Článek
Tento americký lingvista, jehož židovští rodiče přišli do USA z dnešního Běloruska a Ukrajiny, je samozřejmě vedle lingvistické a kognitivní vědy známý na poli kritiky ideologie, politiky a aktivismu. Leccos od něj vyšlo česky.
Méně známé jsou Chomského vysoce zajímavé úvahy o liberalismu, především liberalismu osvícenského období ve Skotsku, Anglii, Francii, později Německu, u kterýchžto myšlenkových tendencí - s odkazy podstatně např. na Wilhelma von Humboldta - Chomsky velmi přesvědčivě argumentuje, že dnes mají mnohem spíše své pokračování v anarchistických a socialisticky libertariánských proudech nežli v tom, čemu se dnes říká „liberalismus“ a co mnohdy funguje pouze jako „hodný policajt“ té samé moci, té samé nadvlády a těch samých kapitalistických zájmů jako „zlý policajt“ v podobě tzv. konzervatismu či fašizujících tendencí. Jednu z přednášek na toto téma si lze poslechnout například zde.
Chomsky se angažoval v 60. letech při protestech proti rozsáhlému válečnému zločinu v podobě invaze do Vietnamu a klíčově i do dalších zemí jihovýchodní Asie. Byl a je kritikem americké imperiální moci ovinuté okolo každičké ze stovek vojenských základen po světě za účelem - to si doplňte! Ve svých knihách, v nichž by se člověk musel velmi snažit najít něco faktograficky a logicky nesprávného, přesvědčivě kritizuje některé zločince a kariérní ubožáky z lůna americké moci, již jsou v naší zemi vynášeni, jako je např. Ronald Reagan.
Stál proti americké invazi do Iráku, jež si zatím vyžádala více životů nežli ruská invaze na Ukrajinu. Putina kritizoval už v době jeho bestialit v Čečensku a také když ten přicházel se svou troškou ke „globálnímu boji proti teroru“, což byla v Rusku i USA zástěrka pro četné velmi nehezké věci.
Nedost však na tom všem: kvůli své argumentaci pro vyjednávání s Ruskem ve prospěch zastavení válečného umírání a pustošení, pro svou kritiku rozšiřování NATO od 90. let, též pro kritiku obvyklých sklonů amerického „vojensko-průmyslového komplexu“ i v době, kdy jinak morální odpovědnost za invazi na Ukrajinu leží samozřejmě na Rusku (což Chomsky nepopírá), je nyní těmi mezi českými pivními a gaučovými hrdiny, kteří o něm vůbec slyšeli, označován za „ruského švába“, „přítele Putina“ apod.
A čeští géniové - kteří jsou tím geniálnější, čím méně se vzdělávají a čím méně lze u nich vystopovat jakoukoli intelektuální poctivost, ba vůbec páteř - to samozřejmě všechno věděli už dopředu. A proto již v roce 2014 spustili zajisté zcela česky-hrdinný povyk, když Chomsky přebíral od Akademie věd vyznamenání, jsa kritikem Izraele (což povinně irituje českého maloměšťáka, jenž v této dějinné fázi nenávidí více Araby než Židy; u Ukrajinců musel učinit obrat) a prohlásiv prostou pravdu, že disidenti z bývalého Východního bloku netrpěli v součtu zdaleka tak jako opozičníci v „americkém bloku“, resp. primární sféře vlivu v latinské Americe, neboť například nebyli zaživa shazováni z vrtulníků, mučeni elektrodami připnutými na genitálie jako při fašistickém puči v Chile v roce 1973, nebyli (po skončení 50. let) používáni jako otrocká pracovní síla (včetně dětské) pro americké korporace, jejichž zájem byl ve střední a jižní Americe hájen brutalitou, která možná ani není českým odborníkům na „totalitu“ známa.
Každopádně: jsou zde knihy a činy Noama Chomského a každý se může zamyslet, v jakém poměru k nim stojí.
Existuje-li nějaký nepromarněný život, je to ten Chomského.
