Článek
Jedna nová značka přibližně každých devět dní
Když do Česka přijde nový řetězec, dokáže to na pár dní působit skoro jako kulturní událost. Lidé stojí frontu před novým diskontem, fotí první nákup, porovnávají ceny a internet okamžitě rozhoduje, jestli jsme právě dostali evropský zázrak, nebo jen další obchod s plastovým košíkem.
Jenže jednotlivé premiéry zakrývají větší obrázek. Podle pravidelných dat Cushman & Wakefield vstoupilo na český trh v roce 2024 rekordních 47 zahraničních značek, v roce 2025 dalších 40 a v prvním pololetí 2026 dalších 16.
Sečetl jsem to: 103 vstupů značek za dva a půl roku. Pokud období od začátku roku 2024 do konce června 2026 vezmu čistě jako 912 kalendářních dní, vychází jeden nový vstup přibližně každých 8,9 dne.
Samozřejmě to neznamená, že se přesně každé deváté ráno otevře nový obchod. Vstupy se koncentrují do konkrétních měsíců a část značek začne jedinou pobočkou. Přepočet ale dobře ukazuje tempo, kterým se český maloobchod mění.
Normal otevřel a lidé stáli frontu. Další značky už čekají za dveřmi
Aktuální vlna je vidět i bez tabulek. Dánský diskont Normal otevřel v srpnu první české prodejny a podle reportáže Novinek přilákal při otevření stovky lidí. Nabídku má rozkročenou mezi drogerií, kosmetikou, sladkostmi a drobným zbožím - přesně tím typem sortimentu, u kterého se člověk jde „jen podívat“ a odchází s taškou věcí, o jejichž existenci ráno nevěděl.
Do Česka se chystají i další koncepty. Cushman & Wakefield například oznámil, že berlínský Burgermeister otevře první pražskou pobočku na začátku roku 2027 a další mají následovat.
V prvním pololetí letošního roku vedla mezi novými vstupy gastronomie se sedmi značkami, následovala móda, obuv a doplňky se čtyřmi. Čtrnáct ze šestnácti prvních letošních vstupů začalo v Praze, po jednom v Ostravě a Pardubicích.
To je dobrá zpráva pro zákazníka. Konkurence roste a člověk má víc možností. Jenže přesně v tomhle bodě začíná druhá, méně příjemná část příběhu.
Čím větší výběr máme, tím podobněji začínají nákupní zóny vypadat
Stačí projet několik českých měst a člověk začne mít podivný pocit déjà vu. Kruhový objezd, velké parkoviště, supermarket, drogerie, obchod s levným textilem a domácími potřebami, něco na rychlé jídlo a vedle další krabice s logem, které jste před chvílí viděli o padesát kilometrů dál.
Neříkám, že je to špatně. Retail park na kraji menšího města může být praktický, dostupný autem, bez složitého hledání parkování a s několika obchody na jednom místě. Cushman & Wakefield ostatně uvádí, že Češi chtějí nakupovat blíž domovu a retail parky rostou nejrychleji za posledních patnáct let.
Jenže pohodlí má estetický i ekonomický vedlejší účinek: města se začnou lišit méně. Zákazník dostává více značek, ale městský prostor dostává stále podobnější recept.
Téměř 1,4 milionu metrů čtverečních. To je asi 196 fotbalových hřišť
Ke konci roku 2025 měla plocha českých retail parků podle Cushman & Wakefield téměř 1,4 milionu metrů čtverečních. To je číslo, které samo o sobě moc neřekne, tak jsem ho převedl na standardní fotbalové hřiště 105 × 68 metrů.
Jedno takové hřiště má 7 140 metrů čtverečních. Téměř 1,4 milionu metrů čtverečních tedy odpovídá zhruba 196 fotbalovým hřištím maloobchodní plochy.
A růst nekončí. Pro rok 2026 se plánovalo dokončení 19 dalších retail parků s celkovou plochou přes 88 tisíc metrů čtverečních. To je dalších přibližně dvanáct standardních fotbalových hřišť.
Znovu: nejde o argument, že retail parky mají zmizet. Je to jen měřítko, jak moc se z nich stal základní stavební prvek českého nakupování.
Proč je o Česko takový zájem? Protože jsme pro značky příjemně nudní
Z pohledu zahraničního řetězce má Česko několik výhod. Má relativně silnou kupní sílu ve středoevropském regionu, hustou síť obchodních center a retail parků, solidní turistický provoz v Praze a zákazníky, kteří nové koncepty očividně zkoušet chtějí.
Cushman & Wakefield český trh popisuje jako stabilní a atraktivní. Praha navíc funguje jako přirozený vstupní bod - v roce 2025 například na český trh přišlo 40 nových zahraničních značek a část z nich začínala právě v hlavním městě.
Pro firmu je takový trh vlastně ideální: dost velký, aby dával ekonomický smysl, ale stále přehledný a geograficky kompaktní. Pro zákazníka je výsledkem větší výběr. Pro domácí konkurenci větší tlak. A pro developery další důvod stavět místo, kam se všechny ty značky vejdou.
Nová značka není automaticky nový výběr
Tady mám s celou expanzí největší problém. Počet log není totéž co počet skutečně odlišných možností.
Pokud deset značek prodává podobnou kombinaci levných dekorací, kosmetiky, domácích potřeb a impulzivního zboží, zákazník má technicky deset obchodů. Prakticky ale často vybírá mezi deseti verzemi podobného modelu.
Totéž platí v gastronomii. Nový burger, nová káva nebo nový asijský koncept mohou být skvělé. Jenže čím víc prostoru zaplní globální nebo nadnárodní sítě, tím těžší může být pro malý lokální podnik platit stejné nájmy a bojovat o stejnou pozornost.
Nechci romantizovat každou zaprášenou lokální prodejnu jen proto, že nemá centrálu v zahraničí. Špatný místní obchod není kulturní dědictví. Jen bych nerad zaměnil pestrost log za skutečnou pestrost trhu.
Paradox retail parku: chceme originalitu města a zároveň jistotu známého loga
Na tomhle trendu je nejzábavnější náš vlastní rozpor.
Když cestujeme, chceme autentické centrum, lokální kavárnu, obchod, který není nikde jinde, a atmosféru, podle které poznáme, že jsme v jiném městě. Když ale potřebujeme v sobotu koupit drogerii, tričko, krabici na svačinu a něco rychlého k jídlu, velmi rádi zajedeme tam, kde přesně víme, co dostaneme a kde zaparkujeme.
Chceme tedy jedinečnost i předvídatelnost zároveň.
A trh nám logicky dodává hlavně tu druhou, protože se mnohem snáz škáluje. Jedinečná kavárna se těžko rozmnoží do padesáti měst. Řetězec má naopak přesně připravené logo, regály, dodavatele, marketing i plán, jak otevřít další pobočku.
Glosa: problém není, že přicházejí nové značky. Problém by byl, kdyby zůstaly jen značky
Sto tři vstupů za dva a půl roku zní jako důkaz, že český trh žije. A je to dobrá zpráva. Nová konkurence může tlačit ceny, zlepšovat služby a nutit staré hráče, aby se přestali tvářit, že zákazník nemá kam jinam jít.
Jen bych z počtu nových log nedělal automatický důkaz pestrosti.
Pokud bude každé město obklopené stejnou kombinací diskontu, drogerie, fast foodu a obchodu s domácími potřebami, získáme sice obrovský výběr značek, ale překvapivě malý výběr prostředí.
Máslo ve slevě nám ukázalo, že více cenovek nemusí znamenat, že víme, kolik věc skutečně stojí. U retailu platí podobný paradox: více log nemusí automaticky znamenat, že jsou naše města pestřejší.
Nové značky vítám. Jen bych byl rád, aby mezi nimi zůstalo místo i pro něco, co nejde zkopírovat do dalšího retail parku podle stejného PDF manuálu.
Zdroje a ověření
