Článek
Úkony, které v tomto textu podniknu, bychom možná již mohli přenechat „umělé inteligenci“. Není přeci těžké si představit, že „do stroje“ vložím obsah souhrnu vládních kroků představených pod názvem „Česko ve formě“ a zároveň v tomto počítači bude co nejvíce dat o zásadních ukazatelích české reality: rozložení majetku, výše úspor, vývoj cenové hladiny základních i nadstavbových komodit, rozložení mezd, prognózy ekonomického vývoje atd. No, a z toho celého mi potom počítač „vyjede“, jaký dopad budou mít kroky pravicové vlády na mě, na mé sousedy, na mou společenskou vrstvu a třídu, na jiné vrstvy, na třídu určujících vlastníků.
Zde to dělám tedy „ručně“. Významná množina opatření byla představena 11. 5. při bezmála tříhodinové tiskovce. CNN Prima News patřící oligarchovi Ivanu Zachovi píší: „Pokud jste přeci jen přežili s očekáváním do druhé hodiny, okamžitě vaši pozornost zabil nekonečným ubíjejícím výčtem z výčtů Zbyněk Stanjura, to pak ale nějak přerušil, protože nemohl najít tu správnou tabulku. Tuto správnou tabulku našel Stanjura asi až za sedm minut, což radostně oznámil davu novinářů a jeho šéf Petr Fiala pak na tomto případu ministra hledajícího tabulky poznamenal, že ‚vidíte, jak je to složité‘.“
V textu ukazuji, že to až zas tak složité není.
O jaká opatření se tedy jedná a jaký dopad budou mít na podřízené a na vládnoucí skupiny
Rychlý přehled lze najít například na Novinkách oligarchy Lukačoviče (různé kapitoly na liště dole). Začněme tím zdánlivě nejméně kontroverzním a to je rušení různých daňových slev a zvýhodnění (první odkaz tohoto odstavce). Vedle „školkovného“, které bylo údajně využíváno středně- a vysokopříjmovými skupinami se ruší např. daňové zvýhodnění při placení členských příspěvků odborům, kterým je možné si roční daňový základ snížit až o tři tisíce korun. O smyslu toho opatření napsala v Alarmu Saša Uhlová. Vůbec to není neproblematické. Když se podíváte na strukturu moci v naší pseudodemokratické společnosti, zjistíte, že odbory zbývají lidem v neprivilegovaném postavení jako někdy alespoň trochu účinný nástroj hájení zájmů a zlepšování vlastní životní situace i solidarity s ostatními (jinak máte k dispozici marketingově zmanipulované volby a oligarchicky zaplacenou většinu stran plných kariéristů). Zrušení tohoto zvýhodnění nic podstatného pro rozpočet nepřinese, je zde ale politický účel. Navíc naprosto typický pro pravicovou moc, která stojí na straně zaměstnavatelů a vlastníků. A tisíci a jedním příkladů můžeme z historie i dneška dokládat, že se snaží odbory co možná oslabovat, neutralizovat, likvidovat. K útoku na tuto významnou prakticky demokratickou instituci se připojují i Piráti, kteří jinak rádi tvrdívají, že „nejsou nalevo ani napravo“. Zde v rámci výrazně pravicové vlády podnikají útok na neprivilegovanou zaměstnaneckou většinu a ani necekli.
Dále se jedná o slevy pro pracující studenty. Již teď je studentský život nákladný a studium kompromitované nutností vedle vysokoškolského studia pracovat. Pokud si pracující studenti nyní vydělají více nežli 17 tisíc měsíčně (pod které jsou zcela osvobozeni od daně), přijdou nově o tuto slevu. Zjistěte si, jaké jsou životní náklady v Praze nebo v některých větších univerzitních městech. Pokud neoliberálně pravicová vláda přistoupí k nějakému zpoplatnění VŠ studia, tak bude ještě výrazněji platit, že pro vzdělání v oficiálním vzdělávacím systému nerozhoduje zdaleka jen píle a mozek (v lepším případě), ale klíčově také bohatství rodičů. Dále se zde jinak najde snad i pár smysluplných anebo neutrálních změn.
