Článek
Začalo to jako směšně jednoduchý podvod
Na přelomu let 1962 a 1963 se v odlehlé vesnici Yerbabuena v mexickém Tamaulipasu objevili bratři Santos a Cayetano Hernándezovi. Komunita byla malá, chudá a izolovaná. Muži toho využili. Prohlásili se za prostředníky dávných bohů a tvrdili, že v okolních horách jsou ukryté poklady, které se obyvatelům otevřou, pokud budou poslouchat a odvádět oběti.
Už samotná legenda byla děravá: mluvili o inckých bozích v části Mexika, kde Inkové nikdy nežili. Jenže historická přesnost nebyla důležitá. Podstatný byl slib, že někdo chudým lidem ukáže cestu k bohatství a zároveň má přístup k moci, kterou oni nemají.
Magdalena měla být jen součást představení
Když začala víra ve slíbené poklady slábnout, bratři podle nejrozšířenější verze odjeli do Monterrey a získali Magdalenu Solís a jejího bratra Eleazara. Magdalena byla před vesničany představena jako vtělení bohyně. Kouř, rituály a jistota, s níž roli hrála, měly znovu přesvědčit pochybující.
Pak se vztah sil obrátil. Magdalena začala vystupovat jako skutečná nejvyšší autorita a kult přitvrdil. Členové, kteří chtěli odejít nebo zpochybňovali vedení, měli být označováni za odpadlíky. Příběhy o sexuálních rituálech, drogách, bití a pití krve patří k nejznámější vrstvě celé kauzy.
Čtrnáctiletý chlapec utekl na policii
V květnu 1963 měl čtrnáctiletý Sebastián Guerrero narazit na jeden z rituálů. Utekl desítky kilometrů na policejní stanici a vyprávěl o lidech, kteří zabíjejí a pijí krev. Policistům zněla jeho výpověď natolik neuvěřitelně, že mu zpočátku nevěřili.
Nakonec s ním vyrazil policista Luis Martínez, aby místo prověřil. Ani jeden se nevrátil. Teprve jejich zmizení vedlo k rozsáhlejší akci. Při zásahu byli Magdalena a Eleazar zadrženi a v okolí byla nalezena těla. Za vraždy Guerrera a Martíneze dostali oba padesátileté tresty.
Nejslavnější verze není úplně bez problémů
Čím hlouběji se případ čte, tím víc se ukazuje rozdíl mezi doloženým jádrem a legendou. Novější mexické rekonstrukce vyprávějí příběh bratří Hernándezových, Magdaleny jako „bohyně“ a krvavých rituálů velmi podrobně. Starší dobové zprávy ale některé části popisují jinak a není jisté, kdo přesně kult založil ani kolik obětí lze Magdaleně osobně připsat.
Soudně byly Solísovým prokázány dvě vraždy. Vyšetřovatelé v oblasti našli i další zohavená těla, ale čísla osm nebo patnáct obětí, která se často objevují v popularizačních textech, nejsou totéž jako počet pravomocně prokázaných vražd. To je u podobně bizarního případu zásadní rozdíl.
Skutečný zločin, kolem kterého vyrostl mýtus
Kauza z Yerbabuena není vymyšlená historka. Zásah, mrtví svědci, zatčení i dlouhé tresty jsou součástí reálného případu. Přesto je dobré nepřebírat každou barvitou epizodu jako jistotu.
Právě kombinace skutečného násilí, odlehlého místa, chudoby, náboženské manipulace a pozdějšího senzacechtivého vyprávění vytvořila příběh, který dnes zní skoro jako scénář exploitation filmu. Realita je dost temná i bez toho, abychom jí přidávali něco, co prameny neumějí potvrdit.
Zdroje
