Článek
Ráno 13. října 2019 vstoupil vězeň Paul Fitzgerald do cely Richarda Huckleho ve věznici HMP Full Sutton. Zůstal v ní 78 minut. Když personál konečně dorazil dovnitř, Huckle už byl smrtelně zraněný. Na první pohled je to další temný příběh o násilí mezi vězni. Jenže o pět let později zveřejnil britský vězeňský ombudsman zprávu, která celý případ posunula jinam: v deseti dnech před vraždou vznikly čtyři samostatné bezpečnostní záznamy o rostoucím riziku ze strany Fitzgeralda.
Právě to je na případu nejdůležitější. Ne to, že Huckle byl známý a mimořádně závažný sexuální pachatel. Ale otázka, jak může systém naložit s varovnými signály tak, že každý jednotlivě existuje, a přesto se z nich včas nestane jeden srozumitelný obraz nebezpečí.
Huckle dostal 22 doživotních trestů
Richard Huckle byl v roce 2016 v Británii odsouzen za 71 trestných činů sexuálního zneužívání dětí. Nezávislé vyšetřování britské vlády později shrnulo, že případy se týkaly 22 dětí v Malajsii a jednoho dítěte v Kambodži a že mezi oběťmi bylo i několikaměsíční dítě. Soud mu uložil 22 doživotních trestů a minimální dobu 25 let, než by vůbec mohl žádat o podmíněné propuštění.
Jeho minulost z něj ve vězení zároveň dělala zjevný terč. Zpráva Prisons and Probation Ombudsman uvádí, že Huckle už během výkonu trestu čelil násilí a šikaně a někteří zaměstnanci věznice vyšetřovatelům řekli, že právě povaha jeho trestné činnosti zvyšovala riziko napadení.
Čtyři záznamy během deseti dnů
Deset dní před Huckleho smrtí se začala skládat řada varovných signálů kolem Paula Fitzgeralda. Dne 3. října 2019 personálu popisoval násilné fantazie a mluvil o tom, že chce znovu někomu ublížit. Ve stejný den se objevila zpráva o vzkazu, podle něhož měl být Fitzgerald placen za napadení jiného vězně. O den později byl uveden v dalším bezpečnostním záznamu souvisejícím s drogami na křídle. A 7. října podle zprávy pronesl zastřené výhrůžky a naznačoval, že může plánovat násilný čin.
Nešlo tedy o jeden izolovaný rozhovor nebo neurčitou poznámku. Ombudsman později výslovně napsal, že v posledních deseti dnech před Huckleho smrtí vznikly čtyři samostatné bezpečnostní informační zprávy o Fitzgeraldovi.
Problém nebyl v tom, že by nikdo nic nevěděl
Podle vedoucího bezpečnosti měly být běžné zpravodajské informace ve věznici vyhodnoceny do 24 hodin a doporučené kroky dokončeny do sedmi dnů. U vysoce rizikového hlášení byla lhůta ještě kratší. Zpráva ombudsmana ale zjistila, že záznamy ze 3. října byly analyzovány až 7. a 8. října a záznam ze 7. října až 9. října.
Ještě podstatnější je další zjištění: nebyl doložen důkaz, že doporučená předání k psychologii skutečně proběhla. Stejně tak zpráva nenašla důkaz, že by Fitzgerald byl po jednom z hlášení, které výslovně odkazovalo na jeho špatný psychický stav, předán týmu duševního zdraví. Jednotlivé informace navíc podle ombudsmana nebyly posouzeny společně tak, aby se ukázalo, zda kumulativně neznamenají vyšší riziko.
Sedmdesát osm minut za dveřmi cely
Dne 13. října vstoupil Fitzgerald do Huckleho cely přibližně v 10:30. Personál ho z ní odstranil až o 78 minut později. Přesnou posloupnost toho, co se uvnitř odehrálo, vyšetřovatelé podle zprávy neznají a není důvod ji domýšlet. Jisté je, že šlo o dlouhý násilný útok a že Huckle zemřel.
Záběry z kamer navíc ukázaly, že během doby, kdy byl Fitzgerald v cele, strávil na Huckleho chodbě čas jen jeden člen personálu. Ombudsman opatrně dodal, že častější hlídky by útok nemusely nutně odhalit. Současně ale označil malou přítomnost personálu za problém právě na křídle, kde byli vězni se známým rizikem násilí.
Soud pak řešil vraždu. Ombudsman řešil systém
Paul Fitzgerald byl v listopadu 2020 za Huckleho vraždu odsouzen k doživotnímu trestu s minimální dobou 34 let. Soudce v odůvodnění uvedl, že šlo o vědomé a úmyslné rozhodnutí Huckleho zabít. Tím byla vyřešena trestní odpovědnost konkrétního pachatele.
Ombudsman ale řešil jinou otázku: zda se dalo riziko poznat dříve a zda věznice udělala všechno, co měla. V závěru označil za problém pomalé zpracování bezpečnostních hlášení, nedokončené doporučené kroky a to, že se jednotlivé informace neposuzovaly jako celek. Doporučil rychlejší analýzu záznamů, povinný rozhovor s vězněm při náznaku plánovaného násilí a častější hlídky během doby, kdy se vězni volněji pohybují.
Nejde o soucit s pachatelem. Jde o pravidla, která mají platit vždy
U podobného případu je snadné sklouznout k větě, že Huckle dostal to, co si zasloužil. Jeho činy vůči dětem byly mimořádně závažné a soud ho za ně poslal do vězení na prakticky celý produktivní život. Jenže právě proto má trestní systém fungovat jinak než davová odplata.
Smyslem tohoto příběhu není Huckleho rehabilitovat ani zmenšovat utrpení jeho obětí. Je v něm jiná, nepříjemná otázka: co znamenají bezpečnostní postupy, pokud se čtyři varování během deseti dnů nedokážou spojit v rozhodnutí, které zabrání předvídatelnému násilí? Zpráva z roku 2024 dává dost konkrétní odpověď. Problém nebyl v nedostatku signálů. Problém byl v tom, co se s nimi stalo.
Zdroje a prameny
• Prisons and Probation Ombudsman – Independent investigation into the death of Mr Richard Huckle (May 2024) — otevřít zdroj — klíčový primární zdroj: čtyři bezpečnostní záznamy, časová osa, 78 minut, pohyb personálu a doporučení
• Judiciary.uk – R v Fitzgerald, sentencing remarks (24 November 2020) — otevřít zdroj — oficiální odůvodnění rozsudku a minimální doba 34 let
• Independent Inquiry into Child Sexual Abuse – investigation reports, volume 5 — otevřít zdroj — oficiální shrnutí Huckleho odsouzení, počtu trestných činů a obětí
• Wikimedia Commons – Entrance to HMP Full Sutton, Martin Dawes — otevřít zdroj — titulní fotografie; CC BY-SA 2.0
