Článek
Daniel Prokop významně pomáhal zmást české poddané obyvatelstvo ohledně skutečného stavu moci a nadvlády v naší společnosti, když se stal spoluautorem propagandistického pseudovýzkumu Rozděleni svobodou (k tomu má podrobná kritika).
Zároveň se těšil přízni i údajně „levicových“ zástupců Alarmu za to, že prý „vrátil do diskurzu pojem ,třída‘“ a případně za svou slabě kritickou knihu Slepé skvrny (s níž se například skrze kapitolku o „populismu“ dá dostatečně dobře kritizovat současná vláda).
Současně s tím se však pan Prokop stal možná „sociologem číslo 1“ v českém pohodlně oligarchizovaném mediálním prostoru a také členem „poradního“ (či spíše alibistického) orgánu vlády s názvem NERV (má analýza jeho fungování).
Měl tedy zároveň punc někoho div ne „levicového“, jenž však podporuje pravicovou vládu anebo jí přinejmenším „rozumí“ (v různých smyslech toho slova). Těžko říct, jak on sám chápe svou roli a jaká je jeho mocenská taktika. Faktem je, že se opakovaně setkáte s projevy obojího. Taková Lenka Zlámalová z pravicového Echa24 o něm napíše, že je „nejlevicovější člen NERVu“, ale zároveň jej cituje pro svou vlastní politickou agendu, což je nezvyšování daní bohatým - s kterým pan Prokop jakoby souhlasí. Pan Prokop se proti tomu nijak zvlášť nebrání, ale pro ty, co v něj chovají „levicovou“ naději, občas utrousí i cosi o „nadhodnotě“, což je v marxistické terminologii kousek od „vykořisťování“. Sepsal jsem letos na jaře ironický komentář k tomu, zda bude srovnán do latě.
Myslím, že pan Prokop je určitou svou dvojakostí a intelektuální neotevřeností velmi typickým českým „středovým“ fenoménem, který vyhovuje lehoučce kritickým, avšak zbabělým zástupcům „střední třídy“. Oportunistické schovávání a karierismus jsou nakonec charakteristické i pro mnohé jeho „levicové“ fanoušky z Alarmu. Česká zbabělost, depolitizace a pravicová nadvláda ještě figurují v druhé polovině tohoto článku.
Achich, ouvej - politika!
V naší komické moralizující kotlině řízené vlastnickou třídou a jejími vykonavateli máte také novináře. Takový pan Švehla z oligarchického časopisu pro pravicovou indoktrinaci mladých i starších jménem Respekt jednou v horizontu roku napíše, že odbory „se nikdy nezbavily odéru zbytečnosti a možná trochu směšnosti“ a že se jedná o „organizaci, kterou s proměnou práce potřebuje ke svému životu čím dál méně lidí“. (Pomiňme, že například v USA - což má být náš vzor - tou dobou byla odborová aktivita na citelném vzestupu.)
Uběhne několik měsíců a pravicový přítel mladých i starých Švehla jako by se stal málem také přítelem odborů a poučuje je tedy, jaké jsou jejich zájmy: „Z hlediska odborářských zájmů to je ale mimo. Ani lepší Česko, ani konec arogance se žádnou stávkou vynutit nedají. A pokud jde o konec propadu životní úrovně, ten si zaměstnanci Škody Auto vyjednali už na jaře, kdy dostali vysoké odměny.“
Rekapitulujme: odbory jsou sice podle pana Švehly zbytečné, ale přesto si vyjednaly v případě Škodovky (kde jsou silné) zvýšení mezd. Ale dobrá. Nemají prý být „politické“. Těžko říct, jak by po nás chtěl zástupce šéfredaktora jednoho z hlavních pravicově indoktrinačních médií, abychom chápali politiku. Pokud by se náhodou prosadila (dle mého pravdivá!) definice politiky jako boje o moc a zápasu o podobu uspořádání společenských vztahů, tak věci začínají být trochu jasnější. Jsou ještě jasnější, pokud si vyhledáte, že Švehla rozhodně nedoporučoval například Milionu chvilek pro demokracii, aby prostě počkal na parlamentní volby.
Ale Milion chvilek teď „nezlobí“, protože je zcela konformní s pravicovou vládou vykonávající zájmy vlastnické třídy podobně jako starostlivý a kárající pan Švehla. Co na to všechno náš společenský myslitel Prokop a jeho fanoušci z Alarmu?
