Článek
Lidi a skupiny, pro které pan Pavel prezidentuje, lze dobře popsat. Nepochybné je to u jeho oligarchických sponzorů. Potom je snadné se podívat, odkud vzešli různí jeho „poradci“, mezi nimiž najdeme lidi ze zbrojního byznysu, lidi usilující o privatizaci důchodů, zástupce zájmu bank atd.
Jde tedy o třídu rozhodujících vlastníků - což lze dovozovat i z toho, že sponzoři Pavla rovněž platí pravicové strany od Pirátů (se zeleným křovím) až po ODS. Účelem těchto stran je především hájit zájmy vlastnické třídy, její nízké zdanění, regulace apod. a zajistit příjmy členům. Přes Nadační fond nezávislé žurnalistiky též sponzoři hradního maskota platí pravicová média, která mají za úkol dělat reklamu na zmíněné politické síly - a vytvářet nejrůznější kouřové clony.
Ale nejedná se jen o nadoblačně bohaté lidi, tento pravicový systém také do určité míry slouží odstupňovaným servisním vrstvám, včetně lépe placených zaměstnanců „veřejnoprávních médií“. O spřízněnosti tohoto prý dosud „nezávislého“ mocenského nástroje se systémem pravicové nadvlády a jejími konkrétními částmi svědčí např. skutečnost, že se o zájmových skupinách spojených s hradním maskotem na ČRo a ČT takřka nic nedoslechnete a nedočtete (naopak jsou sem v jednom kuse zváni lidé spříznění s touto nadvládou).
Dělají kamarádi pana generála také „kouřové clony“?
Místo toho, abychom občanům poctivě dávali možnost rozumět tomu, co se s jejich zemí děje, odvádíme pozornost kouřovými clonami k nepodstatným tématům. Veřejný prostor zaplňujeme obsahem, jehož smyslem není něco vysvětlit, ale spíše něco překrýt.
Přednesl v projevu k 28. říjnu oligarchický prezident a bývalý generál NATO vedeného našimi imperiálními nadřízenými z USA. Používá zájmeno „my“. Je to tedy začátek neúprosné kritiky jej samého a jeho party?
To víte, že není. Je to jen pro ten dnešní den. Ale zní to dobře. A na Novinkách oligarchy Lukačoviče potom napíší, že moudrý hradní tatíček „promlouval politikům do duše“. Tento manévr oligarchické nadvlády skrze pana Pavla bychom tedy mohli popsat jako „vytvoření kouřové clony její zdánlivou kritikou“. (K tomu se snad bystřejší absolventi kurzů NATO o „hybridním válčení“ dopracují.)
Oligarchové platící pana hradního maskota např. také vlastní Deník N a Respekt. Ty se pyšní „investigativní“ žurnalistkou - u níž musíte zjistit, že se zaměřuje kauzy, které neohrožují výše popisovanou nadvládu (máte tedy další typ: kouřová clona pomocí „investigativní žurnalistiky“). Takto například Deník N některé své „investigativní“ hvězdičky používá pro kritiku jiných oligarchických skupin - a máme dobré důvody se domnívat, že snadno dojde k dohodě mezi oligarchy z Deníku N a kupříkladu takovým panem Tykačem, že se kritika omezí, protože existuje také významný průnik zájmů. Přemýšlivým lidem je snad zjevné, že skutečně „investigativní“ a „demokratická“ média by dennodenně psala o mocenských konexích astronomicky bohatého zbrojního oligarchy Strnada nebo třeba oligarchy Barty.
Třeba se tento extrémně křiklavý stav jako mávnutím kouzelného proutku začne měnit po tom dojemném národním svátku. Pak by následující líčení bylo neaktuální. Ale co když se stane to, co musí odhadovat každý příčetný člověk se znalostí fungování současného režimu?
Typ první: clona Masarykem a Havlem
Již za první republiky působila na některé jednodušší lidi aura tatíčka Masaryka na bílém koni apod. Masaryk byl docela sofistikovaný filosofický a společenský myslitel - který nemohl nevědět, že jeho „ideály humanitní“ svádějí spíše marný boj se zájmy Živnobanky a taktizováním imperialistických sil, které mu jednou takticky kývly na republiku.
V případě restituenta Lucerny, průměrného dramatika, podprůměrného myslitele a vždy oddaného přítele USA pana Havla jistě nějaká podoba tohoto uvědomění také existovala. Ale v případě Havla je mnohem snazší říct to, co říká ódéesák Vondra (jinak nakloněný také americkému fašistovi Bannonovi) o Václavu Havlovi - to jest, že „vlastně podporoval Klausův způsob provedení ekonomické transformace“.