Kam se rozkutálely penízky panu Stanjurovi a jak je získat
Přerušíme tím sice tok analýzy směrem k dalším částem opatření, ale čtenáři již jistě sami začali pročítat jejich obsah odkazovaný v tomto textu či jinde a uvažovat nad ním. Proto naopak nepovažuji za nevhodné dopředu poukázat na kontext, ve kterém vláda teď opatření předkládá.
Slyšeli jste již výraz „superhrubá mzda“? To byl výpočtový základ odpovídající celkovým nákladům zaměstnavatele na mzdu, ještě před odečtením zdravotního a sociálního pojištění. Zrušena byla v roce 2020 hlasy ANO + ODS + SPD (někteří z nich jsou prý „demokraté“) a v důsledku snížení výpočtového základu o zmiňované pojistné peníze se snížil přísun do státního rozpočtu (velmi výrazně). Superhrubá mzda není nic posvátného, jde ovšem o reálnou výši zdanění různých příjmových kategorií a o příjmy státního rozpočtu a zde platí: na zrušení vydělala především nejbohatší menšina příjemců mzdy a výpadky pro rozpočet jsou vysoké a zásadní.
To ale indoktrinátoři v českých oligarchických (ani veřejnoprávních) médiích nebudou příliš zdůrazňovat a ještě méně vám pomohou se skutečně zorientovat a vzdělat v tom, jak a proč jsou takováto opatření zaváděna. Nejvýznamnější je zde totiž ono pověstné „B“ (C,D…), které se říká vedle „A“. Tedy souvislost s dalšími opatření. A tím se již dostáváme pomalu k pokračování ve výčtu čertsvých kroků.
Motto podkapitolky: českým indoktrinátorům by se protočily panenky, kdyby viděli, jak vypadala daňová progrese v západní Evropě před nástupem pravicové neoliberální ofenzivy
Jde o to, jak je nastavena daňová progrese a zda nějaká vůbec existuje. Jednoduše řečeno: čím více celkově vyděláváte, tím větší procento ze svého příjmu (majetku, transakce, dividendy atd.) platíte. Existuje myslím velmi přesvědčivá sociální, ekonomická a etická argumentace pro zavedení výrazného progresivního zdanění (které u nás není): reaguje se tak na iracionalitu a nespravedlnost odměňování v kapitalismu a vytvářejí se tak příjmy pro stát, které je možné využít na podporu nezaměstnaných (další iracionalita a sociální negativum kapitalismu), důchody, veřejné služby od stravování po vzdělání. Opět nelze věc chápat osamoceně: pro důstojný život i těch nejméně vydělávajících je nutné dostatečně zvyšovat minimální mzdu, umožňovat efektivní odborové vyjednávání, provozovat účinné veřejné služby atd. Tento přístup se blíží levicovému pólu politiky (který je u nás drtivě oslaben až zničen) a jde při něm o to, jak se daří těm, již jsou ve společnosti „nejníže“ a ti se pak vlastně vezmou za bernou minci při vyšším zdanění těch bohatších. Opačný, pravicový pól - který je v ostrém mocenském konfliktu s prvním jmenovaným - představuje služba privilegiím dominantních vlastníků a případně jejich „servisu“ (manažeři, řídící žurnalisté a indoktrinátoři, právníci, poradci, figury zábavního průmyslu atd. - a politici) a hození pár „drobků“ směrem dolů, aby se poddaní nebouřili v extrémní míře, měli sílu pracovat, neroznášeli nemoci atd.
