Hlavní obsah
Názory a úvahy

O české zbabělosti a gaučovém fandění násilí

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Adam Bartoš

Máme dost krvelačných gaučáků. A také snad docela dost relativně morálních lidí. A pak jsou tu objektivní, nadosobní tendence společnosti.

Článek

Každému je přeci důvěrně známý obraz zakomplexovaného a frustrovaného člověka, který si svůj zpola poznaný nelichotivý obraz kompenzuje siláckými gesty, oslavou násilí, zbraní atd.

Filmy, počítačové hry - i veřejný (mediální) prostor - jsou plné násilí konzumovatelného jako droga přinášející vzrušení. Též násilí, které je až příliš lehce omlouváno jako „nutný“ či dokonce chvalitebný prostředek k dosažení cílů. Těch našich, které mají být vznešené (anebo prý alespoň ne horší nežli cíle těch druhých), aniž by vlastně byly pořádně definovány i promyšleny v souvislostech.

Příklady z Česka

Aby někdo neřekl, že mluvíme jen tak do větru: pamatujete si na výroky Pavla Novotného z ODS, který je nadále na svém postě, o nutnosti „vybombardovat“ palestinské civilní obyvatelstvo? Slyšeli jste to následné ticho v českých médiích? Čtete stovky, ba tisíce článků v takovémto duchu, které vám vysvětlí, že utrpení „těch druhých“ (mimo náš „Západ“ apod.) přece není třeba brát tak vážně? Ba že je dokonce přijatelné toto násilí podporovat, protože vlastně ani nejde o stejně hodnotné lidi, jako jsme my?

Stačí vám ještě prsty ke spočítání hnědých nehorázností ministryně za „demokraty“, Jany Černochové? Jsou tu rovněž články tohoto typu: „Zbrojit, zbrojit, zbrojit!“ Často stárnoucí pánové z Česka, kteří nás poučují, jak je dobré podporovat pokračování válek, kde už byly povražděny desetitisíce a statisíce lidí. Podporovat zbrojení a na nic dalšího se neptat. (A předstírat, že i přesto jsme nějak podstatně demokratickou společností.) Ale jsou zde i mladší čeští hrdinové z gauče.

Praktické řešení

Jsou dostupné statistiky o rozšíření zbraní v americkém obyvatelstvu a počtu zabití a zranění zbraněmi. Je možné to porovnat s evropskými zeměmi. A ty potom porovnat vzájemně mezi sebou.

Čeští ideologové stávající moci jsou nyní vlastně nuceni se uzavírat před okolním světem. Protože odtamtud hrozí „nebezpečí dobrého příkladu“. Něco lepšího, spravedlivějšího, rozumnějšího a méně směšného, nežli máme v Česku. V některých ohledech samozřejmě. Mrkněte se ale třeba na různou úroveň přísnosti zbraňových zákonů v různých evropských zemích (viz odkaz výše). A sledujte rozmělňování regulací v ČR.

Zbrojařská lobby je u nás velice vlivná. Vyhnula se např. „zdanění mimořádných zisků“. A také jsou pádné důvody se domnívat, že různě „hostí“ leckteré politiky, novináře a ideology podobně jako např. v USA. Podobně jako lobby energetická či automobilová. Uvidíme tedy nyní rozsáhlou bagatelizaci českého rozvolnění zbraňových zákonů. Uvidíme zbabělost novinářů i politiků, kteří nepůjdou proti svým nadřízeným. Ač to někomu může znít jako fráze: bude potřeba tlak zdola, od obyčejných lidí. Jedním z mnoha způsobů je petice, jako sepsali studenti Univerzity Karlovy.

Česká zbabělost a možnosti nové morálky

I v souvislosti s nedávnými událostmi se ukázalo, že se vždy najdou někteří lidé jednající odvážně, ba hrdinně. Zároveň lze ale přece dokázat, jak tradiční je v Česku zbabělost, úskočnost, pokrytectví.

Běh věcí se může dostat do nejhlouběji polarizovaných situací: život-smrt. Nadto víme: že je totálně nerealistické a falešné žít každodenně v této černobílé polarizaci (která je ale právě českými ideology často vyžadována). A že se zároveň nelze vždy upnout na každý milimetr na pravítku a v každé „mikroagresi“ spatřovat zárodek vraždy. Nuže, podívejte se na dění - a chování lidí - u nás i ve světě a vidíte dennodenně jak oba (všechny) extrémy, tak i celou škálu mezi nimi.

Vlastníci zbrojních firem se topí v penězích, velké části obyvatelstva mají prakticky nulové úspory či dluhy. Takzvaně „normální“ a takzvaně „slušní“ lidí z takzvané „střední třídy“ se bojí sociálního sestupu a stávají se agresivnějšími. Relativně dobře se daří těm, kteří ochotně - a bez větších skrupulí - slouží rozhodujícím zájmům v naší společnosti. Možná bychom mohli zkusit naši společnost demokratizovat. A možná bychom mohli vzít vážně „zlaté pravidlo morálky“ čili Kantův kategorický imperativ, který jsem už vícekrát zmínil.

Jeho aplikace není vždy snadná. Život není vždy lehký. Lehká jsou jen - (viz Vladimír Holan).

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz