Článek
Daniel Prokop mluví o kapitalistickém vykořisťování! Otázka je, zda to vůbec sám ví.
Protože takto je ono závažné slovo vykořisťování definované v marxistickém použití: jako přivlastnění nadhodnoty tvořené nevyplacenou částí mzdy ze strany kapitalistů. Přičemž kapitalistický zisk je tvořený lidskou prací a na mzdách není vyplácena celá hodnota, již vyprodukoval/a pracující. Prokopem použitý výraz „nadhodnota“ je právě základem kapitalistického zisku.
Nejde tedy o morální užití tohoto termínu jako v běžné řeči, ale o ekonomicky-systematický popis fungování kapitalismu. Pokud nejextrémněji zkrátíme bohatství marxistického myšlení a polemik a budeme chápat pozici kapitalisty a proletáře jako dva póly v rámci společenského postavení (jak je to dle mého adekvátní), můžeme dále říci, že zde má potom význam pojem třídního boje, což je mocenský souboj o mj. to, jakou měrou jsou pracující, zaměstnanci, proletáři vykořisťováni.
Pojem třídního boje zatím pan Prokop nepoužívá a lze sázet na to, že ani používat nebude, protože lze podle mnoha indicií soudit, že mu poměrně dost jde o rozvíjení kariéry v prostředí českých oligarchizovaných médií, pravicové a oligarchické hegemonie. Potom by už ani jako maskot nebyl zván do různých NERVů apod.
Prokopova funkce: levicové mimikry
Prokop má ve veřejném prostoru minimálně dvě polohy. Na jednu stranu je autorem knihy Slepé skvrny, kde s určitou základní kritičností rozebírá některé typické demagogie, jichž se zhusta dopouštějí politici a ideologové nově reklamně označovaní jako „demokraté“. Píše např. o označení populista jako na jednu stranu prázdném, na druhou velmi dobře aplikovatelném na jeho politické a marketingové uživatele (srov. Fialovo vymezování proti „populistům“, nedávné Kalouskovo označení Fialy za „populistu“, Jurečkovo tažení proti zneužívání sociálních dávek - což je rovněž tématem Prokopovy knihy - atd.).
Na druhou stranu je spolu s Paulínou Tabery, Martinem Buchtíkem a dalšími spolautorem propagandistického a zamlžující pseudoprůzkumu Rozděleni svobodou, který je dodnes poměrně výrazně propagován veřejnoprávními médii. V situaci všeobecného a dekádami potvrzeného smršťování množiny lidí, jež by šlo označit za „střední vrstvy“ (či „třídu“), přicházejí autoři se zcela nerealistickým nafouknutím jejích rozměrů, dokonce ji posadí na samotný vrchol společnosti. Zčásti snad nepochopeným, ale zdá se i vědomě demagogickým způsobem překrucují Bourdieuovy postuláty různých kapitálů. Takzvaných „tříd“ si z prstu vycucají celých šest (s napolo přiznanou absencí jedné), avšak u žádné z nich není popsáno její podřízené - a vykořisťované - postavení. (Obšírně rozebírám a kritizuji tento pseudovýzkum v několika pasážích zde.)
Daniela Prokopa - for what it’s worth - doporučuje k četbě i jinak myslím silně nepoctivý a zmatený vykonavatel zájmu oligarchie a jejích vládních stran, Mikuláš Minář z Milionu chvilek pro demokracii (vedle neoliberálního ekonomického ideologa Münicha atd.). Jak již bylo zmíněno, je Prokop také členem „poradního orgánu“ současné vlády NERV, vedle řady komerčních bankéřů, a myslím, že v jeho vystupování lze shledat právě kombinaci lehoučké kritičnosti arci s potvrzením základního neoliberálního pravicového směru, který vyhovuje nejbohatším a vrstvičce jejich asistentů a poskoků.
Avšak zde hovoří Prokop skoro jako marxista. Tak si vyberte!
Myslím, že to ale vlastně není nic nového a je to někdy více, někdy méně vědomá taktika etablované pravicové moci, jak tolerovat občasné „levicové“ tóny za podmínky, že bude potvrzena základní prokapitalistická a provlastnická linie. Přesně takto operují také například Piráti. Takto je v určitých náznacích už připravována ideologická půda pro Danuši Nerudovou coby „levicovou“ političku zaplňující prostor po „levém“ křídle Babišovy mašinerie. Jak u Prokopa, tak Nerudové tento trik evidentně dostačuje k získání sympatií velkých myslitelů z Alarmu či Deníku Referendum. Podobně je tento fígl realizován, když např. zástupci Respektu včetně Bakalova Taberyho utrousí poznámku o „dialogu s levicí“ apod. - což také neodolatelně působí na některé „levicové myslitele“, zvláště, když je to spojené s publicitou a penězi. Tento chvat také není vlastně nový a je jisté, že bude pro operace pravicové nadvlády používán i do budoucna.
