Článek
„Pro rozumného čtenáře této knihy nebude nijak těžké připravit svému kříženci hodnotný život a zároveň se podílet na zmírnění napětí mezi milovníky čistokrevných psů a kříženců“, píše Dr. Wilfried Peper v předmluvě z roku 1998 ke svému dílu Kříženci a já nemůžu než souhlasit.
Je to velmi dobrá kniha, která obhájí smysl své existence jinak než finančním ziskem. Což se o spoustě - patrně většině! - knih, které se v ČR vydávají, nedá říci.
Protože jsem ale podobně progresivní jako Dr. Wilfried Peper, nehoruji za pálení knih například českých beletristů-podnikatelů, jen bych byl rád, abychom se pokusili dopracovat ke kritériím pro dobrou literaturu.
Protože existují knihy velice dobré, dobré, mizerné a ubohé. A ještě bychom možná mohli pár stupňů přidat.
Co se týče lidí, tak ty musíme přijímat v jejich rovnosti.
Dnes je to spíše naopak: kdejaká česká „noblesa“ s „pokorou“ nyní mluví o „dezolátech“ a jen těžko lze přeslechnout názvuk na „podlidi“.
Naopak knihy jsou glajšaltovány jako „kreativní počin“ na „trhu literatury“ apod., ať je napíše skutečně dobrý spisovatel, nebo třeba Pavla Horáková či Patrik Hartl.
Přál bych si, aby to bylo naopak.