Propočty, kolik by nyní bylo peněz ve státním rozpočtu při používání té či oné daňové progrese, jsou nad rámec tohoto textu, ale čtenáři si je mohou udělat pro sebe a být si jisti, že více nežli po realizaci „složitých“ opatření pravicové neoliberální vlády. Odkud ještě stát může mít zisky? Bavili jsme se nyní především o mzdách, ale to je menšina peněz v našem systému. Zisky firem (z nichž mnohé jsou nyní při inflaci cen astronomické) jsou daněny velmi nízko (ne zcela náhodou je v tomto „šampionem“ pravicově autoritářské Maďarsko, USA za Trumpa apod.). Nové úpravě firemního zdanění se budeme věnovat později, zde proberme jinou klíčovou věc. Slyšeli jste o tzv. „windfall tax“, která je do češtiny překládána jako „zdanění mimořádných zisků“? Tak právě zde se panu Stanjurovi z ODS a jeho vládním kolegům rozkutálelo opravdu hodně penízků. Myslíte, že to bylo „omylem“ a že jinému ministru či ministryni za stejnou pravicovou moc by se to nestalo?
„Mimořádné zisky“ navíc měly být zdaněny jenom ze 60 % a dopředu z něj byli vyňati například masivně - a krvavě - vydělávající zbrojaři. Navíc nebyly přichystány žádné účinné represe, takže třeba takový oligarcha Křetínský (vlastník nejčtenějšího Blesku i Reflexu, E15, Info.cz aj.) jednoduše přesunul svůj majetek jinam. Chápete tuto obrovskou mocenskou nerovnost v naší pseudodemokratické společnosti?
Vykonavatelé zájmu bohatých? Ano. Ale jak bohatých?
Již teď je snad docela dobře doloženo, že hlavní klientelou (a mocenskými zadavateli) je úzká třída určujících vlastníků a určitá část privilegovaného „servisu“ této vlastnické třídy plus nejbohatších příjemců nadprůměrných mezd a rentiérů.
Po odbočce v podobě líčení podstatného a určujího kontextu čerstvých opatření se vraťme k jejich rozboru. Vezměme si DPH. V tomto rychlém přehledu se můžete podívat na srovnání sazeb různě po Evropě. Dle záměru vládních stran zanikne dosavadní snížená sazba 10 % spolu s druhou sníženou 15 % a tyto dvě budou nahrazeny jedinou ve výši 12 % - to znamená, že někde bude DPH zvýšeno. Základní sazba přitom zůstane 21 %. Odkazuji čtenáře na citované a jiné zprávy, aby si sami přečetli, kam spadnou které položky.
Vzpomínáte si, jak jsme mluvili o progresivním zdanění - čím víc vyděláváš, tím větší procento (a objem) platíš? Tak DPH - neboli jedna z „nepřímých“ daní - je naopak daň silně degresivní. Produkt nebo služba je daní zatížen pro všechny stejně: ať si máslo nebo stavební materiál kupuje pan Tykač nebo ty. Lze říci, že co se pravicová vláda zdráhá vybrat na přímých daních od bohatých a od firem, to vybírá i od těch nejchudších na DPH? Ano.
Podívejte se na citované evropské srovnání: česká „snížená“ 12% DPH bude nejvyšší v Evropě! Jak si to vláda může dovolit? Obyvatelstvo je u nás tak pasivní, zbabělé, politicky, ekonomicky i sociálně negramotné, že to vlastnické třídě a jejím politickým vykonavatelům projde. Přeci se ale také některé komodity zlevní díky snížení z 15 % na 12 %, ne? To bohužel spíše neplatí, jak přiznávají i konzervativní figury mocensky spjaté s vládou a jejími zadavateli. Když si to přeložíte: vlastníci firem si v tomto případě dále zvýší zisky.
Se zisky firem souvisejí i dotace. Čtenáři se opět mohou podívat na rychlý přehled. Přičemž já zde musím přiznat, že jsem se tímto dílem nestihl podrobně zabývat a můžu zde tedy vyslovit obecný komentář: je velmi dobře dokázatelné, že dotace jsou hojně využívány a zneužívány vemi mocnými a bohatými subjekty - a vždy se k tomu najdou ochotní političtí komplicové jako např. ministr Síkela za STAN. Teoreticky ale jde některé dotace lépe zacílit a mohly by sloužit jako kompenzace mezd, podpora tzv. udržitelného či sociálního podnikání, družstevnictví apod.
