Článek
Setkání ve výtahu simulují život v jedné zemi – anebo samotný lidský úděl. Paní ve výtahu s pudlíčkem v růžové bundičce jsem podrbal pejska a jej se žoviálně optal, jak prožil svátky. Ona mě trochu štve.
„A co vy? Byl jste vymrskat nějaký ženský?“ zeptala se s konverzační nadějí. Ve zlomku sekundy jsem se rozhodl takto: „Ne, je to úplná hovadina.“
„No, ale tak je to taková tradice, že jo.“
„Blbá tradice. Že něco dělá většina, neznamená, že v tom je nějaký rozum, přeci!“ To jsem řekl až triumfálně a tanuly mi přitom na mysli obrazy paní v množném čísle s odbarvenou trvalou, pudlíčky v bundičkách a bílých teniskách volící pětikoalici fialových pudlíčků, Babiše či SPD.
Sledoval jsem to jedním okem během svátků. Ten nový „progresivní“ proud aspirující „střední třídy“, jež se už nechce nechat mrskat, je-li ženského rodu, anebo se nad mrskání povnáší, je-li rodu mužského. Čítal jsem i apologii mlácení pomlázkou – mnohde prý nebylo spojeno s žádnou brutalitou. Martin Fendrych od oligarchy Bakaly také vše prohlédl – ale ponechal si Ježíška. Standa Biler z Alarmu zinscenoval další ze svých tuze radikálních estrád.
Dejte „sofistikovaným“ lidem z české „střední třídy“ ještě několik desetiletí a možná i rozpoznají debilitu autodopravy a amerického snu.
Na počátku byla rána bičem
Samozřejmě nejsem tak nevnímavý, abych od postarší paní s odbarvenou trvalou a pudlíčkem v růžové bundičce přeslechl v jejím dotazu na „mrskání“ sexuální podtext a Verschiebung neboli dislokaci - do pudlička i druhých žen.
Biblická věta „na počátku bylo slovo“ samozřejmě má podobně jako celý „bůh“ pragmatický účel potvrdit moc bluffujících intelektuálů ze stavu kněží (a potom kohokoli, kdo se přidá do party). Je to zvyk – či zbožné přání – v tom smyslu, že svět se točí podle mých představ. Chudnoucím středním vrstvám také už zůstává jenom útěcha z toho, že „jazyk utváří svět“. Tato dvě odhalení stačí.
Spousta lidí se bude „divit“, že po plném zrovnoprávnění žen zde zůstane třídní nadvláda. Frustrovaný opilý blb se chce s pomlázkou vyřádit stejně jako „emancipovaná“ panička v SUV.
Ale ještě je tu někdo, kdo skutečně ovládá bič – jak za faraona, tak za „demokratů“.
A co slovo zmůže proti blbcům mezi poddanými (slovo vůči blbci je trochu jako mrskání staré báby) – a proti nadřízeným? To je komplikovanější.
