Článek
Měl jsem poměrně pozoruhodný rozhovor s prodavačkou v Bille, když jsem se vracel z protestního pochodu, abych si koupil něco k zakousnutí. Ob zákaznici totiž prováděl nějakou transakci zákazník nakupující toaletní papíry, ale chyběla mu Billa karta.
Prodavačka byla takzvaně proaktivní a ptala se nás dvou ostatních zákazníků, nebyla-li by u nás ta Billa karta. Ale slečnu přede mnou (též bez karty) napadlo zeptat se také prodavačky, zda ji nemá ona. Prý nesmí. (Zákazník musel vrátit své toaletní papíry.) Zeptal jsem se, jestli smějí šéfové. Ti prý nejsou narozdíl od ní pod kamerou. Abych se ujistil, optal jsem se směrem k zákaznici přede mnou a prodavačce, jestli tomuto se tedy říká „rovnost“, „svoboda“ a „demokracie“. Víte, jestli to správně chápu, co se děti dnes učí.
Prý se děti už dnes asi moc neučí o „rovnosti“. Dal jsem prodavačce za pravdu a opravil se, že čím více rostou nerovnosti, tím více se dětem (a jejich rodičům) do hlav pere, jakou máme „svobodu“ a „demokracii“.
„Já jsem slyšela, že sociální vědy jsou dneska, co byl dřív VUML“, řekla ta bystrá dáma, které je vymezeno odpípávat hajzlpapíry a nemít kartičku. (VUML znamená „Večerní univerzita marxismu-leninismu“ a bylo to centrum indoktrinace pro kádry minulého režimu.) Nemohl jsem zcela nesouhlasit a poukazoval na to, jak silná je na vysokých školách pravicová indoktrinace ve prospěch moci vlastnické třídy a kolik je pasivity a konformity mezi pedagogy i studenty.
Když jsem odcházel, řekl jsem ještě: „Víte, oni ti pražští blbouni, i když mají třeba už skoro holou zadnici, budou stejně volit ty ódéesky, topky, jejich křoví a podržtašky ze STANu a Pirátů“.
„Viděl jste, jak se volilo na Slovensku?“, optala se mě.
Přitakal jsem.
„Tak tam taky ty pravičáci vyhráli jenom v Bratislavě a větších městech.“
Jsa přesvědčen, že údajně „středové“ Progresivní Slovensko správně odhalila jako typický reklamní podvod pravice à la STAN či Piráti v Česku, doplnil jsem ještě, že tito často mladší a vzdělanější lidé jsou v našich končinách mnohdy ti nejkonzervativnější a nejindoktrinovanější.
My extremisté jdeme zas vydírat a zužovat město
Ó, jak příšerně primitivní musí být člověk, který například u Palachova náměstí v centru Prahy „túruje“ motor svého „vytuněného“ auta či motorky! Doufá v tak blbé obecenstvo, které si řekne, jaký je to frajer, že umí dupat na plyn? Pokud to láká nějaké zástupkyně opačného pohlaví, tak co z takového spojení vznikne?
A přitom to v Praze vidíte doslova každý den. Pak je zde „kultivovanější“ kategorie rytířů silnic, kteří pouze mají vůz o rozměrech tanku. To je představa „pokroku“ pro dnešní dobu: rostoucí rozměry osobních vozů. Uvnitř měst.
Ano, narážím na podobnost auto-šovinismu s vojenským primitivismem. Starý dědek sedící pohodlně v kanceláři rád za sebe posílá na smrt mladší ročníky v podřízeném postavení. Kde chybí přirozená autorita, inteligence, skutečné zásluhy, tam se „respekt“ vynucuje rozměry automobilu. Považte, že nějaká pražská panička si prostě musí zajet do butiku v Pařížské sama v esúvéčku. Stejně tak její manžel sedící na magistrátu za „demokraty“. Copak by si někdo mohl dovolit „závidět úspěch“?!
Není to jen technický, ale i politický a psychologický problém. Ušetření místa i zplodin skrze používání kvalitní veřejné dopravy (a na hlubší úrovni rozvoj mimopražských regionů tak, aby ostatní čeští poddaní nemuseli vzhlížet ku Praze jako můra k žárovce) je mnohem racionálnější. Ale to by se právě rozum v naší chrabré české společnosti moc roztahoval. Lepší je samozřejmě zoufalé soutěžení o drobky ze stolu bohatých a kompenzace vlastní frustrace a prázdnoty šlapáním po plynu a po chodcích.