Pan Havel také podporoval takové věci jako bombardování Srbska „obranným“ paktem NATO nebo zločinnou invazi USA do Iráku. Ale v určitých částech společnosti, včetně těch jednoznačně podřízených, se těší značné oblibě. Narozdíl od Masaryka nehrozí při poukázání na dílo Václava Havla, že by se i docela málo vzdělaný člověk cítil nějak zvlášť zahanben. Havlova zmatenost ohledně reality kapitalismu a havlovské slogany o „pravdě a lásce“ se skvěle hodí jako PR pro osobní a ekonomické zájmy. Havlem budou skupiny jako studenti a lidé s nadprůměrným majetkem - s úspěchem - krmeni i nadále.
Clona válkou a „bezpečností“
Je známo, že leckde - např. u našich imperiálních bossů v USA - se nacionalismus a militarismus používá k útočení na primitivnější pudy a hrozba „terorismu“, „komunismu“ nebo klidně „spiknutí OSN, mimozemšťanů a Antikrista“ pro sbírání podpory od různých částí poddaného voličstva. Válčení ale dokáže nadchnout i „sofistikované liberály“, které vzrušuje „vývoz dobra a demokracie“.
Válečná jatka na Ukrajině - kterým se nejspíš dalo předejít garantováním neutrality Ukrajiny - jsou požehnáním nejen pro lidi, kteří na nich báječně vydělávají, ale také pro naše tvůrce kouřových clon. V jednu chvíli už je Rusko dle podání našich propagandistů už už poraženo, v druhou zase málem stojí před branami naší chrabré republiky. Naši kouřoví clonaři vám klidně tvrdí obojí současně.
Pocit ohrožení válkou nebo představa „nutné a spravedlivé války“ je hotové požehnání pro důležité vládnoucí lidi v našem režimu. Poddaní se mají bát a pokud se ti holomci dostatečně nebojí, tak je možné je alespoň umlčovat a cenzurovat, protože „jsme ve válce“ - jak jste jistě slyšeli od řady českých „demokratických“ novinářů a politiků.
Nadvláda pomocí strachu se zdaleka neomezuje jen na strach z války či „hybridních hrozeb“. Nacisté v minulosti „slušné“ německé maloměšťáky bránili před „žido-bolševickým spiknutím“ a dnešní fašisté i liberálové, například ti z Echa24, hrozí „islamistickou levicí zapalující Francii“, která už ohrožuje i Berlín.
Na „bezpečnosti“ mocně vydělává např. izraelsko-americká firma Palantir řízená fašistou Peterem Thielem a další podobné, které mají značný odbyt a propojení také v Evropě - například s českými státními složkami.
Clona konzumem i „kulturou“
I milenec úspěšné české hvězdy Lídy Baarové věděl, že propaganda nacistů musí být obložena množstvím konzumní zábavy jako v USA. Koneckonců se zájmem četl amerického korporátního a státního propagandistu Edwarda Bernayse.
Pro pocit uspokojení - a signál, že patřím do té správné party - se používají různé produkty pro různé skupiny. Pro někoho to bude koupě bílých tenisek a fandění fotbalu, pro někoho jiného čtení knih paní literární podnikatelky Tučkové - která je mezi oceněnými od pana rozvědčíka-generála-prezidenta.
Lidé, kteří jsou schopni prohlédnout, že literární přínos paní Tučkové je mizerný, si jistě najdou třeba nějaký koncert vážné hudby, kde se nechají spolu s ostatními vidět v „sofistikované společnosti“.
Žít „kulturou“ je rozhodně pohodlnější a „slušnou společností“ mnohem více ceněné, než pracovat jako tovární dělník, zdravotní sestra či učitel. Spousta lidí se proto s „kulturou“ identifikuje. Aby neskončili jako nějací „dezoláti“. Takže současné boje „slušné kulturní společnosti“ s plány ministra Klempíře budou působit jako skvělý magnet - a clona. Protože za ní se snadno ztratí klíčové otázky, které by mohly zajímat i „kulturní střední třídu“ s napůl holou zadnicí, jako je plíživá privatizace zdravotnictví, upozaďování sociálních výdajů ve prospěch zbrojení, degradace školství atd. To báječně hraje do karet i pravicovým „demokratům“, kteří se svezou s těmito protesty - a potom budou pokračovat ve zmíněné politice v rozhodujících otázkách.
Uvidíme ještě mnoho dojemného divadla od lidí, jejichž tvorba je tak mizerná jako tvorba paní Tučkové a tak pravicově zaujatá jako naše veřejnoprávní kanály.
Clona prezidentem
To je snad domyslitelné z výše řečeného. Hradní maskot nemá v našem kapitalistickém režimu tolik reálné moci jako ministr financí nebo guvernér ČNB plus jejich loutkovodiči nebo jako spojená evropská oligarchie a její američtí nadřízení, ale má údajně pořád dost velkou podporu obyvatelstva (mnohem větší než například Fialova oligarchická vláda, jinak spjatá se stejnými mocenskými partami jako Pavel).
Takže je třeba jej nepřeceňovat a nefixovat se na něj - ale zároveň v něm vidět docela důležitý zdroj různých vyjádření a sloganů napomáhajících nespravedlivé pravicové nadvládě.
