Článek
V českém indoktrinačním aparátu, který svým pravicově konformním prázdnem objímá převážnou většinu českého veřejného prostoru, je řada myšlenkových tabu. Tedy alespoň navenek.
Například jako by se nesměla položit otázka, zda byla současná válka na Ukrajině, při které byly povražděny již statisíce lidí pro větší zisky zbrojních a jiných vlastníků, vyhnutelná. Zda jí šlo zabránit. Zároveň se nesmí probírat (mezinárodní) cesta k jejímu co nejrychlejšímu ukončení. A také má mlhou zůstat zahalen ekonomický a mocenský rozměr války včetně zájmů drtivého vojenského hegemona, USA. Pochopitelně.
Žijeme v Česku a poučuje nás zde Tabery
Do tohoto a mnohého dalšího je zde pravicově indoktrinační Respekt a jeho dlouholetý šéfredaktor Erik Tabery. Mluví nyní o tom, jak se jeho Respekt nedávno „osamostatnil“, ale ve skutečnosti pouze přešel od oligarchy Bakaly (jemuž zůstává podstatná část médií) pod jiné oligarchy. Mocenské ukotvení zůstává dalekosáhle stejné.
Věrný „hlídací pes“ takzvané „demokracie“ v nedávném úvodníku nabádá k poslušnosti ovečky, u nichž hrozí, že by mohly začít myslet samy za sebe. Nemáme prý zapomenout na Ukrajinu.
Ale např. na Gazu či Jemen klidně zapomenout můžeme. Tam to pouze jsou naši dobří spojenci (a zbraňoví obchodní partneři), kteří se dopouštějí masivních válečných zločinů. Pro Izrael a USA zůstáváme jedněmi z posledních poskoků. Dokonce i Tonga se posledně odpojila od toho ubohého spolku. (Zdalipak tam mají také nějakého svého Taberyho?)
Chraň bůh, abychom něco zobecnili - to by byl „whataboutismus“!
Celé to směšné české pokrytectví zde hezky vyvstává. Viktor Orbán (který provozuje v Maďarsku model budoucnosti: pravicově autoritářský kapitalismus s minimálním zdaněním vlastníků; „inkrementální fašismus“) prý „plní Putinovy instrukce“. Velký myslitel Tabery by si mohl vyhledat postoj Maďarska k současným válečným zločinům Izraele a poučit se o vztazích (a ideologických podobnostech) maďarské a izraelské moci.
Ale to by všechny ty „středové liberály“, kteří mají být poslušní, příliš zmátlo, ne? Proto se cituje Churchill! Připojena je k tomu fotografie celé té vypečené (a patrně spíše nadprůměrně placené) partičky „investigativců“ a „středových liberálů“. A do nového roku se pojede stejně.
Zapomeňte na rybníky krve a vrstevnice sutin v Gaze! Teď je už čas na kapříky a procházky, při nichž se budeme plácat po zádech, jací jsme zde v Česku hrdinové. Pošlete nějaký vánoční bonus zbrojařům a jiné oligarchii a jinak držte zobák. A o takové Černochové, Lipavském nebo Novotném už se nebudeme bavit. Je přeci čas odpouštění a světla - nebo tedy „temná hodina“. Jak chcete. Jak je zrovna potřeba.
Ježíškovo pravnouče
Vyrostl jsem v 90. letech za žurnalistických sloganů o tom, jak „se nyní otevíráme světu“ a jak budeme všichni žít „v globální vesnici“. No, a pak v roce 2003 čeští dobrotivci v čele s Václavem Havlem roztleskávali pro nové kolo zostřeného imperialismu v podobě invaze do Iráku. A od té doby to nereflektovali.
Kdykoli jsou nyní zmíněny desetitisícové hromady mrtvol, které vyrábí „jediná demokracie na Blízkém východě“, jsme českými vychovateli upomenuti na to, že Hamás je také hrozný. Nu, to je „whataboutismus“. A já jsem zcela pro! Psal jsem o tom v minulosti na Respektu oligarchy Bakaly (kde mě potom „demokraté“ bez jakéhokoli avíza zakázali).
On je totiž „whataboutismus“ jiné jméno pro univerzální etiku. Místo toho jsme nyní zvykáni bez ptaní fandit válkám a konfrontaci „našeho týmu“ s „těmi druhými“ - což mimochodem již otevřelo nejedny dveře novému rasismu a dále probourá ještě snazší průchody. „Liberálové“ v kapsách nedemokraticky bohatnoucí vlastnické třídy a oligarchie potom budou vztyčovat moralistní prstík nad fašouny. Ale máme jim to věřit? Věří oni sami sobě?
Současné české moci je potřeba se nejdříve vysmát. A pak ji nahradit něčím férovějším, etičtějším, chytřejším a sociálně spravedlivějším.