Vějičky, triky a marginality
Bude nulové DPH na knihy! Slyšeli jste to? Jak ale uvádí výše např. konzervativní markeťák pan Minčič, nemusí to nutně znamenat snížení ceny knih. Musí to navíc být dáno do souvislosti např. s fyzickým tiskem knih, který nejspíše podraží. Ano, takže velkým obchodům s knihami (vytlačujícím malá knihkupectví) nejspíše stoupnou zisky - a možná i platy některým z komerčních autorů, pokud se plazivým pohybem přizpůsobí.
Nulové DPH na knihy je zaváděno jako úlitba a reklama, jako nástroj sloužící jako alibi i uchlácholení členů indoktrinačního aparátu i důvěřivějších (a hloupějších) lidí mezi poddanými. Na internetu nebo v knihkupectví a antikvariátech jsou stále dostupné knihy, v nichž se člověk může dovzdělat o tom, co to znamená pravicová moc a že akce českých „demokratů“ není vůbec ničím nová pod sluncem.
Jaká bude vůči poddaným použita propaganda
V některém z příštích textů se také budu věnovat zpracování vládních návrhů propagandou a českým indoktrinačním aparátem v oligarchických i veřejnoprávních médiích. Již nyní jsme mohli zaregistrovat to, co bude teď donekonečna obměňováno: je dovoleno kritizovat „komunikaci“ pravicové vlády bohatých, popřípadě se autoři v českých zoligarchizovaných médiích mohou i rozohnit nad jednotlivými opatřeními, avšak zpravidla tak, aby bylo upozaděno a zatemněno, co je jejich obsahem a očekávatelnými dopady. A také, aby za jednotlivostmi zanikla logika a mocenské ukotvení celku.
Půjde také o to najít nějaké „experty“ (nějací se vždy najdou), kteří mnohé na třídním boji shora dle receptů vlády přímo pochválí. Ve vlastní propagandě bude vláda mluvit o „ozdravném balíčku“ a média v naší pseudodemokratické zemi to budou přebírat. Určitá míra kritiky je pravděpodobně i stimulována vlastníky a šéfy médií, aby se vytvořilo zdání plurality a též alibi ve vztahu ke komplictví s třídním atakem shora.
Bohužel je zde v několikerém smyslu slaboučká mediální opozice proti pravicové moci. Opatrnický Alarm také z nejasných důvodů vybral pro pokus o analýzu Apolenu Rychlíkovou, která prokazatelně nemá znalosti ani konsekventnost myšlení pro tento úkol (například zrušení superhrubé mzdy není „populistické“, jak píše Rychlíková, ale vyhovující nejvyšším příjmovým kategoriím; její další články na závažná témata, leč bez vhledu a poctivosti lze najít na Alarmu; ambicióznost nemůže nahradit schopnosti).
Co zde nezaznělo
Čtenáři si museli všimnout, že jsem zde vůbec nerozebíral připravované kroky v oblasti důchodů. Když se podíváte na logiku, tendence i personální složení vlády, jejích „expertů“ i třeba takových „poradců“ nového generálního prezidenta (Tůma, Bezděk), můžete si domyslet, že jde především o toto: uhrát celou situaci okolo „důchodové reformy“ tak, aby byl co největší objem peněz vyveden do soukromých finančních společností, stát se dále vyvázal ze zodpovědnosti za důstojný život starých a podrobil je drsné neoliberálně pravicové kůře a sociálnímu darwinismu.
Důchody se tedy také budu zabývat v některém z dalších textů. Jde ještě také o další dokreslení kontextu současné české moci, třídní nadvlády vlastníků i paralelního vývoje v jiných zemích. Čtenáři tyto popisy najdou v řadě jiných mých textů (tento považuji za tematizující významné otázky), ale věřím, že popis tohoto kriticky důležitého období v českých dějinách si zaslouží ještě další texty podobného zaměření jako tento, které chystám.