Tato hra na ostřejší lokty a většího blbce ovšem dopadne jako onehdy kuponová privatizace a jiná pyramidová schémata kapitalismu. No, ale někteří to mají rádi. Zeptejte se třeba pana pražského primátora za stranu „demokratů“, ODS. A jeho voličů. Jde s nimi racionálně komunikovat? Podložit jim daty, že město by bylo klidnějším a příjemnějším místem k životu po omezení autodopravy? A že demonstrativní a inspirační příklad Česka, které má přes svou malou rozlohu podstatnou výši znečišťujících emisí na hlavu, má smysl jako příspěvek do boje s velmi závažnou klimatickou krizí?
Je třeba oddělovat alespoň trochu racionální lidi s alespoň trochu dobrou prosociální vůlí od zabedněných či zcela bezohledných egoistů, sadistů - a lidí, kteří žijí život natolik odtržený od ostatní společnosti, že jim je její život lhostejný. Obávám se, že mnoho takovýchto lidí najdete mezi vykonavateli moci a jejich platícími loutkovodiči. Najdete je mezi vlastníky velkých částí města, mezi sponzory „demokratických“ i „populistických“ stran, mezi vlastníky médií. Oni mají osvědčené triky, které se zas až tolik neliší od chvatů jiných režimů: označit pár aktivních lidí za skupinku provokatérů a vyděračů, kteří požadují něco nehorázného a nepřípustného.
S jednou takovouto služebně starší provokatérkou jsem se setkal hned na začátek včerejšího pochodu začínajícího na Vltavské. Dávala rozhovor do médií, kde se jí výhružně ptali, zda tyto naše akce nejsou moc „radikální“. Považte: radikální! Ono to znamená kořen, čili uchopit věc u kořene. Být radikální - kořenný!
„Slušní lidé“, se kterými se potkáváme
Ale jinde zařadí ještě trochu vyšší rychlost předem připraveného ideologického stroje a napíší, že jsme „extremisté“. Tak to píší například Novinky oligarchy Lukačoviče opakovaně. Pamatujte si: oligarchičtí vlastníci médií a jejich cvičení a zpacifikovaní žurnalisté jsou ti slušní a my jsme ti neslušní. A „nejslušnější“ a „nejmoudřejší“ jsou pochopitelně čeští poddaní, kteří zůstanou pasivní a mlčky tolerující stav, který se jim třeba silně nelíbí! (Za císaře pána, soudruha generálního tajemníka Husáka i „demokratů“.)
A také všichni ti zužovaní a na smrt z nás vyděšení slušní řidiči jedoucí v drtivé většině osamoceně za volantem vozů často s pražskou poznávací značkou kolem nás po magistrále vedoucí středem města! Ukazovali na nás prostředníčky, hulákali nadávky, jako opravdoví frajeři túrovali pomocí páčky či pedálu spalovací motor.
Pochopitelně, byla to pouze obrana slušných lidí před naším radikálně extremistickým terorismem. Před naším „nátlakem“, jak píše reklamní kanál Spolu (3. 10.). Kdo by byť jen navrhl zpoplatnění vjezdu do nejužšího centra pro mimopražské jako nejcudnější Piráti, ten se se od ostatních „demokratů“ dočká označení za autora „populistických výkřiků“.
Piráti, ač se velice snaží držet ústa a krok a jsou pro současnou pravicovou nadvládu ideologicky klíčoví (jako pozlátko pro mladé), stejně nejspíš budou hrát druhé housle v českých drtivě oligarchizovaných médiích, jejichž vlastníci jsou natisíckrát propojeni s financováním politických stran.
Ale všimněte si, že i citovaný včerejší příspěvek Spolu už připouští omezení autodopravy alespoň někde. Že by náš „nátlak“ přeci jen trochu fungoval?
Připojte se k němu. Oni vás sice „demokraté“ a jejich kámoši a loutkovodiči v médiích budou označovat za „extremisty“ (a dávat vás tedy naroveň např. neonacistů), ale je to jenom taková hra.
