinak „liberální části“ vládnoucí třídy poněkud nezvykle hrozil potenciálním ovečkám, že by ho neměly „podpásově špinit poukazy na pana Kalouska a Nečasovu vládu“ a „ať si položí otázku, jak by vypadala vláda a TOP 09, kdyby její negativa nevyvažoval Karel Schwarzenberg a jaká by nastala alternativa, kdyby tato vláda padla“. Kromě poukazu na mocenské a sociální konsekvence Nečasovo-Kalouskovy vlády si snad coby podpásoví hříšníci můžeme dovolit konstatovat, že v této vládě byl Schwarzenberg ministrem zahraničí a předsedou vládní strany.
Ludvík Vaculík, autor textu 2000 slov, který se snad někdy považoval za jakéhosi baťovského socialistu, se jal zpívat předvolebně-reklamní píseň o tom, že „Kníže má k lidu blíže“. Se svou podporou přišel i Dan Bárta, který nyní před pražskými magistrátními volbami zpíval také na předvolebním mítinku Spolu. Další okénko do této doby a kampaně poskytuje třeba Klusákův dokument Spřízněni přímou volbou (který sám názvem odkazuje na Vachkův dokument z roku '68 a potažmo také na Goetheho hru).
Rozmáchlejším tahem umění si snad můžeme dovolit k dobru přidat Haškovu povídku o tom, jak může vypadat noblesa a pokora skutečných aristokratů.
Doba nedávná: kritika Izraele a návštěvy u Zemana
V předchozí kapitole byl Karel Schwarzenberg spíše pasivním objektem předvolební reklamy a marketingové kampaně. Dalo by se říci, že za to nemůže. Ale přece se chce zpětně požadovati, aby tomu směšnému třeštění svou velkou noblesou schopen býval přítrž učiniti!
Nicméně, co bylo, bylo.
Od vystřídání nejprve Miroslavem Kalouskem a potom Markétou Pekarovou Adamovou na postu předsedy strany, která se jmenuje podobně jako jeden pražský hotel, a svého jmenování čestným předsedou se Schwarzenberg příležitostně vyjadřoval k politice či ke svému životu.
V nyní znovuotevřeném rozhovoru na Respektu oligarchy Bakaly můžeme číst pět let starý rozhovor se Schwarzenbergem, kde například panu žurnalistovi Kundrovi říká, že „matka s otcem říkali, že naše rodina má vůči naší zemi povinnosti, to mě formovalo“. (Schwarzenbergův otec byl členem fašistické organizace Vlajka ve fázi před jejím příklonem k Hitlerovu Německu, takže tato „povinnost“ má specifický a konkrétní význam.) Na Kundrovu kriticky-smělou (či směle-kritickou) otázku „Proč se vám demokratům nedaří lidi strhnout více na svoji stranu?“ odpovídá noblesně-pokorně: „No, musíme přesvědčit drahé občany, že mají někdy volit někoho lepšího, než jsou oni“.
Vedle toho trochu zčeřil české mainstreamové vody, kde je vyžadováno nejservilnější tolerování lecčeho, co provádí stát Izrael, když společně se Zaorálkem a Petříčkem z ČSSD podepsal prohlášení kritizující izraelský kolonialismus na palestinských územích. To stojí ve zvláštním kontrastu s jeho výše zmíněným hlasováním proti uznání pozorovatelského statutu při OSN pro Palestinu.
Překvapivá zajímavost se také udála během tohoto léta, kdy Schwarzenberg přijal pozvání Miloše Zemana na návštěvu. Těžko říci, zda se bavili o různých okupacích. Jiří Ovčáček, služebník boží, pouze sdělil, že „debatovali o současném dění, ale také o historických tématech“. Čímž potvrdili svou pověst mužů blízkých lidu, protože kdo to u oběda nezažil!
Ale takoví mužové jako Karel Schwarzenberg či Miloš Zeman vzbuzují především vážnost, takže v tomto duchu skončeme i náš text.
Bakalův žurnalista Kundra se v citovaném rozhovoru dotazuje i na teologickou otázku, zda „jsme spaseni všichni?“, na což Karel Schwarzenberg odpovídá: „Myslím, že mnohem víc, než si lidé myslí“.
To je shodou okolností téměř přesné znění bývalého reklamního hesla strany TOP 09.
Její nynější přední pražský reprezentant Jiří Pospíšil, jehož jsme coby gratulanta k 85. narozeninám Karla Schwarzenberga zmínili hned na začátku textu, dopsal k uvedenému citátu na Facebooku za sebe: „Milý Karle, myslím, že Vy jste s tím naložil opravdu krásně!“.
Co myslíte vy?
(Když se tedy vypořádáte s tím, že je to možná ještě víc, než myslíte?)
